Jeoffrey

Za mě obrovské překvapení! Po první sezóně i následném OVA jsem už ztrácel naději, že tomuhle světu někdy znovu plně propadnu (jako kdysi u úplně prvního OVA dílu), ovšem tahle série dokázala prakticky nemožné. Nevěřil bych, že k tomu, abych si užil Čarodějovu nevěstu bude třeba přidat (speciální) magickou akademii, ale je to tak. Co se přesně změnilo? U OVA série jsem jasně definoval problém, který s Čarodějovou nevěstou mám, napsal jsem, že autoři „nedokáží celý ten svět náležitě prodat a ani kolem něj vybudovat silný příběh“ – tohle tvrzení je nyní minulostí. Bylo však třeba celý svět rozšířit a prohloubit, k čemuž právě pomohla ona magická akademie. Jak přesně? Ten svět díky ní najednou dostal nový rozměr a velikost, už to nebylo jen přímočaré objevování různých mytologických zvířátek někde na venkově a příběh už nepracoval jen s pár vyvolenými postavami, kolem kterých budoval drama. Najednou jsme se dostali do širokého magického světa, viděli jsem, že mágové mají školu, která navíc není jen trapná kopírka Bradavic alá Mashle, ale funguje na vlastních pravidlech, je zajímavou kombinací klasické školy a té magické. Najednou vidím svět, v kterém žije kromě mnoha kouzelných stvoření i spousta lidí, celé magické rody s jejich vlastními ambicemi a plány. V rámci děje poznávám hodně nových postav a hned kolem několika z nich se něco děje, příběh už není tak přímočarý, větví se, má různé odbočky, občas se zase někde spojí. Konečně jsem si připadal pohlcen vším, co vidím a u každé nové linky, která se začala odvíjet jsem se jen usmíval a v duchu si říkal „Let them cook…“. Co je ještě lepší, je fakt, že podstatná část toho, co se zde rozjelo se podařilo i dostatečně uspokojivě zakončit, což by se nepovedlo, pokud by seriál kvalitně nepracoval s postavami a nedokázal u mě vzbudit o ně zájem. Dobře, třeba u Philomely to celé bylo ovlivněné také tím, že jsem měl v paměti příběh samotné Čise a viděl tam ty různé drobné paralely, díky kterým jsem tu první dokázal litovat a tu druhou obdivovat, kam se už posunula – takže se ukazuje, že i ta pro mě prázdná první sezóna možná tak úplně prázdná nebyla, nebo že minimálně měla svůj význam. Takže příběh za mě vynikající s uspokojivým koncem, magický svět je konečně opravdu kouzelný, ale i hluboký a poutavý a já chci vědět víc nejen o jeho tvorech, ale i o všech těch lidech, kteří v něm jsou. Měla pro mě tahle série nějaké nedostatky?  Popravdě se zde konečně projevila změna studia (u OVA série jsem tak velký rozdíl ještě neviděl) a bohužel vizuálně už to není tak úžasné a bezchybné jako první série, kterou dělal WiT. Přišlo mi, že Studiu Kafka, ač dělalo, co mohlo, už ke konci druhého partu docházel dech, občas si hodně pomohli počítačem a občas se objevilo i nějaké to menší zaškobrtnutí, některé scény by chtěli víc prokreslit… - zkrátka jako celek to bylo tentokrát o něco méně vizuálně podmanivé. Ovšem i tak jsem si tuhle sérii užil, jsem zvědavý, co bude dál (pokračování je víceméně potvrzené) a jsem rád, že po sedmi letech můžu zase jednou dát Čarodějově nevěstě nejvyšší hodnocení. 8,7/10

Možná jsem hodně povrchní, ale pokud se mi vysloveně nelíbí styl animace, pak je opravdu velká šance, že se na další díly prostě dívat nebudu. Ovšem to nebylo to, proč jsem se seriálem skončil po prvním díle, pamatuji si totiž ještě teď přesně ten moment, kdy jsem zlomil hůl. Co to bylo? Hrdinovo „prdění no džucu“! Sice mě už pár lidí přesvědčovalo, že seriál je vtipný a že má i velký potenciál ohledně samotného příběhu, ale vstřebat tenhle cringe mi ještě chvilku potrvá a zatím mám i dost jiných seriálů, na které se chci podívat a u kterých mi nebudou designy postav nepříjemné, všechno tak nějak divně šedé a nebudu mít dojem, že se nindžové skrývají všude… Nehodnoceno.

Velcí roboti likvidují nějaké ty příšery a během toho se řeší papírovaní, cena střeliva, prostě reálné aspekty ne zrovna moc prosperujícího byznysu. Na papíře to zní hezky, takže ačkoli nejsem fanoušek velkých robotů, rozhodl jsem se dát seriálu šanci. Bohužel ten robot tu nevypadá nic moc, a to co likviduje vypadá ještě úděsněji a jelikož se v prvním díle neobjevilo nic, co by mě opravdu chytlo, dokonce ani onen vtípek o nutnosti vyplnit papíry (smlouvu, pojištění, licenci…) před začátkem akce nepobavil natolik, abych chtěl v seriálu pokračovat, takže jsem se rozhodl pro drop po prvním díle. Možná tomu dám ještě někdy příležitost, až bude nějaká slabá anime sezóna, protože mě seriál nedokázal nijak extra otrávit, prostě jen hned nezaujal… Nehodnoceno.

Dr. Stone je pořád šílenější a přepálenější, seriózní vědy opět ubývá a akce a nečekaných zvratů přibývá. Tahle sezóna byla opravdu hodně napínavá, že jsem do poslední chvíle nevěřil, že to Senkú všechno zvládne, zkrátka měl tentokrát opravdu několikrát namále a atmosféře to podle mě jen prospělo. Každopádně jestli chcete vědět něco o tom, jak se dá nějaká věc vyrobit, je na čase se vrátit k videím na Youtube, nebo konečně otevřít nějakou encyklopedii, protože tohle už je zkrátka čistokrevný šónen, který si klade stále větší a větší cíle a nemá čas ztrácet čas. Ovšem Senkú to dokáže, nebo spíš lidstvo to dokáže a já jakožto jeden z členů lidstva z toho určitě budu mít dobrý pocit – funguje to, zvykám si na fakt, že čím je to šílenější a možná i blbější, tím je to pro mě zábavnější, sice to trvalo celé tři sezóny, ale konečně jsem se svým dojmem kolem 7/10. Co bude dál? Vzhůru na Měsíc a třeba ještě dál, možná až tam, kam se zatím nikdo nevydal…

Nemám rád, když nějaké dílo začíná tím, že mezi hlavním hrdinou a hrdinkou nejdřív vybuduje vztah otce a dcery, který pak následně chce přetvořit v momentě, kdy dívka dospěje, na vztah romantický/milostný. Taková změna vztahové dynamiky za mě nemůže v realitě příliš fungovat (vzájemný vztah těchto osob nebude vyrovnaný), a i když dotyční třeba nejsou vůbec příbuzní, stejně mi to evokuje incest, protože zastávám názor, že rodina není o krvi, ale o vzájemných vztazích… Je proto logické, že asi nikdy nedočtu, jak v manze končí Usagi Drop, protože to hlavní jsem o tom slyšel. A je asi i jasné, proč jsem skončil s tímto seriálem po druhém díle. Vzhledem k nesplnění pravidla tří epizod (které dodržuji) nehodnoceno.

Začnu tím očividným – když postavím tohle anime vedle těch nejlepších fantasy kousků, co tenhle rok vyšli, tak bude naše „S-Rank hrdinka a spol.“ vypadat jako hodně chudá sestřička. Styl animace, vybledlá paleta barev, efekty v soubojích jak z devadesátek a vůbec celé ty souboje udělané co nejúsporněji v rámci akce a pohybu, jak jen to jde. Na druhou stranu je vidět, že se tvůrčí tým opravdu snažil z minima vytřískat maximum a vlastně se jim to daří, protože je všechno pořád tak nějak přehledné, a i animačně to většinou drží pohromadě a ani to nevypadá špatně. Každopádně pokud čekáte nějakou kvalitní fantasy řežbu, budete zklamaní. Na druhou stranu ale tohle není hlavní devizou seriálu, přeci jen už z trailerů bylo jasné, že tohle je jedno z těch děl, které je o rodině – zde především o vztahu otce a jeho dcery. A tady to pro mě i docela funguje. Belgrieve je totiž velký sympaťák, co každému rád pomůže, přeci jen taky kdysi býval dobrodruh… Angeline je též poměrně milá a má svého tátu opravdu ráda, většinou až příliš, a tak i když už jí je nějakých 17 nebo 18, tak se často v přítomnosti svého otce chová tak na 10, možná 12, což může někomu přijít vtipné, jinému roztomilé, ale nedivil bych se, kdyby se našel i někdo, kdo to bude shledávat otravným a pitomým. Sám jsem v tomhle ohledu někde uprostřed… A kolem je spousta dalších postav, většina z nich funguje pro diváka přesně tak jak má - tedy ty, co mají být sympatické, tak jsou, padouši působí buď tajemně, nebo jsou nesympatičtí, a tak si jejich potrestání užijete. Rodina hlavního hrdiny se postupně rozrůstá, takže jich bude za chvíli jako Torretových, ale tady se na to pořád docela dobře dívá, protože jak už jsem psal, většina těch postav je prostě fajn. Co bych za sebe uvítal, co mě zajímá mnohem víc než celá tahle srdečná rodinná sešlost, je minulost hlavního hrdiny a chci víc informací ohledně toho temného pozadí, které seriál má – tohle mě tu totiž zaujalo nejvíc, díky tomu jsem zaháčkovaný pro případnou další sezónu a pokud bude tohle uspokojivě rozvedené (což v první sezóně moc nebylo), pak nebudu mít problém dát seriálu lepší známku, než současných 6/10.

Můj dojem po těch pár dílech, které jsem nakonec viděl je asi takový, že si Jokó Taró s kamarády u piva jednou řekli, že by chtěli mít vlastní Mirai Nikki, ale jak měli ještě pár promile v krvi, tak se rozhodli, že bude skvělý nápad udělat to celé v 3D animaci. Bohužel už z prvního traileru jsem si říkal, že to vypadá otřesně, modely postav nevypadají vůbec hezky, ani se nijak přirozeně nepohybují. Celé je to přehnaně barevné, že z toho až bolí oči, prostě jsem šel do prvního dílu s velkými předsudky, které ani druhý nebo třetí díl nedokázali rozehnat. Což je asi škoda, věřil jsem, že když je pod seriál podepsaný právě Jokó Taró, tak by v tom mohlo být něco víc, mohlo by to mít zajímavý a promyšlený příběh, který mě chytne a nepustí. Ale ono nic, jediné, co nakonec nevypadalo úplně mizerně, byly souboje, které dokázaly té šílené barevnosti občas docela hezky využít, ale děj mě vůbec nezajímal (byl spíš nudný, než že by byl vysloveně špatný), postavy mě neoslovily a ani nic hlubšího jsem v tom všem neviděl. Ono je reálně možné, že se to časem zlepší, že tam potenciál je a ukáže se až o něco později, že to má pomalý rozjezd, ale chcete se hrabat v odpadcích v naději, že občas najdete něco použitelného a někdy možná (za x let) najdete poklad? Já ani moc ne, ale tenhle seriál aspoň dostal šanci – drop po třetím díle a 3,5/10, protože měl aspoň „něco použitelného“ a nedokázal mě vysloveně naštvat, spíš jen nudil a nelíbil se.

Druhá sezóna The Eminence in Shadow nepolevuje ve své zábavnosti, nebo spíš šílenosti a je stejně záživná jako řada první, tedy pokud od seriálu neočekáváte něco, co se má brát smrtelně vážně. Pro mě je tohle dílo prezentací do extrému vyhnaného rule of cool, až to balancuje na hranici cringe, ale ne takového toho nepříjemného, spíš toho, z kterého si chcete dělat legraci. Už ta první část, kdy hlavní hrdina jen pobíhá po městě, zjeví se vždy v ten správný okamžik, aby temným hlasem dokola opakoval jednu větu, odhalí, jestli je tenhle seriál pro vás. Druhá část zase mile potěšila, protože jsem měl poprvé reálně pocit, že sleduji zápletku, která se aspoň snaží Cida trochu ukázat jako někoho, kdo je tou reálnou eminencí v pozadí, zkrátka tím, kdo potají řídí veškerý běh událostí. Tahle linka s falešnými penězi a Johnem Smithem mě bavila z celé řady asi nejvíc, i když se v ní zase jelo podle pravidel hlavně na efekt a hlavní hrdina se po vzoru správného Overlorda pro ostatní pouze tváří, jak má vše pod kontrolou, ale ve skutečnosti… Pak tu máme plavkový speciálek, prý napsaný samotným autorem jako trocha toho fan servisu pro diváky. Zbytečný? Možná, ale tak každé dobré anime, kde je víc jak jedna hrdinka přeci potřebuje nějakou tu plavkovou epizodu - nebo jinak - občas je během vší té akce třeba trochu zpomalit a vypustit trochu té páry… A když navíc zapadá do celkového ladění seriálu, plynule navazuje na předchozí díl, trošku rozvíjí některé postavy… Zkrátka já tu kvůli tomuhle jednomu dílu dračí slzy ronit nebudu. Samotné finále je super, vrací se i můj oblíbený záporák z první řady Doem Ketsuhat, podle anglických titulků Perv Asshat, což považuji za nejlepší a zároveň nejlínější pojmenování postavy, jaké jsem kdy viděl. A úplný konec? Skvělý souboj s nádherným atomovým finišem a zvratem, který jsem jakožto anime only fanoušek vůbec nečekal a díky kterému se neskutečně těším na další pokračování. Já si to užil… 8/10

Je rozdíl mezi tím, když zlobí pětileté dítě anebo když po nocích „zlobí“ dospělí… V tomto seriálu to "zlobení" (naughtiness) spíš znamená ten první případ, takže pokud počítáte, že spolu hlavní hrdinové budou dělat něco jiného, než že budou po desáté večer jíst hromadu sladkostí, pak jste vedle! Zdejší humor je většinou hodně dětinský, ale občas se vytasí s nějakým totálně absurdním vtipem, kterým dokáže diváka poslat do kolen – stalo se mi hned několikrát – zkrátka jsou zde chvíle, kdy to umí pobavit. Co víc, prvních pár dílů, kdy si k sobě hlavní dvojice hledala cestu a bylo to takové sympaticky romantické se vším tím „zlobením“ a do toho občas dropla nějaká ta absurdně komická bomba, jsem si užíval. Pak se ale na scéně objevila sestra hlavního hrdiny a celé se to najednou na hodně dlouhou dobu zvrtlo spíš v takovou rádoby vtipnou estrádu plnou očekávaných zápletek a klišé, kdy můj dojem ze seriálu klesal dolů směrem k průměru a žádná nová postava, která se objevila a snažila se něco nového přinést, tomu nepomáhala. Zachraňovat to nakonec musela poslední část, kdy můj zájem vzbudila linka kolem sestry hlavní hrdinky, která byla milá a jejíž konec byl procítěný. I ta poslední epizoda se docela povedla, i když ten po dlouhé době opravdu hezký okamžik mezi hlavní dvojicí musel dopadnout přesně tak, jak divák anime očekával. Takže začátek a konec se mi líbily, většina z toho uprostřed byla jen průměrnou anime taškařicí. Znám však minimálně dva lidi, kteří si tenhle seriál opravdu užili – Tomokazu Sugita a Saori Hajami. Hlasoví herci ústředního páru odvedli skvělý výkon, ukázaly se jak jejich obrovské zkušenosti, tak především i fakt, že je tohle dabování bavilo. Díky nim jsem si dokázal k hlavní dvojici hned najít cestu, pomohli mi je vnímat jako opravdu sympatické a zábavné charaktery a díky tomu jsem jim přál, zajímá mě jejich další osud a pokud bude druhá série, tak se klidně podívám. 6/10

Chtěl bych dát Helckovi 4*, i když by byly hodně slabé, ale ten seriál na to za mě prostě nemá. Hrdina je totiž velký sympaťák a jeho vztah s Vermilio to pro mě docela slušně táhne, ale to je tak nějak vše, co si tady užívám. Animačně i hudebně mi to přijde průměrné, souboje jsou celkově takové neslané a nemastné. Nesedí mi ani tempo, seriál se příliš zadrhává na některých místech a jinde zase jen něčím proletí i když mi připadá, že by si zrovna tahle část zasloužila víc rozkreslit. Spojení dramatu a komedie tu pro mě také moc nefunguje, občas se mi tyhle aspekty v příběhu skoro až tlučou, jindy se tvůrcům zase nedaří mě dostat do zamýšlené nálady. A přitom v tom všem vidím skrytý velký potenciál, říkám si, co by s tímhle dokázal šikovnější tým s větším rozpočtem. Také mě docela zajímá, jak ten příběh vlastně skončí, na případnou druhou sérii bych se proto podíval, i když spíš reálně koketuji s myšlenkou zkusit mangu, která by mi mohla sednou o něco víc. Zkrátka Helck by mohl být skvělý, ale spousta věcí mi tu přijde jen tak nějak průměrných a sem tam pro mě něco nefunguje, a proto i když bych moc chtěl dát 4*, i když by byly hodně slabé, je to zkrátka jen na 6/10.