Snorlax

Nápadité, se spádem, občas se objeví mírně podivné dialogy, ale v celkovém kontextu jsou značně snesitelné. Pokud bych se již vícekráte nepřihlásila, změnila jsem si heslo tak, že na něj nedokážu ani sama přijít.

Vítejte u filmu o pubescentech, který určitě není pro pubescenty. Humor hořký jako chmelová šiška provází Dawn a její trnitou cestu za uvědoměním si vlastní hodnoty. Heather Matarazzo je vynikající.

Možná bych rozchodila slečnu předdůchodového věku, ostatně Roxana by za určitých podmínek mohla být stará panna. Vzhledem k těm nápadníkům. kteří se o ni ucházeli, by se ani nebylo příliš co divit. Kohoutovi se podařil štěpný rým, jenž by mu mohl závidět i Jára Cimrman, chudák Rostand dostal pěkně na pozadí. Nezpěvné Kohoutovy říkačky doprovází nevkusná hudba. Dá se za této situace ještě něco zkazit? Samozřejmě, po jevišti by mohl běhat obnažený Magnusek. Takže musím konstatovat, že úplně nejhorší to nebylo. Navíc Morávkova režie je velmi nápaditá a z toho paskvilu, jenž spáchal Kohout, dostává překvapivě hodně. K tomu přičtěme i odvážnou režii záznamu, v němž se Křístek neomezuje na obligátní celek střídaný polocelkem, Bohužel Cyrano je můj oblíbený romantický kus a za jeho zneuctění přeju Kohoutovi, aby v adaptacích jeho knih hrál Magnusek a režíroval je Troška.

Tradičně rutinérská režie Evžena Němce naštěstí neovlivňuje herecké výkony, především Navrátil a Holý jsou výborní. K mému překvapení byl snesitelný i Trávníček. Poslouchat Valův sametový hlas, jímž pronáší Bolzanovy teorie, bych mohla i mnoho hodin, A tak společně s Bolzanem vzdávám hold Francouzské revoluci.

Nestačím se divit, americký romantický film bez patosu? Existuje. Téměř seversky zdánlivě chladný film překypuje emocemi, které nejsou dávány na odiv lopatou. Tu správnou atmosféru dokresluje romantický klavír, jemuž do jeho častého sóla nikdo nekecá.

Patetický a předvídatelný romantický film křísnutý hrou na zloduchy a drobnou ukázkou golfu. Za zmínku stojí pouze hudba, která se jako jediná vydařila. Tušila jsem, že nebudu omráčena, ale neočekávala jsem až tak podřadný snímek. Inu chtěla jsem vidět Gena Hackmana, který se zde objeví v pouhých třech scénách. A jako naschvál ten ručník z Del Gadda ne a ne spadnout.

Finská hnisající rána tímhle nacionalickým filmem rozhodně vyčištěna nebyla. Roztříštěný příběh bez hlavní postavy, kterou snad supluje voják s nadpřirozenými schopnostmi, je velice špatně scenáristicky zpracován. O to více překvapí výborná režie, která na tento hloupý film plýtvá nápady. Finská hrdost na spolubojovnictví s nacistickým Německem je pro našince nepochopitelná. Extrémní nacionalismus a potřeba dokázat pomyslnou finskou nadřazenost zdůrazní i závěrečná věta filmu, světe, obdivuj Finy, jejich území nebylo za II. světové války okupováno. Jak vidno, Finům stačí k radosti a hrdosti skutečně málo.

Pokud se povznesete nad několik nechtěně vtipných momentů a neustále si opakujete, že je to akční horor, zjistíte, že je nebývale dobře natočen. Scénář má své pukliny a určitě nikoho nepřekvapí. Ovšem režie je v rámci tohoto žánru přímo skvostná. Akce jsou dobře nasnímány, film není založen na principu akce pro akci, počítačových efektů je zde neporovnatelně méně, než bývá blbým zvykem. Herci hrají uvěřitelně, jejich postavy nejsou parodií sebe sama. A hlavně má tento film něco zcela nadstandardního. Ne, není to Pitt v hlavní roli. Ne, nejsou to rovnou tři scenáristé. Ale pozor, zní to až neuvěřitelně, když to spojení použiju v jedné větě, ale tento akční horor není doslovný, neočekává retardovaného diváka, kterému musí vysvětlit i východ slunce. Režie si díky tomu vysloužila ještě jednu hvězdičku navíc.

Tohle byl Dančiakův zřejmě nejlepší výkon. Jeho velmistr je prost jakýchkoliv citů krom ukrutné sebelásky, je soběstředný nadutec s prázdnýma očima. Dívat se do těch očí plných zla a ryzí hlouposti je skutečný zážitek.

Fascinující mix cestopisu a historického dokumentu.