Lachtaan

Dojemné filmové poselství o tom, že všude je dobře, ale není nad prostředí domova, ke kterému má srdce stejně nejvíce blízko. Může sakra člověk brečet u filmu, kterému by ve výsledku nedal plnou palbu? Zjevně ne. Pan Hallström si opět zasluhuje pozici mezi mými režisérskými oblíbenci. A Tobey? Spider-Man je klasika, ale pro tenhle film toho herce začínám zbožňovat. O výkonu mistra Michaela Cainea se asi ani nemusím zmiňovat.

Inu, je to neuvěřitelné, ale znatelně stárnoucí Johnny English i samotný Rowan Atkinson to na své potřetí zase společně utáhli, navzdory zpackané dvojce. To, že jsem po celý film slintal nad Olgou Kurylenko, je druhotné, jde hlavně o to, že jsem se bavil a to se mi stalo jen u původní parodie na britské agenty. Nemůžeme zazlívat scéně s VR, jak praštěná je, já jsem se rozhodl ocenit fakt, že je třeba se přizpůsobit moderní době i ve filmové sféře. A úsek s autoškolou? Ten mě pobavil už v prvním traileru, nad kterým jsem se smál při letní návštěvě kina za druhým Jurským světem.

Nikdy jsem nebyl nepřející, ale tady bych to viděl klidně i na nižší procenta, protože takovou úchylnou nesmyslnost bez invence nedá vůbec žádnou filmařskou snahu splácat dohromady. Obsazení mě ani nemůže udivovat, Navrátil během mého života nikdy nehrál žádné jiné role než ty slizké, odporné a věčně nas*ané, Matonohu jsem nikdy nevnímal jako kvalitního herce a s Prachařem to jde taky pěkně do kytek. Jediný, koho mi tu je líto, je Michal Suchánek, protože toho mám fakt rád nejen z Partičky nebo dávných začátků ve Sněženkách, nevím, kolik za tuhle ptákovinu shrábnul, ale mohl ten čas využít produktivněji. To ostatně i všichni ostatní jmenovaní. Skončil jsem asi v 6. díle, dál nepokračuji.

Neznám norský originál, protože je zajisté těžký k sehnání v našich končinách, ale ten nápad je naprosto dokonalý a první epizody téhle nevinné internetové komediální odysey mě fakticky uhranuly. Člověk se nejenom zasměje, ale i dost zamyslí nad tím, jaké by to bylo, kdyby nás při jakékoli každodenní situaci někdo sledoval a mohl nás litovat, nebo se nám absolutně vysmát. Jak už to u těchto internetových pokusů bývá, s přibývajícími epizodami to dost ztrácí na kvalitě (viz. Vyšehrad), ale mám splněno a jako celek to na mě zapůsobilo kladně a především odpočinkově. Úplně poslední replika seriálu je naprosto boží.

Předem pardon všem příznivcům, ale mě ta Johnnyho dvojka téměř vůbec nesedla. Jednička oplývala gagy, které kdysi parodie dělaly přímo ikonickými, bohužel s příchodem slátanin typu Epic Movie se s tímhle komediálním podžánrem roztrhl pytel a ten hnací motor snahy diváka rozesmát jakýmkoli nemožným způsobem již na racionálněji smýšlející lidi moc nefunguje. Alespoň ne na mě, ačkoliv mám humor strašně rád. Jen jsem na komedie rok od roku náročnější a náročnější. Asi se začnu těmhle průměrným, ba dokonce podprůměrným komediálním dílkům vyhýbat úplně, abych jim nekazil ten úspěch, který mají u své cílovky.

Ty potrhlé komedie o tajných agentech jsou po světě rozeseté jako mák po poli, když se ale dřív braly s humornou nadsázkou bez té fekální a nevkusné odnože rádoby legrace, byly zábavné a patří mezi povedené i ještě dneska. Johnny English je jednou z nich a můj plán sloupnout celou trilogii se mi po pohodové jedničce líbí ještě o něco víc. Párkrát jsem se od srdce zasmál.

Michael Bay a romanťárna? Ten lehký nádech romance byl už v jeho skvostném Armageddonu, tady se na něj ale upřelo snad více než na onen 7. prosinec 1941, podle jehož událostí se jmenuje tento film. Bena Afflecka mám stejně rád jako válečné filmy, jsem vděčný, že jsem konečně dohnal nezapomenutelnou klasiku, o které básnili kluci už ve školní družině. V těch 7 letech bych ale stejně nebyl schopný dát snímek na jeden zátah a už vůbec nepobrat jeho poselství, jako jsem schopen dneska. Nevím, proč se stalo téměř zvykem vojenský žánr tak natahovat. Jistým jeho zástupcům to skutečně sráží na kvalitě.

Žádný hudební epos desetiletí se nekoná, má vlastní Filmová akademie uvnitř mé hlavy může zapomenout na jakékoli předpovězené Oscary, nejnovější verze již několikrát rebootované romance plné muziky není takovým odvarem, v jaký jsme všichni doufali. Největším potěšením je scéna s uvedením absolutně dokonalého songu Shallows, potom už za doprovodu množství hluchých míst jde všechno pospolu do kytek. Lady Gaga je se svým hlasem neuvěřitelná i jako herečka, jen ten Bradley mi tentokrát vůbec nesedl. Filmy o problémech s alkoholem už byly natočeny s mnohem záživnějším podtextem.

Krutopřísná ztráta času, absence Verbinskiho je zde již ohromně znát, nemluvě vůbec o mojí milované Kieře i panu Bloomovi. Nejhorší díl pirátů, než bych se znovu podíval na tenhle rádoby dobrodružný pokus o pokračování, to se budu raději těšit na plánovaný restart bez samotného Jacka Sparrowa.

Sice jsem 5. dílu dle prvních pocitů z kina také vlepil i tu pátou hvězdičku kvůli scéně s trezorem, ale jinak je At World's End poslední dobrou částí dnes již legendární pirátské ságy. Minutáž je již pěkně natažená a dokáže v těch temných vodách možná i nudit, když film vyšel nikdy jsem nebyl schopný jej dát na jediný zátah. Povedlo se mi to až před premiérou Dead Men Tell No Tales a tehdy mě to znenadání chytlo.