Gilda

Gilda splňuje všechno, co od filmu noir očekáváte. Od věcí, jako je skvělé nasvícení, přes "kouřové scény" až po výborného padoucha, kterého výborně stvárnil George MacReady, a neskutečnou femme fatale v podání Rity Hayworth, která dokáže každou scénu nabít takovým erotičnem až člověk zapomíná dýchat. Přesto pár věcí mu k dokonalosti chybí. Tím hlavním je přesvědčivý hlavní hrdina. Glenn Ford je z jmenovaného trjúhelníku jednoznačně nejslabší k čemuž mu dopomáhají i ty povětšinou naprosto zbytečné vnitřní monology. (29.04.2010)

Písnička "Put the blame on Mame, boys" v podání hlavní protagonistiky byla skutečně dobrá - také se dvakrát opakovala -, ale co víc! Zkrocení zlé ženy? Femme fatale? Podivné mafiánské korporace a praktiky? Život v dobovém kasinu? Další pokus o ovládnutí lidí a světa? Mnoho povyku pro nic? (Abychom dotazování skončili, jak jsem začali - Shakespearem!) (08.04.2014)

Gilda je pro mě jeden z těch slabších noir filmů, jelikož občas mi připadalo, jako kdyby ztrácel dech a nabízel tak prostor pro nudnější pasáže (zejména ty písničkové). Přesto však jde o výbornou přehlídku hereckých výkonů a skvělé dialogy pak mnohé scény povyšují na uplně jinou úroveň. Více než dobře je zde namixována milostná linie příběhu s tou kriminální a dramatickou a musím se přiznat, že konec jsem očekával poněkud jiný. Nebudu vychvalovat Ritu Hayworth, jelikož v každém druhém komentáři je zmíněna, takže vzpomenu dvě mužské postavy. Johnny Farrell, resp. Glenn Ford byl sympaťák chlap. Pořád jsem si kladl otázku, odkud jej znám a už vím, že ze Supermana :) A ještě nesmím opomenout postavu Pia, jehož "filozofie obyčejného člověka" měla často velkou sílu. Jak by řekl on sám: "Na křupana dobry." (29.03.2011)

Film je spíš jen rámečkem, do kterého je zasazená divukrásná a hvězdná Rita Hayworth. Většina peripetií je pouze naznačených, příběh se soustředí na ústřední vztah drásavé, spalující lásky, která se ale opět odehrává pod povrchem navenek předstíraných emocí. KOUSEK DĚJE Problémy s nacisty, monopolem za účelem ovládnutí světa, hráčským doupětem - to vše si musí divák domýšlet. Především ale nevíme vůbec nic o minulosti hlavní dvojice a o jejich vztahu před tím, než se znovu setkají ve filmu. Rozešli se před dlouhou dobou nebo jen krátce před začátkem příběhu? Proč? Kdo z nich k tomu dal impuls? Nevíme a ani se nedozvíme. ____ Krátce po zhlédnutí mi to vadilo, a tak jsem film ohodnotila jako průměr. Jenomže ani do druhého dne jsem nad tou vášnivou nenávistí mezi Glennem Fordem a Ritou Hayworthovu nepřestala přemýšlet. Jsou filmy, které mají zajímavější příběh a napínavější zápletku, jenomže tenhle má kouzlo. A není to jenom Ritina bujná kštice a vábivé pohyby, kdy jí stačí svléknout rukavičku a vybičuje představivost víc, než kdyby se jiná herečka svlékla do naha. I Glenn Ford, který tak nádherně trpí a přitom to téměř nedává najevo, bere za srdce. ____ Zvedám hodnocení na čtyři a ráda se do baru v Buenos Aires znovu podívám. /14. 7. 14./ (14.07.2014)

Gilda je noir se slušným tahem na bránu. Stejně jako Hitchcockův Počestný muž čerpá z poválečné paranoi a míchá ji s erotickým dusnem. Což v případě Rity Hayworth není vůbec těžké. George MacReady je ve své roli naprosto přesný a výborně doplňuje milostný trojúhelník o těžko vyzpytatelný úhel. Naopak Glenn Ford je spíš matematický omyl. Gilda je velmi dobrá řemeslná práce. Tematizuje potlačované touhy a zpracovává je do atraktivních noirových tvarů. Na snímku je vidět, že žánr filmu noir si v roce 1946 už zřetelně uvědomuje, v čem tkví jeho přitažlivost a využívá možností kamerových jízd, umělého kouře i ostrého svícení beze zbytku. Jen vnitřní řeč postavy Johnnyho Farella je zcela očividně nadbytečná a zbytečně film retarduje a připravuje o kus kouzla, které tkví v nevyřčeném. (26.04.2010)