Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Akčný
  • Animovaný

Posledné recenzie (6)

plagát

Temný rytier (2008) 

Míra scenáristické demence, kýčovitého patosu a především toho, jak režisér bere sám sebe vážně, dosahuje hodnot téměř emmerichovských...

plagát

Blade Runner (1982) 

Kdybych já byl replikantem - a netvrdím, že jím jsem! - na svého stvořitele bych se na rozdíl od Roye Battyho nezlobil. Ve Scottově snímku Blade Runner (1992) označuje termín replikant robota, jemuž je kvůli usnadnění jeho zvládání umělá identita zatajena a jehož "životnost" je (coby bezpečnostní pojistka) omezena na 4 roky. Replikantům jsou dokonce implantovány falešné lidské vzpomínky, aby o svém přiděleném "já" nepochybovali. "Světlo, které svítí dvakrát tak silně, svítí polovinu času," tak zní útěcha, jíž se Royovi dostane od svého strůjce, když k němu přijde žádat o prodloužení času, který mu byl pro pobyt "na světě" vymezen. Roye tím ještě víc rozzuří. Kdybych já byl replikantem, na svého stvořitele bych se nejen nezlobil, ale byl bych mu vděčný - na rozdíl od Roye Battyho totiž ve svých (implantovaných?) vzpomínkách nalézám i takové, v nichž se opakovaně smím kochat dokonalostí filmu Blade Runner. V jiných, ještě příjemnějších, o něm dokonce i píši a snažím se formulovat to, co mě na něm už léta fascinuje. Filmy, odehrávající se v budoucnosti, mají tendenci stávat se s přibývajícími roky od natočení směšnými, především co do "věrohodnosti" zobrazení budoucnosti. S uplývajícím časem od premiéry se totiž čím dál zřetelněji rozevírají nůžky mezi tím, jak si scenáristé budoucnost představovali a tím, jak doopravdy vypadá. Výjimečnost Blade Runnera je v tom, jak se ze standardního procesu "zesměšnění realitou" dokáže vymanit - on se naopak tím víc, čím se k "době děje" přibližuje (snímek se odehrává v listopadu 2019), stává reálnějším, protože chod a podoba světa jakoby se obrazům z filmu připodobňovaly. A nemám teď na mysli jen samu vizi chladné, špinavé a do smogu vnořené civilizace, kterou vykresluje, ale i stovky drobných detailů, od designu aut, interiérů, oblečení a účesů, přes hemžení lidí všech ras na ulicích až k překvapivě trefnému vystižení všudypřítomnosti monitorů, od těch počítačových až k obřím reklamním. Blade Runner je... vizionářský. "Všechny ty chvíle se ztratí v čase jako slzy v dešti," odříkává v závěru filmu Roy svůj smířený epitaf, konečně vysvobozený od dilemat své replikantské existence. Kdybych já byl člověkem - a netvrdím, že jím nejsem! - Royovi bych jeho replikantství vlastně záviděl. Nebylo by snad žití s některými našimi lidskými vzpomínkami snazší, kdyby byly jen implantované, a nezachycovaly tedy to, co se doopravdy stalo?

plagát

Démanty noci (1964) 

Démanty jsem poprvé viděl už před lety, ale syrovou sílu, dýchající na mě skrz póry filmového plátna, si s mrazením v zádech vybavím dodnes. Ne každý den má totiž člověk šanci potkat se - navíc v mém případě zcela nepřipraven - s otiskem génia... Němcův snímek je čistá, vyabstrahovaná filmařina, opus magnum, který by bez filmové kamery a střihačského pultu nemohl vzniknout. Jistě, povídka by zvládla zaznamenat příběh dvou kluků, uprchlých za války z transportu a pronásledovaných tlupou senilních sudeťáků v nedělních oblecích. Malířské plátno by dokázalo zachytit zoufalství vryté v jejich tvářích, promísené s démantovými jiskřičkami naděje v koutcích očí. Hudba by mohla tepem rytmiky a nervózními tahy smyčců zprostředkovat přerývanost jejich zoufalého běhu, čím dál hloub do temného lesa. Ale jen kinematografie dokáže spojit příběh, obraz i zvuk do výsostného zoufalého výkřiku o nešťastnosti bytí, kterým Démanty noci uhranou každého, kdo je ochoten o světě, v němž žijeme, přemýšlet. Je mi jedno, jak Němec dosáhl toho, že se mi o těch třesoucích se rukou, zvonících u dveří, jež nikdo neotvírá, občas i zdává. Nechci vědět, zda světelná aura, do níž se obě vychrtlé siluety noří, vznikla přeexponováním materiálu a už vůbec ne to, zda šílený dvouminutový běh o život, otevírající film, byl vážně natočen v jediném předlouhém záběru či byl spojen ze dvou částí střihačovou šikovností, jak mi o tom z DVD v přidaných rozhovorech vyprávějí pamětníci. Přemýšlím vlastně jen o jediném - jestli já, až přijde můj čas, budu tím běžícím, nebo jedním z těch s naleštěnou puškou. Takové jsou Démanty noci: šedesát čtyři minut, během kterých vaše duše zestárne o šedesát čtyři let.

Posledné hodnotenia (547)

Napoleon (2023)

16.03.2024

Temný prípad - Nočná krajina (2024) (séria) (S04)

20.02.2024

Equalizer 3: Posledná kapitola (2023)

21.01.2024

Vrahovia mesiaca kvetov (2023)

13.01.2024

Minulé životy (2023)

10.01.2024

Modrooký samuraj (2023) (seriál)

31.12.2023

Funny People (2009)

26.09.2023

K smíchu (2018) (seriál)

12.09.2023

Babylon (2022)

21.08.2023

Reklama