IvyH

Režiséru McGrathovi se povedla nevídaná věc, převést na plátno román Jane Austenové bez toho, aby se vytratil sarkasmus ukrytý v manýrech 19. století či dokonale vyvedné charaktery anglické střední vrstvy žijící pro plesy a další dýchanky, kde se mohou probírat a tvořit mezilidské vztahy. Chytrý, vtipný a jedinečně kouzelný britský film s dokonalou chemií mezi Gwyneth Paltrow a Jeremy Northamem však kazí poněkud delší stopáž. Opravdu tohle natočil Američan?

Film se točí kolem života učitelky tvůrčího psaní Frannie (Meg Ryan). Na pozadí jejího příběhu se odehrává vyšetřování vraždy, do kterého ji vtahuje charismatický detektiv Malloy (Mark Ruffalo). Na Frannině zahradě se totiž našla mrtvola dívky, sama Frannie pak zjišťuje, že tu dívku zahlédla pár hodin před vraždou, jak orálně uspokojuje muže s vytetovanou pikovou trojkou na ruce. Malloy ve filmu plní úlohu jakéhosi „male fatale“. Jeho motivace či background není zcela objasněn, a tak se pro Frannie nakonec kvůli své vytetované pikové trojce na ruce stává také jedním z podezřelých z vraždy. To jí však nebrání v tom, aby sama po Malloyovi zatoužila a jejich vztah se dostává do role jednoho z nosných pilířů filmu. Jakoby si však Frannie a Malloy vyměnili role, jež tradičně v thrillerech jejich postavy zastávají. Mužský hrdina, osamělý detektiv, se mění v osobu, které se věci prostě „dějí“, a nositelem příběhu se stává Frannie, jež skrze svůj vztah k Malloyovi odkrývá nejen události související s vraždou, ale i své vlastní touhy. V Campionové filmech už ženy přestaly vystupovat jako pouhé objekty sledování, i když se nám to sama Campionová snaží namluvit vulgárním sexuálním nábojem, jež v sobě postava Frannie skrývá, a explicitními erotickými scénami. Co se u filmu nevyplácí, je jeho žánrovost. Vyšetřování vraždy diváka vede k označení thriller, jemuž by slušel přívlastek erotický kvůli otevřenému sexuálními vztahu Frannie a Malloye, přesto však spadá Piková trojka svou atmosférou i do škatulky film noir. Děj se skoro celý odehrává v pološeru, v pochybných čtvrtích s pochybnými lidmi (Frannin bývalý přítel John), nápadná je těkavá kamera či rozostřený obraz. S takovou atmosférou potom rezonuje Frannina vlastní nejistota – ohledně neodhaleného vraha či kvůli své touze po Malloyovi. O co více se nám pak režisérka snaží přiblížit postavu Frannie (například skrze její vize o seznámení rodičů), o to míň se dostává prostoru ostatním postavám, takže ani motivace skutečného vraha zde vyřešena není. Divákovi tak nezbývá nic jiného, než se spokojit s neuceleným filmem, jehož žánrové fragmenty se rozplývají v koncepčně ne tak docela zvládnutém scénáři. Závěr filmu by měl sice potvrzovat Franninu schopnost být svou vlastní paní osudu, její návrat k Malloyovi však působí spíše jako podvolení se své vlastní touze.

Je to americké, moderní, šablonovité a o teenagerech, co to je? Romantická komedie z prostředí střední školy - bohužel však i v tomhle pažánru je John Tucker musí zemřít jen pouhým podprůměrem. Tři holky, resp. čtyři se snaží zničit jednoho kluka. Že jim to nakonec (ne)vyjde (ta čtvrtá skončí s jeho mladším a "lepším" bratrem a John Tucker začne chodit s dvěma holkama naráz, přičemž ty o sobě navzájem ví) je sice dá se říct originální závěr, než na jaký jsme zvyklí, přesto John Tucker nenabízí nic víc, než co bychom neviděli v dalším tuctu podobných filmů, teda až na vlasatého Penna Badgleyho (Gossip Girl).

Velmi vtipná romantická komedie o jednom ňoumovi (Brandon Routh), který měl štěstí, že potkal pár seriálových hvězd: Sophii Bush (One Tree Hill), která tvoří výborné komediální duo s Jessem Bradfordem - pár, kteří se mu nastěhují do bytu a pak mu kazí začínající vztah s Jennifer Morrison (House MD). Do toho se tak trochu připlete kamarád ztřeštěné dvojice Johnny Galecki (Big Bang Theory) a velmi úsměvný film pro pobavení může začít, protože všechny scény, kde se objeví Bush-Bradford a jejich geniální dialogy jsou zkrátka nepřekonatelné, včetné poslední scény.

Po smrti svého syna se bezejmenná Žena zhroutí, je soužena zármutkem a beznadějí. Její manžel (Muž) neboli úspěšný terapeut se jí rozhodne pomoci a terapií se snaží zjistit, čeho se Žena bojí nejvíc. Když nakonec dospěje k závěru, že je to příroda, vypraví se na společnou terapii do Edenu, lesa, ve kterém se nachází chata, kde Žena pobývala se synem loňské léto - pokoušela se zde napsat kritiku středověkých tezí hlásajících, že zlo je zosobněno jen v ženském těle. Místo kritiky se však sama stává pasivní obětí tohoto mýtu, což je patrné z rukopisu v její práci, který je čím dál míň čitelný, čím více se o zlo v ženském těle, tedy takzvané čarodějnice, zajímá. Objevuje se poslední motiv jejího chování. Nejen, že je zlomena ztrátou svého syna, ale uvědomuje si, že je za ni také zodpovědná. Vychází najevo, že tu noc, kdy syn spadl z okna, se sice Žena oddávala sexu s manželem, ale na malý okamžik syna zahlédla, jak míří oknu. Dala však přednost fyzické rozkoši před svým mateřstvím. Ve čtvrté části příběhu zvaném Zoufalství (Genocida) se objevuje motiv genocidy, kdy poté, co Muž odmítne mít v zájmu terapie se Ženou sex, Žena se vydá do přírody a začne se uspokojovat sama. Když se k ní Muž nakonec připojí, okolí kolem nich se změní ze stromů, travin a kapradí na nahá bíla těla. Snímek proto není kontroverzní jen kvůli svým nápadně otevřeným a někdy velmi živočišně podaným sexuálním scénám, ale také kvůli nepředstavitelnému násilí. Snad je Ženina nenávist namířena proti všem mužům, zcela určitě je však namířena proti tomu jednomu, který jí ještě zbyl. Počáteční scéna, kdy dochází ke smrti dítěte je sice svým obsahem znepokojující, přesto je však také velmi podmanivá. Naopak scéna, ve které Žena praští kusem dřeva Muže do slabin, aby se poté potřísnila jeho krvavou ejakulací a vše završila našroubováním závaží do Mužova lýtka, je pouze a jen znepokojivá a z tíživého dramatu udělá čistý psychothriller kdo s koho. A kdo že je nakonec ten Antikrist? Jednoznačně Lars von Trier.

Trhlá Uma Thurman se ztrapňuje před všemi možnými chlapi (včetně Justina Chamberse z Chirurgů), jen aby konečně našla toho pravého. Děláme to občas všichni, takže příběh ze života pro všechny single ladies jako stvořený. Teda jestli vám nevadí ta stylizace do 80. let a tím pádem škaredá Uma a ošklivá Juliette. Závěr pak všechny další dramata o svobodných ženách po třicítce strčí do kapsy - když vidíte, jak všechny čtyři hrdinky tančí na trávníku do rytmu písničky Girls Just Want to Have Fun od Cyndi Lauper, chce se vám skákat s nimi.

Po tajemně kouzelném traileru přichází zklamání. Po celou dobu, kdy Max pobýval tam, kde žijí divočiny, jsem se nemohla zbavit dojmu, že tohle je jen jeden velký a těžko uvěřitelný sen, takže ve scénách, kdy se schylovalo k nějakému nebezpečí, jsem stejně věděla, že to všem projde... Když však na tu hru přistoupíte, snímek vás vtáhne svou jedinečnou atmosféru, ať už díky skvělému Maxi Recordsovi (nový Haley Joel Osment?) nebo "přirozeně" vypadajícím a znějícím "maxipříšerkám". P.S. Za ten český název Max a maxipříšerky by si český distributor zasloužil od těch jeho maxipříšerek pořádný výprask .

Proč jen 4 hvězdičky: Je to skvělý film, ale těm co dám hvězdiček pět si to musí zasloužit i jinak než svým technickým zpracováním. Avatar je určitě průlom v technologii, časem se však objeví další filmy, které posunou divácký zážitek z filmu zase dál, a Avatar už potom tak zázračný nebude, navíc nemá vůbec originální zápletku (viz Pocahontas). Jako líbil se mi ten 3D zážitek, ale být na tom ve 2D, tak se asi trochu nudím.

Bylo to hrozně vtipně zvrácené... tak moc gay, úchylné, parodizující... Musím vidět znova, už kvůli těm krasobruslařským scénám... lidská fantazie očividně nezná mezí... a tito hoši jsou fakt ledově ostří...

Ono se to vlastně motá kolem toho jednoho - nevrlý morous Dennis Quaid se snaží sbalit S. J. Parker, i když nevím, co na ní vidí. Do toho se ještě míchá frackovitá (ale přesto symaptická) Ellen Page a potrhlý "cool" bratr Thomas Haden Church. Zajímavý mix charakterů, taková malá nevšední rodinná romantická komedie bez ambic stát se něčím víc a možná proto tak příjemná. Holt smart people to mají těžké...