Snorlax

Citlivé, láskyplné vyprávění o chlapíkovi, který odešel zatraceně brzo.

Vidět tohle vizuálně podmanivé dílo nějaký prelát, praskne mu cévka a minimálně tahá nohu. Já si připadala jako na houpačce, místy naprosto úžasné momenty střídaly hloupoučké scény k uzoufání nudné. Jelikož je Gabriel správný magor a i s jeho pomocí jsou nakopávána všechna možná církevní dogmata, svádí mě to přihodit hvězdičku. Ale neučiním tak, přihodím ji za krásně provedené přímočaré akce a vizuální efekty, které přesně do takového typu filmu patří. Musím konstatovat, že zírám, že takový film vznikl v Americe infikované křesťanským dogmatismem do morku kostí.

Jen si tak říkám, jestli má jeden ze tří nejlepších černošských herců zapotřebí utápět svůj talent v tak neskonalé patetické ptákovině, navíc ji i režírovat. Scénář je to nejubožejší lejno, jaké se může urodit jen v Hollywoodu. Předvídatelné, patosem prolezlé, hloupé, plné klišé a totální vyprázdněnosti. Čekala jsem, že nad rodinnou sešlostí začnou zářit hvězdy, nebo alespoň vybuchne ohňostroj, tato scéna z průměrné mexické telenovely byla vzápětí trumfnuta něčím ještě neskonale blbějším, na pointu nemají ani všechny telenovely seřazené do jednoho tupého šiku. Washingtone, styďte se, ano uniforma vám sluší, ale to přece není důvod, abyste hrál v něčem takto extrémně podřadném.

Mistři současného hororu, Španělé, opět ukázali svoji sílu. Výborná atmosféra a zajímavé poselství, to jsou základní atributy tohoto filmu.

Mám ráda mozaikové filmy, obzvláště pokud se jim podaří v závěru vše proplést v dokonalé symbióze do vtipné pointy. Altmanovi se podařilo vést několik paralelních příběhů, které se někdy lépe, někdy hůře potkaly. Na taťku mozaikových snímků, Clauda Lelouche, který s drzostí sobě vlastní střídá nejen různá prostředí, ale i různé časové roviny, to však nemá ani náhodou. Většina příběhů vyšuměla tak nějak do ztracena, nic zásadního se na závěr nekonalo. Zajímavým se ukázal příběh jazzové zpěvačky s dcerou a zemětřesení.

Doufám, že se mi podaří prchnout před rozdurděnými milovnicemi Matse Mikkelsena, ale tím nejzajímavějším hercem snímku byl Rolf Lassgård, se kterým jsem se smála i brečela. Z námětu mohla vzniknout patetická ptákovina, ale Bierová se k tomuto jednoduchému receptu na získání diváka neuchýlila. Místo toho nabízí sofistikovaně stupňované drama plné emocí. Libuje si v extrémním detailu, který používá nejen pro zastření zbytku scény, ale nahrazuje jím i stmívačku pro oddělení další kapitoly. Tento způsob zřejmě nebude vyhovovat všem divákům, ale já konstatuji, že velice obdivuji herce, kteří byli v pravidelných intervalech vyváděni ze své komfortní zóny, s jakou grácií tuto situaci ustáli a dokonce se s touhou po detailu sžili natolik, že vzniklo dílo velice homogenní.

Pokud bychom film vnímali jako festival jugoslávského folklóru, mohli bychom jej považovat za vcelku zdařilý. Kvůli naprostému opovržení divákem ze strany televizního kanálu CS Film je snímek technicky téměř nepoužitelný. V nočních scénách toho není mnoho vidět, takže lze těžko posoudit, o kolik zdařilých záběrů jsme byli připraveni. Vizuál, který se CS Filu nepodařilo zničit, je totiž výborný. Námět také, tím pozitiva končí. Film je natočen velice nudně, bez špetky invence, režisérské trio pouze rutinérsky kopíruje zkušenosti umělecky zdatnějších kolegů. Z úcty k mrtvým by bylo vhodné nezmiňovat herecké výkony, Československá meziválečná kinematografie určitě nabízí spoustu mnohem lepších filmů, neshledávám tedy důvodů, proč se k tomuto snímku kdykoliv vracet.

Byl to podivný zvyk nacpat do jednoho filmu co nejvíce herců zvučných jmen. Ti se pak snažili přetahovat o divákovu pozornost a do puntíku naplnili staré moudro, že všeho moc škodí. Pominu-li fakt, že příprava operace na likvidaci Hitlera je zde pojata jako příprava na loutkové divadlo, nemohu se smířit s tím, že prakticky žádná ze zúčastněných hvězd neodvádí ani náhodou svůj standard. Peter O´Toole navíc vypadá jako vosková figura sebe sama, plastické operace zkrátka nesvědčí nikomu. Bohužel ten jediný, který se nemusí za svou práci stydět, Noiret, je před kamerou žalostně málo. A musím podotknout, že v žádném jiném filmu mi nepřipadal natolik charismatický, jako zde. Ostatní pouze natřásali svá ega před kamerou, O´Toole k tomu navíc odkapával krémy na vyhlazování vrásek a film vůbec neubíhal. Škoda, že se Kessel nedržel svého kopyta a pustil se do adaptace cizích předloh, jeho jméno nemuselo být spojováno s brakem.

Konečně využití Michala Davida, které považuji za velmi reálné. Za tohle jedna hvězdička navíc.

Kdyby Supermana vždy hrál Pascal, bavil by mě.