Žena v čiernom

Radcliffe dobrý. Hinds v pohode. Ostatní štatisti (ako ostatne aj v knihe Susan Hill, ktorá v češtine vyšla už dva razy). Najväčším plusom Ženy v čiernom je geniálny obrovský starý dom uprostred sychravo-ponurých močiarov, oddelený od zvyšku pevniny úzkou hrádzou, ktorú však pravidelne zalieva príliv meniaci ho počas noci na dokonalo izolované miesto. Čo je prúser, ak tam v ňom sú temné mocnosti, ktoré vám chcú pravdepodobne ublížiť. Atmosféra je vskutku skvelá, rovnako tak úžasná výprava. A mnohé scény sú fakt mrazivé a nepríjemné (rôzne odrazy v oknách a podobné detaily, ktoré však bravúrne fungujú). Trošku mi nesedela hrdinova prehnaná odvaha, tak ale zas na druhej strane je celkom osviežujúce mať hrdinu, ktorý na prekliatom mieste zostáva dobrovoľne a nie je k pobytu na ňom donútený nejakými trápnymi scenáristickými barličkami. Scenár je každopádne napokon predsa len to, čo snímke najviac ubližuje. Postupné rozmotávanie záhady je pomerne neoriginálne a plné klišé momentov a predvídateľných scén. Rovnako ma nie úplne zaujali kvázi strašidelné pasáže, v ktorých nás režisér desil tak, že v hrobovom tichu zvrieskla hudba alebo zvukový efekt. Negatívne hodnotím i nezaujímavé univerzum ústrednej ženy v čiernom a poslabšie, akoby nastavované finále (ale s adekvátne ráznou koncovkou, nebudem spoilerovať). Mimochodom, v prvom filmovom spracovaní z r.  1989 si hlavnú rolu zahral Adrian Rawlins, ktorý v sérii Harry Potter vo flashbackoch stvárnil rolu Harryho otca. Wtf! (20.01.2017)

Žena v černém je skvělý atmosferický horor, který se odehrává v naprosto perfektní lokaci, s výbornými herci a parádní režií, která obstarala právě tu děsuplnou atmosféru, ze které jsem měl mrazení ještě pár hodin po shlédnutí. Daniel Radcliffe mi okamžitě odezněl jako Harry Potter. Tady jsem ho viděl jako výborného herce, který dokáže zahrát mnoho emocí, včetně strachu. Je teda pravda, že bejt jím, už asi po 20ti minutách by mi v tom strašidelném domě houklo, ale on se pro film přemohl a zvládl to naprosto perfektně. Stejně tak i scénář je skvělej. Tyhle duchařský horory většinou ztrestají závěry, ale tady je to všecko takový děsně zajímavý. Klobouk dolů. Film tak přinesl čtyřhvězdový zážitek a vzpomínky, které jen tak nevymámím z hlavy. Kéž by takových filmů v takové kvalitě bylo víc. (15.10.2012)

James Watkins úplně obrátil notu, když z agresivních výrostků přešel do klasické secesní duchařiny, ale laťku své pověsti, nastavené svojí prvotinou, rozhodně doskočil, protože to pere do diváka s takovou razancí, až jsem si kladl otázku, kde sakra ten člověk celé ty roky byl, když všichni brečeli na skomírajícím žánrem. Je to vlastně těžká frajeřina bafat na diváka tak předvídatelně a přitom s takovou drzostí a nesmlouvavostí, ve které umírají malé děti, a záhada se rozplétá v rychlém tempu, přičemž si film udržuje onu britskou rozvážnou distingovanost a mírný odstup. Od dokonalosti se to odchyluje pouze typově nepadnoucím Radcliffem, který, nic proti jeho výkonu, prostě ještě na takovou roli nedorostl. Jinak hluboká poklona před režisérem. 4 a ½. (08.03.2012)

Příjemná gotická duchařina klasicky strašící zvuky v temném domě, siluetami v pozadí, houpacím křeslem, co se samo houpe, a creepy panenkami, ale taky působivými sebevraždami dětí. S dobrou výpravou (barák přílivem pravdelně odříznutý od pevniny), atmosférou a zajímavým (ne)hepáčem. Radcliffe a Hinds jsou dobrá dvojka. (29.05.2012)

Mlha houstne, voda stoupá, mrtvé tváře vykukují zpoza keřů a zvuk houpacího křesla mi ve vzpomínkách přivádí husí kůži i na místa, o kterých se nemluví. Daniel Radcliffe hraje velmi strhujícím způsobem a vstříc všem jeho odpůrcům jsem se musel od začátku usmívat, že Arthura ztvárňuje pojetím, které na Harryho nedává snad ani vzpomenout. S jízdami vlakem na místa plná duchů si sice pokoj nedal, ale Skoro Bezhlavého Nicka nečekejte. Dokud se v pozadí otáčí neznámá silueta, je všechno příjemně mrazivé, ale když se v okně objeví tvář nebo na skle otisk, stahoval se mi žaludek do nepříjemně malých rozměrů. Ženu v černém tak nejvíce svazuje relativně okoukaná dějová premisa, která v závěru stojí před těžkou volbou. Zda přinést happyend, který může být považován za klišé nebo přitvrdit varhanní muziku a čelit riziku přepáleného konce. Jak to dopadlo, se musí divák přesvědčit sám, ale film jako celek i díky opravdu nečekaně působivým momentům a pocitu "jestli se do toho baráku vrátíš, tak to hned vypnu" s přehledem obstál. (15.03.2012)