Snorlax

Jak si ospravedlnit nastavovanou kaši? Přivést nesympatickou postavu a pokusit se kolem ní stvořit mystérium. I když tohle se povedlo, zničilo to všechno ostatní. Vymizel humor, ten přetrvává v omezené míře alespoň u Gena, mezi postavami nefunguje chemie, vše se tříští. Lze to považovat za umělecký záměr, který pochopíme až se závěrečnou epizodou, jen nevím, zda sledování těch sedmi předchozích dílů stálo za takové rozuzlení.

Zábavnější než Life on Mars, na rozdíl od něj dokonce s happy endem. Mezi ústřední dvojicí to konečně začalo krásně fungovat.

Life on Mars to není, i když je princip stále stejný, mezi hlavní dvojicí to tolik nejiskří. Ovšem Glenister má charismatu na rozdávání.

Průměrné mystery, které staví na velmi povedeném vizuálu. Není důvod k jásání, ani zatracování.

Celý film jsem si říkala, že je divné, že se to nedochůdče Radcliffe nebojí, že ho baba v černém závoji uhrane. Barvy tlumené až téměř do černobíla, občasné zaječení a baba v rohu, kolem se promenuje trpaslíček a nejděsivěji z celého filmu působí jeho zarytý pohled.

Jednotlivé díly spojují to dobré z populárních krimi seriálů poslední čtvrtiny dvacátého století. Samotný závěr poslední epizody, to je scenáristický majstrštyk.

Scénář, který není kopií z kopie již dávno viděného, se poslední dobou vidí zřídka. Za originalitu palec nahoru. Bohužel zcela chybí humor, který by byl potřebný, aby se daly překousnout takové vtípky, že například ryzí kancelářská krysa nejdříve bez většího úsilí unikne zavraždění a následně si pak v domě řidiče počíná jako trénovaný a zkušený agent. Závěr filmu sice uspokojí diváckou touhu po spravedlnosti, ale degradují tím jinak nebývale bezskrupulózní snímek.

V době stále ještě rezonující druhé heydrichiády natáčený snímek se zcela oprostil od toho ošklivého vně a vytvořil si svůj vlastní svět. Aristotelovské pojetí duše jako neoddělitelné součásti těla je zde pro nefilozofující většinu návštěvníků biografů zahalen do hávu mentorující červené knihovny. Funkcionalismus je přítomen nejen jako nosná myšlenka filmu, ale také ve všech exteriérových scénách. Nataša Gollová zde dostala příležitost poodstoupit ze své škatulky rozjívených dívek a stříhla si zasněnou romantickou žábu, která musela dostat pár řádných štulců od života, aby konečně nalezla sama sebe. Marvan je v roli laskavého otce opět navýsost přesvědčivý.

Richard Sackler je na kudlu do ledviny. Celý zvrácený systém kolem něj by si ji zasloužil také. Jelikož systém nemá ledviny, funguje si vesele dál. Ty úvodní vsuvky s rodiči mrtvých považuji za zcela zbytečné. Místo toho bych viděla raději něco více z rodiny, která si krásně vydělává na produkci a distribuci drog.

Důvod vzniku je zcela jasný. V jeho kontextu je pochopitelný i patos, který se filmem táhne jako smrad od výcvikového střediska tchořů. Co je méně pochopitelné, jsou trapné pokusy o ruštinu, která především z úst hocha hledajícího otce zní jako výsměch. Valnou většinu filmu se vedou řeči o politice, válčí se jen poskrovnu. Ale když už se začne válčit, jsou scény z bojiště zpracovány bez kompromisů. Bojové scény předběhly svoji dobu minimálně o tři dekády, co do opulentnosti mohou směle konkurovat sovětským válečným eposům.