Fifer

Obě herečky mám opravdu rád, ale tohle je slabé. Všichni jste ten příběh i fóry viděli tisíckrát, jen teda většinou je to o heterosexuálním páru, ale to je jedno. Dalo by se z toho udělat youtube video, kde by se porovnaly všechny ty momenty ukradené ze všech dalších filmů (ex-boyfriend, excentričtí sourozenci, trapasy před rodinou, emocionální proslovy před celým sálem atd.). Strašná nuda a ani vtipné to nebylo. Když už byl nějaký vtip podařený, vzpomněl jsem si, že už jsem ho viděl jinde.

dokument Petry Nesvačilové o členech Ztohoven a trochu i o ruské Vojně. Já jsem ideální konzument, protože aktivistické umění a kritika politiky je přesně to, co mě zajímá. Sledujeme Ztohoven při přípravě a realizaci vyvěšení slavných rudých trenek. Nejzajímavější je asi následný soud a jak se demokratická společnost vypořádává s umělci, kteří porušili zákon. Nutno říct, že dobře, soudkyně těžce skrývá fakt, že pány nepovažuje za zločince. Výborné je také nahlédnutí do interních porad skupiny, jak perfektně umí pracovat s médii. Že i u soudu si každý zvolí jednu roli, kterou hraje. Jednak proto, že je to baví a jednak proto, že je zajímá, jak bude soud reagovat na různé druhy obhajoby. Je skvělé, že režisérka se nesnažila příliš dojit emoce a nevyužila smrti jednoho z členů Ztohoven - zůstala civilní. Velká část dokumentu je věnována i ruskému páru Vojna, kteří dělali v Rusku ještě mnohem šokující věci (soulož v muzeu atd.). Krásně to ukazuje na střet českého a ruského myšlení. Ale bylo by asi chybou tvrdit, že anarchismus Vojny je čistě ruský. Spíš jde o tu náturu totální anarchie a nezodpovědnosti, kterou můžeme vidět i na Západě. Ztohoven takoví nejsou, udělají si svůj art, kde poruší zákon, ale mimo své umělecké PR jsou to v podstatě slušní občané respektující zákony. Je fascinující, že i další členové Vojny skončili podobně: nedokázali se adaptovat na evropské myšlení a dál pokračovali v tom, co dělali už v Rusku, tedy v totální anarchii a nerespektování zákonů. Pyotr Pavlensky dopadl ve Francii podobně jako Oleg s Natalií v Česku a v Rakousku. Analýza jejich kriminálních deliktů je důležitá. Někdy jde o čirou lenost a snahu získat věci zadarmo (krádeže v obchodech), jindy může jít o legitimní kritiku západních režimů (zapálení dveří Bank of France, které provedl Pavlensky).

Filipa Remundu mám rád, snad všechny jeho filmy. Tento je o novinářce a insta-bloggerce v Ugandě. A znovu dává mnoho otázek. Sebevědomá, pochopitelně feministická, Sandra v Ugandě. Ptá se, pořád: "Proč vodu nosí jen ženy? Proč toho chlapa mlátíte, to tady děláte normálně?" A má to 2 aspekty. Z jednoho pohledu se může někdy dostat do roviny západní chytrolínky, která v 26 letech místním káže, jak mají žít. Bez respektu k jejich tradicím (vodu zde nosí ženy a děti). Z druhého pohledu ten respekt k tradicím může někdy vést k tomu, že se místní zápaďár dívá stranou a dělá, že něco nevidí. Což Sandra nedělá. Takže prostě nelze říct, kdo má pravdu. Někdy je asi dobré být Sandrou, někdy ne. Kvalitní dokument.

Delhi crime se liší od klasického kriminálního seriálu. Ne příběhem, který je běžný: zločin, vyšetřování, líný polda vs. pracovitý polda atd. Liší se tím, že se odehrává v Indii, kde skoro žádná pravidla civilizovaného světa neplatí. Obžalované můžeš mlátit, všichni dělají 3 dny v kuse bez nároku na nic - zákoník práce neexistuje, když nemá policejní stanice na elektřinu, tak ji prostě vypnou. Takže moc dobrý. Seriál se inspiroval skutečným případem brutálního znásilnění.

Příjemné a vtipné béčko s neokoukaným drsňákem Frankem Grillem. Docela mě zamrzelo, když jsem zjistil, že neokoukanému sympaťákovi je 55 let, sakra tak to není zrovna nová krev. Určitě je možné filmu vyčíst řadu věcí. Například koncept časové smyčky už je poslední dobou dost nadužívaný. Ale jinak je vše OK.

Píšu kamarádovi. - Co děláš? -Chtěl jsem se dívat na film Češi jsou houbaři, ale vypnul jsem to. To mě zajímalo, vím, že kamarád nemá sociální sítě, Apolenu nezná a není tedy zatížen předpojatostí. Já se s ní třeba na většině věcí neshodnu (ovšem na ukončení těžby uhlí se shodneme), takže je pro mě těžké být objektivní. - Nelíbilo se ti to? - Jaktože oxid uhličitý není dávno zakázaný, ptá se hned mimozemšťan otravným hlasem. Oxid uhličitý, který potřebujeme všichni k životu! Musel jsem to po chvíli vypnout, to se fakt nedalo. Říká kamarád. Můžete argumentovat, že víme, jak to Apolena myslela. Tedy vysoké množství CO2 s dalšími látkami. Jenomže když dělám enviromentální dokument pro ČT, měl bych dialogy mít dobře promyšlené, aby tam nezazněly nesmysly. Mít nějakou odbornou konzultaci. Jinak to bude znít, jako když naivní ultra-levicová aktivistka káže o něčem, čemu nerozumí (na mysl přijde slavná biomasa). Dokument pokračuje v podobném duchu. Uhlí se nemá těžit, protože je přece přirozené, že má zůstat tam, kde je, pod povrchem. To je argument, jak od radikálních křesťanů pro které je přirozené, že gayové se mají jít léčit. A tak bych mohl pokračovat. Takhle to dopadne, když je někdo přesvědčený o tom, že problému rozumí a nenechá si dát od dramaturga zpětnou vazbu. Výsledný produkt pak dělá více škody než užitku. Ač zamýšlen byl s dobrým srdcem.

Trojan v DVTV tvrdí, že chce pro mladé zrestartovat český film. A s Šarlatánem se mu to povedlo (otázka však je, jestli jej spíš nerestartovala 70letá Agnieszka). S Abstinentem je to ale právě naopak. Vykazuje doslova všechny neduhy českých filmů posledních let. Je nijaký, není špatný, jen zcela obyčejný. Zkoušet točit vážné a civilní alkoholové drama dnes už skoro nejde, jsou tu tuny lepších filmů na stejné téma. Co však jde, je natočit standardní varování, které zároveň využije zábavné euforické prvky drog. Ano, je to šablona, ale slušné řemeslo. 1. fáze - sranda, vtipy, večírky, 2. fáze - dno 3. fáze hrabání se ze dna. Vignerovi se podařilo natočit tak neuvěřitelné nudnou euforickou fázi, že víc to snad ani nejde. Zkuste se podívat, jak vypadá třeba euforická fáze v Trainspottingu. Anebo i náš Vorel, jak umí udělat večírek v Gymplu a Vejšce. Myslím, že 63letý Vorel by zvládl natočit mnohem poutavější partu mladých alkoholiků na párty. Mladý Vigner by přitom měl mít ke generaci dnešních puberťáků mnohem blíž, měl by čerpat ze slangu a jazyka, který už Vorlovi uniká. Jinými slovy, něco je špatně. Avšak je to prvotina, třeba se to příště povede lépe.

Lena Dunham is back! Lena konečně přestala kázat a moralizovat na Twitteru, což je slabost většiny hollywoodských celebrit, a začala zase něco dělat. A ukázala, že točit stále umí. Vypadá to na slibný seriál o mládeži na burze. Mělo to spád, bavilo mě to. Ale jak píší jiní, to téma není nové, takže žádná extra třída to zatím není.

Klasické rutinní řemeslo, ale dobře natočené. Představa post-moderny v mainstreamu je vtípek: "pitomé romatnické komedie, oni furt dělají, že se nechtějí, přitom jsou na plakátu, tak je jasný, že spolu skončí." Tak proč to děláte stejně, milí tvůrci, když vás to tak štve? Nebo nedejbože napsat skript tak, aby to nebylo jasný od začátku až do konce? Ne raději si z toho uděláme jakože srandu. :-)

Je to svižně natočené. Ale ano, přesně ta věc, co vás první napadla, že bude pointa, je tou "překvapivou" pointou. Ono moc možností při únikové hře, kdy má jít o život, vymyslet nejde. Buď se něco zvrtne a je to real, anebo to není real. Tak hádejte. Bohužel filmů a knih s tímto námětem už tady bylo tolik, že tahle nová variace nepřináší nic nového.