Slarque

Možná je to tím, že jsem o Jizerských horách mnohé nevěděl, možná se Viktor Kuna od dokumentu o Krkonoších něco navíc naučil, ale tenhle film mi přišel lepší. Pořád je didaktický a snaží se pojmout historii i současnost hor po všech stránkách. Každopádně za vidění rozhodně stojí (70%).

Hlavní hrdinka je krásná, divačkám se může líbit i její mužský protějšek, až by jim divák přál film se scénářem, který z nich obou i diváků nedělá blbce a utáhne aspoň 80 minut filmového času. Chápu, že vymýšlet každý rok novou pohádku je složitý úkol, ale tohle bylo vážně slabé.

Taková typická vánoční televizní pohádka. Při sledování neurazí, ale za týden si na ni nevzpomenu. Jako obvykle je na vině nevyrovnaný scénář, který na více úrovních nedává smysl (nejvýraznější je to na titulní postavě). To se pak herci i režisér mohou snažit, ale výsledek to příliš neovlivní. (50%).

Dva díly Paddingtona evidentně nebyly žádná náhoda a Paul King je králem současné fantastické rodinné podívané. Při tvorbě prequelu k předloze Roalda Dahla měli scenáristé dost volnou ruku a zdařile toho využili. Timothée Chalamet byl stejně perfektní volbou pro hlavní roli jako Sally Hawkinsová pro roli jeho mamky. Muzikálová čísla do toho celkem sedí, ale nemají tolik prostoru, abych film přímo označil za muzikál. Možná (hlavně v těch písních) mi přišlo, že trochu drhnul dabing, třeba film uvidím i v originále...

Zvláštní forma: učebnicová čeština, divadelní práce s prostorem i herectvím, příběh kolem jednoho morálního dilematu. Jsem schopen obdivovat jednotlivosti, ale film jako celek pro mne nefunguje. A přitom Chvilky od stejné autorky se mi před pár lety velmi líbily. Nevím, z tohohle mám dost rozpačitý dojem.

Kinoautomat je zážitek, který je třeba zažít v kině. V mém případě projekci moderovala paní dcera Alena Činčerová. Tlačítková interaktivita sice vypadá po 56 letech lehce k smíchu, ale originální řešení použité třeba v Montrealu nebo v roce 1971 v pražském Světozoru by už dnes bylo nemyslitelné. Komedie o panu Novákovi a dalších obyvatelích jednoho domu je dynamická, svěží, zábavná. Ale kdybych na ni koukal doma z DVD, tak bych se nad tři hvězdičky nedostal. Ale vysvětlení je hned v první větě.

Sportovcům může imponovat zaměření na fyzickou část horolezecké přípravy. Pro normální smrtelníky je tu pár pěkných scén z převážně italských skalních stěn. Olympijské klání mi přijde jako něco, do čeho se sám Ondra nutí proti své přirozenosti. Dokument se bohužel zaměřuje převážně na olympijskou přípravu, což je tak trochu škoda. A lepší horolezecké dokumenty z posledních let ani nemusíme hledat v zahraničí.

Trochu mi vadí, že to nakonec všechno vyznívá jako geniální plán postavy hrané Miroslavem Krobotem, která zřejmě skvěle vidí dopředu i do stran. Jinak je film ve všech ohledech povedený. Když už něco zavánělo patosem, tak do toho vtrhla autistka Martha Issová. Ale ani ta nijak nezastiňovala Annu Cónovou, která celý film s přehledem utáhla. Alice Nellis je i po pauze pořád ve formě.

Nejdřív mi to přišlo jako důstojné navázání na předchozí dvě série a celkem jsem se bavil. Jenže je to scenáristicky líné. Autor si půjčuje všude možně a zakončí to nejsnazším způsobem. Von Trierovi se zkrátka nechce být originální, což u tohoto seriálu vadí víc než jinde. Takže veškeré zákonitosti platí, další série je zase o něco horší.

Lepší než celovečerní verze Mimi & Lízy. Tady si autoři dali trochu práci a poskládali jednotlivé epizodky do sledu, který už se dá nazvat příběhem. Pořád sice je to látka vhodná spíš pro několikaminutové díly seriálu, ale tohle jsem i jako dospělý přečkal v pohodě. Rozumná délka tomu určitě pomohla (70%).