Adam Ondra: Posunout hranice
Adam Ondra: Pushing the Limit
Obsahy(1)
Adam Ondra, najväčšia lezecká ikona súčasnosti, dosahuje fenomenálne športové výkony. Z nehovoriaceho introverta sa stala svetová športová hviezda a z túžby liezť úloha vždy zvíťaziť. Prostredníctvom Adamovho príbehu a jeho tvrdej prípravy na olympiádu v Tokiu vo filme sledujeme premenu športového lezenia a športu ako takého, vplyv komerčných tlakov, médií a divákov túžiacich po show, na ktorú sa lezecké preteky menia. V kontraste so samotou, ktorá sprevádza Adama pri jeho každodennom tréningu, a prírodou, ktorá ho obklopuje pri lezení na skalách, sa ku koncu filmu ocitáme na najväčšej športovej akcii vôbec, na letných olympijských hrách. Heslo „nie je dôležité zvíťaziť, ale zúčastniť sa“ už dávno nahradilo nové: „víťaz berie všetko“.
Súčasťou Adamovho sveta je mnoho ľudí, ktorí mu v jeho ceste pomáhajú: tréner, fyzioterapeuti, poradcovia či rodičia, ktorí ho od malička podporovali. A predovšetkým priateľka Iva, ktorá je jeho najväčšou oporou. Aké to je žiť po boku vrcholového športovca a celebrity?
(Film Expanded)
Videá (1)
Recenzie (34)
Dokument o inšpiratívnom človeku, ktorý svojim odhodlaním a talentom dokázal veľké veci a ktorý robí to, čo robí, s vášnou. Ja osobne som týmto lezcom nikdy nevedel prísť na chuť a nerozumiem tomu hazardovaniu so životom, ale pre niekoho je to zmysel života a Ondra to ukázal vo viacerých smeroch. Každopádne ale natočené to mohlo byť aj zaujímavejšie. Účel to ale splnilo. 65 % ()
Tak jako Adam silnej, je tenhle dokument slabej. Co to doprčic bylo za slepenec nesouvisejících a nic neříkajících záběrů a hranejch scének? Když musím lidem vymejšlet scénář toho, co mají kdy říct, nejsem dokumentarista, ale trdlo, který nedokáže chytnout sílu okamžiku. Adam Ondra i lezení jako takový si zaslouží mnohem kvalitnější prezentaci. Tohle je jako chtít někoho jistit po telefonu. ()
Život nemá žádný smysl, resp. má pouze ten smysl, který mu vtiskneme my sami. Jinak řečeno, člověk se potřebuje nějak zabavit, aby ten život vydržel až do smrti. Někdo sbírá známky, někdo chová holuby, někdo zase leze. Některé koníčky mají tu nevýhodu, že se nedají dělat až do smrti. Třeba ve vysokém stáří toho člověk už moc nenasportuje. Podobně když je člověk sběratelem žen. Od jistého věku už žádné hodnotné exempláře nezíská nebo jen výjimečně. Co bude Adam Ondra dělat, až už nebude moci lézt? No přece bude vzpomínat na to, jak lezl. Kdyby bylo jeho koníčkem hromadění majetku, mohl by se své zálibě věnovat až do smrti. Onehdy jsem mluvil s ředitelem nadace, která pečuje o přestárlé sportovce – olympioniky. Tito lidé nezřídka dožívají své životy v domovech důchodců (dnes se vlastně říká v domovech pro seniory, sakra, každou chvíli se používá jiná hantýrka, já už nestíhám se v tom orientovat) a nadace se stará o oslavy jejich kulatých narozenin. Pán mi ukazoval fotografie z oslavy narozenin jednoho olympionika, jméno toho sportovce jsem neznal a už si nevzpomenu, za co tu medaili dostal. Na oslavě hrála dívčí kapela nahoře bez. Pěkný byl též snímek, jak dvě holky, rovněž nahoře bez, nesou dědkovi velký dort s číslicí 90. Vypravěč říkal, že sportovec měl v tom starobinci nějakou „přítelkyni“. Zajímalo mě, jak tuto akci snášela. „Vyla jak hyena,“ pousmál se vypravěč. – Filmy o lezení rád sleduji, i když se mi přitom dělá špatně, neboť v takových případech trpím závratěmi, ačkoli dřepím u počítače. To ovšem není chyba těch filmů. ()
Nakousne to tolik zajímavých věcí - Adamova posedlost lezením, obětování a neskutečná náročnost sportu na úrovni, jakou Ondra dělá, zmařená kariéra partnerky/manželky Ivy, Adam Ondra lezecký bůh a bohužel těsně neúspěšný olympionik - až je pak člověku líto, že žádnou z těchto snad trochu kontroverzních věcí nevytěží dokument pořádně a klouže trochu po povrchu. Ale jedním dechem dodávám, že by bylo nefér vyčítat dokumentu s názvem Adam Ondra tahle "selhání". Jako film, který má méně zasvěcené seznámit s tímto fenoménem sportovního lezení, funguje na výbornou, kamera je parádní (fyzické "close-upy" na Adama při tréninku mi byly až nepříjemné a parádně vtahovaly a ilustrovaly), dobře to odsýpá, díky olympiádě to má nějaký oblouk, takže za mě čtyři zdeformovaný prsty na nohách a slibuju, že příště už někam vylezu. PS: A určitě je to lepší než "Honzo, pojďte k nám The Dokument". ()
Sportovcům může imponovat zaměření na fyzickou část horolezecké přípravy. Pro normální smrtelníky je tu pár pěkných scén z převážně italských skalních stěn. Olympijské klání mi přijde jako něco, do čeho se sám Ondra nutí proti své přirozenosti. Dokument se bohužel zaměřuje převážně na olympijskou přípravu, což je tak trochu škoda. A lepší horolezecké dokumenty z posledních let ani nemusíme hledat v zahraničí. ()
Reklama