Slarque

Aspoň mladí se aktuálních témat nebojí. Naše zdravotnictví už desetiletí vyhnívá, a pak se klidně mohou dít i takovéto příběhy. Zpracování výborné a 20 minut stačí, aby diváci měli o čem přemýšlet (90%).

Martin Scorsese nám představuje pozapomenutou kapitolu z americké historie a smíchal přitom několik oblíbených žánrů: od westernu přes gangsterku až po soudní drama. A provedl to s takovou grácií, že mi ani nevadila ta na první pohled šílená délka filmu. Robert De Niro je jako zdatný manipulátor výborný, Leonardo DiCaprio zajímavě hraje jeho mladší verzi, ale opravdovým objevem je pro mne neznámá Lily Gladstone, která vypadá přirozeněji i bez jakýchkoli okázalých gest. Závěrečná rozhlasová dramatizace s cameem samotného režiséra mi přišla geniálním zakončením takto rozmáchlého příběhu (90%).

Výborně natočené vězeňské drama, které sice skončí v českém názvu obsaženou brutálně potlačenou vzpourou, ale vlastně je mnohem zajímavější to, co v této věznici bylo „normálním“ stavem. Vyprávění často odběhne ven z vězení a ukáže nám, jak se do něj jednotliví trestanci dostali. Asi nejslabší postavou je doktor, který to celé vypravuje, ale sám žádný příběh nemá.

Chirurgicky přesně vysoustružené soudní drama rozkrývající pozadí jedné rodiny. Sázka na Sandru Hüller vyšla na jedničku, nejen díky ní celou dobu nevíme, zda jde o vražedkyni nebo úspěšnou ženu, jejíž soukromí se teď propírá na veřejnosti. Postupem času se ukazuje, že druhou nejdůležitější postavou je syn v podání Mila Machada Granera, který tu aspiruje na dětského herce roku. Režijně suverénní, ale odtažité a studené.

Pokračování veskrze zbytečné, ale jednička prostě vydělala... Malé děti zabaví, starší mohou zaujmout zejména originální hrátky s animovaným jídlem. Sem tam vyjde i nějaký jiný fórek, ale ty infantilní převažují (50%).

Mladí lidé, prázdniny, kebab a koňská dávka autenticity. Režisér obsadil neherce, do hlavních rolí rovnou skutečné bratry, a ještě většině nechal jejich skutečná křestní jména (příjmení nikde nezaznějí). Použití úzkého formátu dává smysl, dlouhé zatmívačky mezi některými scénami už méně. Srovnání s Jednej správně napadne asi každého, ale Chléb a sůl je filmem ryze aktuálním a v mnohém tak blízkým, že by se bez výraznějších změn dal natočit i u nás. Jenomže u nás podobné problémy filmaře nezajímají.

Vlastně mě u tohohle ryzího undergroundu trochu rozptylovala až příliš profesionální práce kameramana a zvukaře (zřejmě jediných lidí, co u tohoto díla věděli, co mají dělat). Také mi nedával smysl výběr kusů klasické hudby, které k jednotlivým scénám zněly. Prázdná hra na podobenství, která nikam nevede. Ztráta času.

Později sice vznikla řádka lepších a oceňovanějších gangsterek, ale někdo jim tu cestičku vyšlapat musel. Roger Corman se vydal cestou hrané rekonstrukce skutečné události se spoustou postav a informací. Emočně je to sice odtažitější metoda, ale natočeno je to výborně (hlavně skvělá práce s kamerou). Obsazení vévodí Jason Robards, ale je tu i spousta dalších výborných herců. Roger Corman sice má po právu pověst béčkaře, ale zrovna tenhle film tomu po produkční stránce neodpovídá, takže je dobře vidět, co dokázal s lepším rozpočtem.

Asi je to lepší brát jako dobové drama, než detektivku. Audiovizuální podoba je na světové úrovni, příběh zcela evidentně mluví k aktuálním tématům a sázka na Elišku Křenkovou se ukázala být sázkou na jistotu. Sice mi pořád připadá, že příběh nakusuje více témat, než jich zvládne zpracovat, ale stejně je to jeden z těch mála povedených domácích kousků.

Vlastně už název je trochu klišé. Dobrá je charakterizace hlavních postav. Představitelé hlavních rolí působí uvěřitelně. Jinak mi to přišlo jako průměrné školní cvičení, jehož autor má ještě na čem zapracovat.