kinderman

V roce 1999 jsem v kině kroutil hlavou nad přepísknutou zápletkou. O pár let později vypadá tento Zwickův film s osvědčeným D.Washingtonem v hlavní roli téměř prorocky.

Po Spáčích se znovu ve filmu B.Levinsona sešli R.De Niro a D.Hoffman (tentokrát v hlavních rolích), aby vytvořili znepokojivou zprávu o úzkém propojení světa showbyznysu a vysoké politiky. V této satiře, po jejímž zhlédnutí se už nikdy nebudete dívat na televizní zpravodajství stejnýma očima jako dřív, mě pokaždé dostane zejména veterán W.Nelson hledající rýmy pro tu správnou vlasteneckou odrhovačku.

Vynikající pozdní western A.Manna je příběhem Linka Jonese (G.Cooper), který je „na stará kolena“ konfrontován se svou minulostí desperáta. Aby si vynutili jeho spoluúčast na loupeži, hrozí Linkovi jeho bývalí parťáci násilím na ženě, na níž mu záleží. G.Cooper se výtečně zhostil úlohy muže, který v sobě znovu nachází sklony k zabíjení, sklony, jež ho ve skutečnosti nikdy neopustily, a přestřelka v „městě duchů“ patří k nezapomenutelným westernovým finále.

Akční western z kavaleristického prostředí je obohacen o kontrašpionážní motiv. Poté co je Lex Kearny (G.Cooper) zbaven pro zbabělost hodnosti majora, infiltruje bandu zlodějů koní, která pravidelně okrádá armádu Severu a čile obchoduje s Jižany. Kearny riskuje život i stabilitu své rodiny, aby odhalil, kdo zločincům dodává informace. Spousta dějových zvratů, jistá režie, třeskutá hudba M.Steinera a tradičně dobrý představitel hlavní role činí z toho dílka nadprůměrnou podívanou.

„Ty blbče, tebe jsem přece bít nechtěl,“ říká Ludvík Jahn (J.Somr) rezignovaně nad zmláceným mladíkem, protože si uvědomuje, že režim, který mu ukradl nejlepší roky života, potrestat nedokáže. Dělá tak smutnou tečku za kvalitní adaptací Kunderova hořkého příběhu o jedné trapné a zbytečné pomstě, včasném převlečení kabátů a vlastně celém tom společensko-politickém bolševickém marastu 2.poloviny 20.století.

R.De Niro natočil drsnější variantu Obecné školy-v jeho podání se totiž zápas o duši malého vypravěče nevede mezi tatínkem inženýrem a sukničkářským učitelem, nýbrž mezi tatínkem autobusákem a šéfem místní mafie. Dobrý scénář, uměřená režie (logicky pod vlivem Scorseseho), věrohodné herecké výkony a J.Pesci v malé roličce na závěr=nadprůměrný režijní debut jednoho z nejlepších herců posledních tří dekád.

Dojemné loučení westernové ikony J.Wayna s žánrem v roli pistolníka, který umírá na rakovinu, je o to působivější, že se herec potýkal se stejným problémem (na nemoc si zřejmě zadělal při natáčení filmu o Čingischánovi, který byl realizován v blízkosti pokusných jaderných výbuchů). Další westernový matador-J.Stewart- se objevuje v roli lékaře a zrzavý hošík R.Howard jednou jako režisér natočí taktéž dobrý western: Ztracené.

I přes docela dobře napsaný příběh v hitchcockovském stylu a zkušenou Yatesovu režii je hlavním důvodem proč filmu věnovat pozornost K. McGillisová. Tato herečka, která se počátkem 90.let z plátna vytratila, má opravdu něco z kvalit svých kolegyň „zlaté éry Hollywoodu“, především pak I.Bergmanové-vnitřní sílu, ale zároveň zranitelnost, která muže (v tomto případě J.Danielse) přímo ponouká podat jí pomocnou ruku.

B.Karloff a B.Lugosi-tentokrát bez frankensteinovských a draculovských propriet -vystupují v bizarním a zmateném příběhu – co ty vystavené ženské mrtvoly, kam ústí motiv dcery/manželky, proč satanistický rituál a co má proboha znamenat to stahování z kůže?!. Mezi jejich vzájemný souboj (ačkoli společné výstupy nepostrádají napětí, pozadí celého nepřátelství brzo přestane diváka zajímat) se připlete americký manželský pár, přičemž povolání pana Alisona (autor detektivek) poskytne tvůrcům v závěrečné tečce úlevnou možnost celou předchozí zvrhlou (ale svým způsobem zábavnou) slátaninu ironicky shodit.

Pro příznivce westernů, kterým nevadí pomalejší tempo vyprávění. Poctivé režijní řemeslo, nádherná kamera, výborné herecké výkony netradiční dvojky kovbojů (strýc a synovec v podání R.Duvalla a T.H.Churche), to vše dává dohromady sice předvídatelný, ale podmanivý příběh, kdy na tři hodiny opravdu uvěříte, že se na sklonku 19.století po prériích amerického Západu mohli prohánět se stádem koní měkkosrdcatí (a jak se ukáže taky v dějepise zběhlí) chlapi, jimž bylo možno bez obav svěřit životy a čest několika čínských panen.