Jeoffrey

Z etického hlediska je příběh o ženě s takto nezdravou obsesí po malých děvčátkách, v kombinaci s věcmi které dokáže občas vypustit z úst, v podstatě čirým odpadem a je to něčím, z čeho by se neměla dělat legrace. Dokážu pochopit tento pohled na věc. Je to ale jenom komedie, přehnaná satira, kterou nemůže nikdo brát vážně, nejde (dle mého) o žádný pedo fan service, nejsou tu žádné přehnaně erotizující scény, scény s výrazným erotickým podtextem, takže za sebe se na to nedokážu dívat jen skrze prsty. Jde o občas i milý příběh se sympatickou hlavní dětskou hrdinkou, která má smutnou historii, několik psychologických problému a z toho všeho jí má (kromě jiného) pomoci žena s extrémním a naprosto nezdravým zájmem, o kterou má zájem další žena s naprosto přehnanými masochistickými sklony. Je to divné, je to šílené, často až pitomé, ale bohužel já se docela bavil... Takže u mě zde z velké části zastíní zábava jisté morální výhrady, které bych dokázal najít a pod 5,5/10 nakonec nejdu.

Romeo a Julie ve školním prostředí a v japonském stylu? Nevím, ale prostředí elitní školy mi k tomuhle zase až tak nesedlo a koleje co se jmenují černí pejsci a bílé kočičky - no řekněme že bych nechtěl chodit ani do jedné. Jinak klasický příběh o boji proti sociálním rozdílům a nenávisti, kdy láska má překonat všechno, nebo alespoň ukázat ostatním cestu? Občas to tak funguje, někdy jako třeba u školních her je celá zápletka spíš totální blbost, ale když si to dám všechno dohromady, tak koukat se na to dá a někdy to i pobaví a jednou, nebo možná dvakrát i trochu dojme. Romeo a Julie jsou mi docela sympatičtí, romantické napětí mezi nimi funguje a konec, i když je to podle mě spíš jen závěr první řady, u mě docela obstál. Další sérii bych klidně zvládl, ale jestli tahle první byla něčím na co budu vzpomínat? No spíš nebude... Ale nenudil jsem se a to je hlavní 5,5/10

Přemýšlel jsem dlouho, jestli kromě "hraní si na upíry" je na tomto anime něco unikátního, zkrátka jestli se najde i nějaký rozumný důvod, proč tomu mám dát lepší než jen průměrné hodnocení. Nakonec jsem nic nenašel, jenom si prostě roztomilé holčiny hrají s roztomilými upírkami, které nesají krev, ale objednávají jí si jí přes Amazon, nekoušou, jen mezi sebou občas flirtují a dělají nejrůznější roztomilé rádoby upíří věci. Ale roztomilé to opravdu je (což se dá poznat už jenom z toho, že mám slovo roztomilé 3x v jedné větě a nijak se mi ho nechce nahrazovat...), při sledování jsem se občas pousmál a snad všechny postavy mi byly sympatické, s tím, že ústřední duo asi nejvíc. Takže i když jsem vlastně docela spokojený, tak se nějak nemůžu dokopat k tomu abych dal víc jak 6,3/10.

Vesmírné rybaření, ať už to zní jakkoli zajímavě je bohužel mnohem nudnější a pitomější než bych si přál. Děvčátka mě moc neoslovila a i když mám rád ztřeštěné energické dívky, tak třeba Haru mi vůbec nesedí, spíš mě z ní bolí hlava. Ostatní dívky jsou také dost stereotypy a nepomáhá jim k originalitě ani to, že každá mluví trochu jiným dialektem. Stejně tak zápletky, které se tu řeší, mě nijak extrémně nebavily a minimálně u dvou případů jsem si v duchu přišel s řešením mnohem zajímavějším a dramatičtější, než s jakým se vytasili autoři. Takže jsem se do každého dalšího dílu musel docela nutit, když jsem kvůli práci nestíhal, tak to bylo jedno z prvních anime od kterého jsem si dal pauzu a když jsem se k tomu nyní před svátky vrátil, tak jsem u 8. dílu zjistil, že dívat se dál se mi vlastně už vůbec nechce... Takže proč se nutit, viděl jsem dost a je mi líto, ale tohle "roztomilé dívky dělají vesmírné rybářky" (aby všem dokázali, že to není jen chlapská práce!) mě prostě nechytlo. Drop po 8. dílu a 3,5/10

Začnu hned tím, co pro mě bylo největší slabinou celého filmu a to je fakt, že všechno co se tady udá je příliš předvídatelné. Víte co se stane, protože vám to hned na začátku řeknou, víte co se bude dít, hned jak se seznámíte s postavami, trefíte, kdy se ten osudový okamžik stane, protože to načasování je prostě naprosto průhledné a dojde vám i dost brzo, jak to celé skončí... Zkrátka pokud jste už viděli pár (dobře alespoň několik desítek) romantických filmů (já si ihned vzpomněl na jeden s Keanu Reevesem), pak vás nic moc nepřekvapí a pokud jste už viděli i nějaké ty japonské romantické filmy, pak dokážete i předem odhadnout výsledky většiny situací. Přesto ale v jednoduchosti je jistá krása a tak chápu, proč byla sekce komentářů u filmu plná přiznání o tom, jak dotyčná/ý brečel jak želva. Zkrátka i přes to, jak moc je to průhledné a jasné, všechno dobře funguje, postavy si člověk oblíbí, dokonce i dialogy jsou dle mého velmi dobře napsané a tak to dokáže dojmout. Takže velmi dobrý smutný film, ale 5* dávám věcem, které mě prostě odrovnají. Tady jsem sledoval, bedlivě sledoval, ale i když jsem byl smutný i veselý v ty správné chvíle, tak až k mému srdci, ukrytému tam někde hluboko, se to bohužel nedostalo. 7,5/10

Líbil se mi začátek, prvních pár dílů, které byly zajímavé, předvedli dobře zpracovaný nápad o různých paralelních světech a vše působilo na jednu stranu tajemně, ale i trochu zábavně. Líbil se mi konec (poslední cca 3 díly) protože přinesl pár originálních scén, padouch nebyl tím, kým jsem si celou dobu myslel že bude a i předposlední záporák (pak učitel) měl své silné chvilky ("víte jak si každý stěžuje u hrdinek co se transformují..."). Dokonce i to dokolečka omílané poselství o tom, jak se člověk musí postavit sám sobě a hlavně překonat sám sebe, pokud chce jít někam dál, tady konečně vyznělo naplno. Docela se mi i líbil hudební doprovod. No jo, ale to vše nezachrání fakt, že jsem se uprostřed seriálu dost často nudil, jednotlivé příběhy z jiných střípků reality byly mnohem méně zajímavé, než jsem očekával a v podstatě se jen 3x zopakovalo to samé, pokaždé s jinou dívkou, což mě už při "divokém západě" prostě přestávalo bavit. Stejně tak ty rádoby oslňující blyštivé a počítačem dotvořené souboje mě vůbec neoslnily a jen potvrdily, že seriály o hrdinech či hrdinkách co se transformují mě svými transformacemi a následnými souboji málokdy zaujmou. U postav to bylo rozporuplné, měl jsem rád asi všechny Asuky a jednu Yu, ostatní mě nezaujali a tak mi na nich moc nezáleželo... Celkově když si to tak shrnu, tak za mě je tohle anime jen trošičku lepší průměr. 5,5/10

Promyšlené poetické dílo o dvou dívkách a jejich životní paralele k jedné pohádce o osamocené dívce a veselém ptáčku. Díky příjemnému zpracování, slušnému hudebnímu doprovodu a velice povedenému zakončení (kdo je vlastně Liz a kdo je ten modrý ptáček...) jde rozhodně o velmi nadprůměrné dílo, které si zaslouží hodně chvály. Sice to počáteční tempo mě málem uspalo, ale za chvíli už jsem byl ve velmi příjemném příběhu, který mě oslovil stejně, jako původní seriál Hibike! Euphonium (který ale není nutné k pochopení filmu vůbec vidět). No a opět musím říct, že všechny ty pocity a city, které se tady objevují, emoce a náklonnost mezi hlavními postavami, jsou místy velmi komplikované a nejednoznačné, jako v reálném životě a přidám i to, co jsem u původního Hibike nenapsal - že díky těm nádherně vykresleným emocím mezi hlavními hrdinkami, by tohle (a i původní Hibike) za jistých okolností mohly být ty nejlepší kousky z žánru shoujo-ai, které jsem kdy viděl. Takhle je to asi (komplikované a nejednoznačné) "jen" o velmi silném přátelství, ovšem také velmi krásně. 8,4/10

Tak skončilo první anime podzimní sezóny a i když úplný závěr byl podle mě vlastně vcelku přijatelný a pro mě snad i docela příjemný, přesto se nemůžu zbavit dojmu, že jsem nic zase až tak záživného vlastně ani neviděl. Námět nebyl špatný, dokonce i některé postavy mi byly vcelku sympatické, ale i tak jsem se do každého dalšího dílu musel spíš nutit, než že bych se na něj jakkoli těšil. Nechci vysloveně tvrdit, že by to byla chyba tohoto anime, že by třeba nějak špatně pracovali s atmosférou, ale za celou dobu mě ani ta největší překvapení a zvraty ani jednou nijak extrémně nezaujaly. Takže i když jsem viděl možná docela promyšlený příběh, tak ve mě nejspíš moc nezanechá a za pár týdnu si na Derridu a ostatní asi ani nevzpomenu. 4,6/10

Rozhodně hodně silný film, plný emocí a poučení třeba o tom, co znamená mateřská láska, co znamená prožít život naplno a dalších hlubokých tématech, který ale dokáže vše podávat relativně přirozeně (i když ten pocit, že občas tlačí na pilu trochu moc tam je). Má to několik nádherných okamžiků, které mě chytili za srdce (i když slzám jsem se nakonec ubránil), má to několik vizuálně nádherných scén (když Maquii unáší drak, když Maquie odchází od Ariela po bitvě...) má to i několik nádherných hudebních pasáží, kdy závěrečná píseň doprovázející titulky je třešničkou na dortu. Rozhodně velmi dobrý film, který slabší povahy velmi dojme a ty silnější minimálně někdy něčím osloví. Jistě, znám i lepší, silnější i dojemnější (třeba Vlčí děti), přesto jsem rád, že jsem Maquii věnoval jedno sychravé odpoledne, protože ten film zahřál, potěšil i rozesmutněl - prostě fungoval. 8,3/10

Nějak mě nenapadá, co o téhle sérii míchající Johanku z Arku s kamenem mudrců říct jiného, než že je to pro mě jen taková docela nudná blbost. Drop po 4. díle - 2,5/10