Metropolis

Na svou dobu neskutečně megalomanská podívaná, která ani po letech neztrácí téměř nic ze své působivosti. Při scénách se stovkami statistů vyloženě mrazí a efekty, jakkoli dnes pochopitelně působí zastarale, jsou velmi věrohodné a monumentální. Navíc i příběh je dostatečně zajímavý a, přestože i zkrácená verze trvá plné dvě hodiny, ani na chvíli nenudí, což je u němého filmu neaplikujícího groteskní humor docela vzácný jev (samozřejmě z hlediska dneška). Zkrátka legenda a základní kámen moderní sci-fi, pro milovníky expresionismu hotová vizuální onanie.... (12.08.2013)

Bolo mojou povinnosťou vidieť tento film, o ktorom sa zmieňuje každá kniha o dejinách filmu. To je súčasne jediný jeho prínos pre mňa. Nepopieram, že oceňujem jeho výtvarnú stránku, istú nadčasovosť, zaujímavé pasáže, ale to všetko bolo rozriedené všetkými neduhmi nemého filmu. Nikomu nezazlievam, že podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia dal filmu plný počet hviezdičiek, iba si tak v duchu prajem sedieť vedľa nich pri projekcii dlhšej verzie v kine (ktorú som videl ja) a sledovať nie film, ale ich nadšené tváre. (20.03.2018)

Ano, je to úžasná podívaná, geniální triky, nad kterými zůstávají oči stát a k tomu jeden z nejlepších hudebních podmazů (mám na mysli originální hudbu Gottfrieda Huppertze), co kdy ve filmu vůbec byl. I prostředí je celkem dobré, jen ten samotný příběh mě absolutně nevzal a vždy, když se objevil text s jiným fontem znamenající ztracenou pasáž, měl jsem pocit, že o to nejzajímavější jsem byl ochuzen. Byl bych docela zvědavý, jak celkový dojem změní nedávno nalezené ztracené fragmenty. (04.04.2006)

Úžasne moderný film. Vzhľadom na dobu vzniku, samozrejme. Skrátená verzia má svoje opodstatnenie, ale aj tak už dnes film pôsobí trochu naťahane. Ale zábery na Metropolis i veľkolepé finále (a herecký výkon Brigitte Helm!) robia z Metropolisu právom historický míľnik. Tu nájdete základy všetkého od TERMINÁTORA až po EQUILIBRIUM... (06.03.2017)

Viděl jsem jak starší neúplnou tak i novější verzi filmu. Tu pátou hvězdičku si film vysloužil především ve spojení s původní hudbou Gottfrieda Huppertze (přičemž kladu důraz na ono spojení). Hudbou vycházející z velké symfonické a operní leitmotivické tradice, která není ve kombinaci s němým filmem (a filmem obecně) nijak běžná. I bez obrazu by totiž svou zvukomalbou a motivy velkoleposti, lásky, zla, přátelství, revoluce či jednotlivých postav mohla fungovat jako jakási symfonická báseň. Pominu-li ono obrazové vizionářství, dostanu totiž typický nabubřele naivní příběh z pera They von Harbou, který v sociálním akcentu předčí nejedna obyčejná Chaplinova groteska. Nedávný nález prakticky všech chybějících částí filmu zacelil určitou fragmentárnost motivů a postav a posunul film více k dramatu a melodramatu, podobně, jako je tomu u pozdější Langovy "Ženy na Měsíci". (24.03.2007)