IvyH

Britské od začátku do konce... Sympatický Mike Binder si poradil s režií i hraním, takže mu fandíte, i když je to jen Amík v Londýně. Ke konci této komedii sice trochu dochází dech, ale finální dovětky nemají chybu.

Naivně jsem si myslela, že to teda bude mít nějakou hlubší myšlenku. Škoda toho potenciálu, který měl ten film před tím, než Guy Pearce skončil v té divočině (a zamiloval se tam do dívky a pomohl jejím lidem zabít nepřítele atd atd...) Idea cestování časem kvůli zachráně někoho blízkého sice není nikterak objevná, ale je aspoň zábavné sledovat, jak se z geniálního fyzika stane Indiana Jones pseudopravěku...

Will Ferrell je naprostý exot. A věřte nebo ne, právě proto je tento film jedním z těch snesitelných ze škatulky "hollywoodský vánoční o Santovi". Nikdo jiný by mě totiž navlečený ve žlutých šponovkách asi nerozesmál.

Zkrátka film Joe Wrighta. Skvěle zrežírovaný příběh o jednom muži, jež žil celým svým tělem hudbou a genialita byla jeho darem i prokletím, a o druhém muži, jež se mu snažil pomoct. Můžete říct, že je to plné patosu a klišé a hraní na city, ale ten příběh tam je... Protože pokud vím, tak Joe Wright si nikdy na nic nehrál, a proto to všechno působí tak upřímně, uvěřitelně a lidsky....

Nejpravdivější romantická komedie všech dob.

Příběh začíná v roce 1947 odchodem Ivana (Kryštof Hádek) od otce, který mu brání žít bohémských životem. Děj se výrazně láme v období roku 1948, ve kterém dochází k únorové revoluci a následnému uzurpování moci komunistickou stranou. Po nezávazném nočním veselí a ledabyle pronášených básní o moci proletariátu a surrealismu zůstává jen deziluze promítnutá ve scéně, kdy Ivan recituje do prasklého zrcadla. Mění se pak i celá atmosféra snímku. Surrealismus sice ve filmu zůstává (žirafa v léčebně, oživlá figurína), více se však koná, než mluví a hlavně, více prostoru dostává femme fatale Jana (Karolina Gruszka), ke které se Ivan nastěhuje. Postava Jany však trpí jednou velkou nevýhodou – je nešťastně předabovaná Tatianou Vilhelmovou, což jí dost ubírá na fatálnosti. Tam, kde by měla pronášet nadčasové soudy a hrdinsky vykřikovat "Odmítám se z nich posrat!“, je Jana svým hlasem degradována na pouhou karikaturu neohrožené rebelky. V roce 1949 se pak Ivan s Janou snaží zrealizovat svůj útěk do Paříže. Jakoby si tak najednou vzájemně vyměnili role. Z dospělejší, zkušenější a daleko více znalejší Jany se stává mladá provokatérka, která se odmítá podřídit komunistické diktatuře, Ivan naopak ví, že bez aspoň krátkého zapojení do procesu práce nebudou mít peníze se někam dostat. Zoufalá doba si však žádá zoufalé činy, takovým přelomovým skutkem je i Ivanův pokus pašovat drogy do Vídně. Jeho cesta s věncem patří k nejsilnějším momentům filmu, jen beze slov prostupuje plátnem napětí, které vyprchá až se závěrečnými titulky. Film inspirovaný životem básníka Egona Bondyho vyvolá jistě mnoho otázek a snad také proto zanechává své hrdiny po třech sezónách v pekle na otevřeném konci... Celovečerní debut Tomáše Mašína tak svou výborně zpracovanou stylistickou i obsahovou stránkou dokazuje, že v naší polistopadové kinematografii je stále možné zvládnout natočit film s nosným příběhem, který podtrhují zvolené filmové prostředky. Už to není buď výborný scénář nebo vizuální hrátky, 3 sezóny ambiciózně spojují obojí a nechávají tak naději do budoucna – pro filmové hrdiny i budoucí diváky

Tak tohle je vždycky za trest... Rosamunde Pilcherová ve speciální vánoční edici.

Asi tak - brečela jsem už po prvních deseti minutách filmu - a vím, že to má pro ostatní nulovou výpovědní hodnotu, ale film, který je o rodině a dítěti umírajícím na rakovinu, se prostě nejspíš jinak komentovat nedá.

...potkali se... on se zamiloval... ona mu řekla, že nikoho nehledá, ale přesto se začali vídat... rozešli se... jen aby se zase mohli potkat... a vše bylo jinak. Expactations/Reality... aneb film pro všechny snílky... nebo pro nás dva... někdo nás konečně zfilmoval... komentáře: CheGuevara

Chvíli mi to připomíná hodně drahé porno a chvíli velmi trefný, vtipný, sarkastický seriál bez příkras... a tak to asi má být.