kinderman

Tuhle pohádkovou romantickou komedii činí snesitelnou především J.Stilesová v roli emancipované studentky Paige. Její mdlý partner (nechce se věřit, že by měl být tím playboyem, za jakého jej vydávají tvůrci) je natolik podobný J.Francovi, až se skoro vyplatí sázka, kdo držel scénář v ruce jako první.

Námět je evidentně převzat z krátké povídky R.Bradburyho Zástup, tvůrci filmu, který sice neurazí, na druhou stranu však v žádném případě nevyleká, přidali ještě křesťanské motivy, jedno dávné dětské trauma a Ch.Ricciovou.

Scénárista a režisér H.Haas sice Čapkovo vynikající podobenství o válce a míru na několika místech aktualizoval a v závěru uhladil jeho bezvýchodnost (premiéra před Vánoci 1937), přesto se stále jedná o nadčasové drama a nezapomenutelný filmový zážitek.

Ačkoli v celém filmu nezazní slovo omerta a slovo mafie použijí protagonisté snad všehovšudy jednou, je divákovi po jeho zhlédnutí dokonale jasné, oč jde.

Nejen obrazově, ale i myšlenkově vytříbený snímek režiséra-filozofa T.Malicka staví drama vášní (žena mezi dvěma muži) do přelomové doby 1916-1918, přičemž nechybí tvůrcův oblíbený vnitřní komentář vložený mezi úsporné dialogy. Krása filmu vychází především z vizuálního ztvárnění-Nebeské dny lze při domácí projekci na kterémkoli místě zastavit a divák se může dlouhé minuty tiše kochat jako při návštěvě některé ze světových obrazových galerií.

Jedna z mnoha variací na téma jak pošahaná dívenka (tentokrát A.Silverstoneová několikrát záměrně odkazující na Kubrickovu Lolitu) pořádně zavařila život dospělému nešťastníkovi (Svádění, Svůdná touha, Opuštěná) nutí přinejmenším k zamyšlení nad tím, jak snadno se taková láska zvrhne v nenávist a jak těžké je očistit svou pověst od účelového nařčení.

Tenhle film není oddychovka na sobotní odpoledne, protože diváka protáhne doslova peklem. Zatímco jiné filmy o holocaustu se většinou spokojí s pohledem na kouř vycházející z komínů krematorií, tady se většina děje odehrává právě v předsíních plynových komor a nelítostném žáru spalovacích pecí. Teprve u závěrečných titulků si divák uvědomí, že hned někde na počátku příběhu vzpoury Sonderkommanda maďarských Židů, kteří chtěli zlikvidovat osvětimská krematoria, vlastně zapomněl dýchat.

Do kategorie pětihvězdičkových (tedy nezapomenutelných) filmů povyšuje tento mrazivý a brutální western S.Corbucciho především hudba E.Morriconeho, ať už je to ústřední melodie, nebo naléhavý milostný motiv.

Třetí hvězdička tomuto bezútěšnému a odtažitému filmu je za scénu, v níž totálně sjetý H.Ledger sleduje televizi a na námitky partnerky, která chce spát, odpovídá: "To je ale mimořádně zajímavej film." A na obrazovce běží Tarkovského Zrcadlo.

"Ten nejpodivnější příběh lásky a nenávisti, jaký jsem kdy viděl," říká v závěru filmu, nad kterým slintali všichni chlapi v Shawshanku, policejní úředník. K tomu zbývá dodat, že R.Hayworthová opravdu sálá smyslností, a když zpívá "Put the Blame on Mame", úplně stačí, svlékne-li si jen jednu rukavici. Není divu, že podle ní (a L.Bacallové) vytvořili animátoři kreslenou sexy Jessicu, manželku králíka Rogera.