Slarque

Film specialisty na filmy z hudebního prostředí, takže nejdůležitější postavou je houslista a zásadní part složil Howard Shore. Ač jsou na plakátu Tim Roth a Clive Owen, flasbacky zabírají tolik prostoru, že mi nakonec připadalo, že Dovidla hrál spíš Luke Doyle než Clive Owen. V závěru film už zbytečně tlačí na melodramatickou notu, jinak lepší, než jsem čekal (70%).

Nedlouho po More Miko tu máme dalšího romského kamioňáka – aktivistu. Zajímavější je ale nahlédnutí do běžného života romské rodiny v Manchesteru, než jeho návštěva v romské osadě na východním Slovensku. Dokument zajímavý spíš tématem než zpracováním.

Chápu tu paralelu mezi očistou těla a očistou duše, ale tady se probírá sebepřijetí, rakovina prsu, coming out, dick picky, domácí násilí, porod mrtvého dítěte, menzes a znásilnění. A nikde žádný titulek, že hovory na lehčí témata jsou v estonské sauně zakázány. Přijde mi to vymyšlené tak, aby dokument oslovoval poroty filmových festivalů. Každopádně jsem zvědav na film o tom, co v sauně řeší estonští muži.

Zábavná variace na Sněhurku je bohužel trochu přeplácaná, ale Korejci mají jiný vkus, třeba je to tam běžné. Z mého pohledu je tu moc postav, takže z nich polovina nemá dostatek prostoru. Kupodivu nebyly otravné ani písničky. V moři nových animáků mi přijde jako jeden z těch nápaditějších kousků.

Narvat něčí život do dvou hodin většinou není dobrý nápad, takže vítám, že se Michael Mann touto cestou nevydal. Krátký výsek z roku 1957 s pár flashbacky do minulosti bohatě stačí k rozehrání velkého dramatu. Trochu jsem bojoval se samotným názvem, ale po chvíli přemýšlení jsem dospěl k tomu, že dává naprostý smysl. Ten film je o tom, kdo (a co) všechno je nositelem tohoto jména.

I při 80 minutách je dokument značně repetitivní. Autor si natočil Indiány z Ekvádoru a ty tam dává, pokud zrovna neví kudy kam. Neříkám, že tu nejsou zajímavé myšlenky, ale jsou poněkud utopené pod nánosem hlušiny. Přinejlepším 50% za snahu.

Ujetá frankensteinovská komedie o oživené ženě s mozkem dítěte mě bavila. Bylo to mé první setkání s tvorbou proslulého divného Řeka. Groteskní příspěvek k filmům o ženské emancipaci táhne Emma Stone tak fantasticky, že si v roli Belly ani nedokážu představit žádnou jinou herečku. Ten Zlatý Glóbus jí rozhodně přeju. Pochválit zaslouží i kamera, hudba, výprava a kostýmy.

Ač námět vypadal na úplnou koninu, vyklubal se z toho film poetičtější a kouzelnější než posledních deset vánočních pohádek dohromady. Sice si myslím, že si příběh zasloužil trochu výraznější konec, ale i tak rozhodně doporučuji. (70%)

Historický film o sexuálním životě dávného českého skladatele mne zklamal na celé čáře. Po technické stránce (kostýmy, masky, výprava, hudba, zvuk) je všechno v pořádku, sázka na Vojtu Dyka také vyšla, jenže se toho o životě skladatele dozvídám velice málo, a navíc jen z pár dialogů. Líbily se mi inscenace árií Myslivečkových oper nebo krátké setkání s mladičkým Mozertem, ale většinu přehnaně dlouhého filmu jsem se hlavně nudil. (Po diskusi s pár známými doplňuji fakt, že jsem viděl česky dabovanou verzi.)

Krobot natočil filmovou komedii pro příznivce improvizovaného divadla. Vadí vám trapno? Jste tady špatně. Bohužel to vypadá, že byl improvizovaný i scénář, což u filmu většinou nefunguje. Nejzajímavější linku představovala romance mezi Šimčíkem a Pazderkovou. Půl dne jsem přemýšlel nad výší svého hodnocení, a pořád si nejsem jist, zda nejsou tři hvězdičky moc (50%).