kinderman

M.Scorsese originálním způsobem uchopil starou filmovou předlohu a soustředil se především na narušené rodinné vztahy, do kterých vstoupí bývalý trestanec Max se svou filozoficky zdůvodněnou pomstou. Výbornou kameramanskou práci dává tušit již úvodní záběr, který bez dlouhých řečí přesně charakterizuje, co je Max vlastně zač. Škoda, že další Scorseseho remake-oscarová Skrytá identita-zdaleka tak dobře nedopadl.

Výborný thriller (dříve často reprízovaný v televizi) o sebevědomém šéfovi pyrotechniků Fallonovi (R.Harris), který poprvé v životě narazí na sobě rovného soupeře. Snad nikdy nebylo zneškodňování náloží tak napínavé a otázka „Červený, nebo modrý (drát)“ se stala předmětem mnoha napodobování či parodování.

Fleischerova adaptace novely P.Lagerquista (Nobelova cena) vychází z úvahy, jakým směrem se mohl ubírat život Barabáše poté, co byl omilostněn, zatímco Ježíš skončil na kříži. Na „sandálový“ film nečekaně hluboké myšlenkové zázemí, výborní herci (A.Quinn) a jistá režie dělají z tohoto (trochu opomíjeného) snímku ozdobu filmografie všech zúčastněných.

Další důkaz Scorseseho režijního mistrovství, protože jen díky němu dokázal zdlouhavý a z hlediska mého čtenářského zážitku poměrně nudný dobový román E.Whartonové přetavit do fascinující podívané, v níž se zdánlivě nic neděje…vše podstatné totiž bublá pod povrchem. A bez Scorseseho by to nezachránili ani herci, ani dokonalá výprava, ani výborná Bernsteinova hudba.

Válečný film o pilotech se nesoustředí ani tak na efektně natočené „dog fights“ (i když nechybějí) jako trikově opečovaní Rytíři nebes, spíše přibližuje psychické stavy předčasně zestárlých mladíků, kterým válka bere přátele i nejlepší léta života.

Tenhle „zlodějský“ film S.Lumeta vytahuje nad průměr dobře zvolený casting a myšlenkový přesah o profízlované společnosti-místo aby krádežím zabránili, snaží se organizátoři zlikvidovat důkazy o tom, že veškeré dění ve vykrádaných bytech bylo nelegálně dokumentováno.

Na rozdíl třeba od příšerně barvotiskového Zeffirelliho, jehož snímek se dá s úspěchem promítat snad jen na církevním večírku, natočil univerzální režisér N.Ray svůj film o Ježíši Kristu nečekaně dynamicky a místy docela akčně. Hudba M.Rózsy (přibližně ve stejné době pracoval na Cidovi) v epilogu kdovíproč připomene motiv M.Steinera z Pokladu na Sierra Madre- v Rózsově aranžmá je to jen táhlejší a opatřené sborem.

Ruku v ruce s Křižníkem Potěmkin jde o nejinspirativnější a nejcitovanější film němé éry. Kdo si chce toto Langovo kinematografické arcidílo užít ještě lépe, ať sáhne po studii T.Elsaessera (vydalo nakl. Casablanca v r. 2007) a seznámí se s okolnostmi vzniku (16 měsíců natáčení), dobovými kritickými ohlasy i širokou paletou výkladů, které na sebe za 80 let existence nabalilo.

Jeden z ojedinělých případů, kdy se v naší poválečné kinematografii podařilo natočit akční film se silným (historickým) námětem na téma hrdinství, zbabělosti a zrady, v němž všechno funguje tak, jak má-a herci s pistolemi a samopaly v rukou nepůsobí směšně. Zřejmě marné bude čekání na podobné zpracování osudů bratří Mašínů (třeba podle knihy Jana Nováka).

Celou dobu jsem se v kině obíral myšlenkou, že před takovými pětašedesáti lety by se po zelených pahorcích afrických proháněl nejspíš H.Bogart (a jak by se mu vedlo)-protože vývoj postavy Dannyho Archera je přesně opačný než u Bogartova Dobbse (Poklad na Sierra Madre). Jinak je to ovšem skutečně "typický Zwick" se všemi klady-technická stránka věci-i zápory-přílišná didaktičnost a předvídatelnost. Ovšem oproti Cruisovi v Posledním samurajovi je DiCaprio rozhodně změna k lepšímu!