Snorlax

Jejich setkání je setkáním dvou odlišných světů, světů, které jsou vzdáleny snad nejvíce, jak jen mohou být. A přitom oba hledají vlastně to stejné, jen kousek úcty a pochopení. Scola využívá nesmírně rafinovaně dynamickou kameru a dodává tím příběhu na dramatičnosti, zádumčivosti i noblese.

Vidět záhy po sově film s Deneuve a Vášáryovou je pro francouzskou hvězdu značně nelichotivé. Vášáryová s andělskou tváří je nejen nesmírně půvabná, ale také velice přesvědčivě hraje. Věříte jí i těch třináct, na které ji tipoval zastavárník, věříte jí předčasně zestárlou mladou paní, nechuť i strach. Její výkon podbarvuje hudba nejlepšího československého skladatele a snímá kamera nejlepšího slovenského kameramana.

Jednoho sychravého dne se sešli Quetin Tarantino, Aki Kaurismäki, Bertrand Blier a Leos Carax. Jelikož venku bylo nehostinno, otevřeli láhev a pustili si tento film. A pak už jen závistivě koukali. Vanessa je jako vždy neskutečně půvabná, Marielle dodává své postavě grácii i charisma a Benoit je tradičně úžasný, dokonce i s chapadly. Tenhle film je neskutečná zábava, ale jen pro zvané, těm, co sedí ve šněrovačce, je vstup přísně zakázán.

Deneuve pomalinku začala získávat herecké ostruhy, ale stále to byla pouze velmi pohledná neherčka. Na jejím projevu je to znát. Piccoli má bohužel poměrně malou roli, ale jako vždy je radost na něho pohledět. Kritika dekadentní společnosti v Krásce dne zašla až na hranu možného a společensky přijatelného. O to větší škoda je, že do hlavní role nebyla obsazena herečka, ale modelka. Komerčně nepochybně chytrý tah, umělecky již mnohem méně.

Nehorázně vtipný film, který si navíc s drzostí šedesátých let dovoluje i politický přesah. K dokonalosti ho posunuje Vyskočil, který nezúčastněným hlasem čte brilantní komentář. Nějak takhle by to mohl dokázat ještě Leoš Suchařípa po několika letech intenzivní práce logopeda. Jestliže v roce 1910 bylo zlé jen každé desáté dítě a v roce 1950 bylo hodné již jen každé desáté, co by asi tvůrce statistiky řekl dnes?

Je to smutné, když dvacetimuntový díl dokáže člověka nudit a s chutí by ho prostříhal. Je to takový americký zvyk, opakovat ve svých dokumentech informace. My, co nám stačí něco říci pouze jednou, se potom nudíme. A přitom by ty teorie byly tak zajímavé! Na Ludvíka Součka to sice nemá, ale nápady jsou to rozhodně zajímavé. Leč zpracování je velice nepodařené.

Krystalky deprese se z tohoto filmu odlamují minutu po minutě a skládají se v horu, která začíná pomalu být nepřekonatelná. Zbytečný život, jímž se hlavní hrdina ve svých všedních a zbytečných rituálech pronudí až k smrti zaznamenaný kritickým okem Brita, který s gustem pohlíží na citlivá místa jiných národů.

Za vraždu úhoře nemůžu dát plný počet, i kdybych nakrásně hodnotila skvělý vizuál, nádhernou hudbu, výborné herecké výkony a neotřelý výborně vyprávěný příběh.

Dokonalé prý není třeba měnit. Ale Karamazovým moderní prostředí prospělo. Je vidět, že dobrý herec nepotřebuje ani kulisy, ani kostým, může být i v naprosto nevhodném prostředí, ale přesto dokáže zahrát zcela uvěřitelně. Že Trojan a Novotný patří ke špičkám, vím již dávno, tentokrát mě okouzlil i Holub.

Bez nacionalismu a patosu natočený životopisný film o člověku, na nějž jsou Rusové stále hrdí. Otázkou zůstává, zda oslavovat někoho, kdo vymyslel zbraň. Ale tím se film netrápí.