Snorlax

Tento snímek se sice určitě zařadí k povinné výbavě feministického znutí, ale to mu neubírá na půvabu. Mohl klidně zapůsobit i v kategorii sportovních filmů, kde by se zařadil po boj všecj těch podceňovaných, kteří neskutečnou vůlí po ví tězství dosáhli kýženého výsledku. Místy se vynoří i ro antická linka, která film vůbec nehyzdí, vše je nesmírně vkusné včetně jedné erotické scény. Krásně natočeno, v hlavních rolích Christanne de Bruijn, které neuvěříte, že se dirigováním neživí, a sofstikovaná hra světel a stínů. Pro milovníky hudby povinnost.

Genialita umělce nespočívá ve schopnosti jednou za život vytvořit něco výjimečného, ale dělat to soustavně, nejít s dobou, ale předbíhat ji. Hudbou k tomuto dílu majora Zemana dokázal Zdeněk Liška svoji genialitu bez jakýchkoliv pochyb. Underground je zde překvapivě zobrazen v roli oběti, jediným pranýřovaným zůstává překupník a uživatel drog v jedné osobě Kájík. V době vrcholící normalizace je toto gesto smíření dosti šokující. Důvodem takové shovívavosti vůči undergroundovým umělcům bude patrně potřeba zdůraznit drogy jako ultimátního nepřítele. A toto poslání se podařilo naplnit.

Kvůli mně by se vlastně vůbec nemusely točit samurajské filmy. Jsou nudné, místy nechtěně směšné a nebaví mě. Tak tohle asi není samurajský film. Samotný příběh o tom, co to znamená, když čest má větší cenu, než život sám, by byl fascinující. Choreografie souboje je výtečná, vůbec jsem se u něj nesmála, ale zcela nezvykle jsem se výborně bavila a fandila hlavnímu hrdinovi v boji proti přesile. Velmi podařený je vizuál i hudba. Krásná práce.

V době, kdy kluci začínají řešit, jakou chuť měla první pusa, musí tihle chlapci opustit kvůli svému bezpečí rodiny a odjet do oblastí, v nichž je riziko bombardování minimální. Rodiče doufají, že se jejich synové dostanou do dobrých a vlídných rukou. Ale zlobu a nenávist ani válečná situace neobměkčí, neschopnost soužití s dětmi vede paní Grahamovou k až šikanóznímu jednání, zneužívá svého dominantního postavení a každou minutou dává hochům najevo, že nejsou vítáni. Vynikající pschologická studie rozehraná na malém prostoru se sice odehrává v kulisách války, ale ta se stává zcela podružnou v kontextu vztahu dočasné pěstounky a jejích dvou svěřenců. Parker si vytknul náročný cíl, prozkoumat temnou stránku duše bezdětné panovačné ženy. Bez ztráty kytičky svůj úkol splinl. Již v počátcích své kariéry vedl pevnou rukou film k pointě, která nenechá diváka na pochybách, na čí straně Alan Parker stojí. Neochvějně se již tehdy bil za pràva slabších, stejně neochvějně jako symbolický plamen svíček, jenž stoicky čekal na příhodnou chvíli. Mimochodem jedná se o nejbrilantnější nasnímàní svícnu, které jsem měla tu čest kdy ve filmu spatřit, no a ano, pan Parker dokázal vymazlit vizuál a přijít s něčím novým i v televizním filmu.

Někdo si z nezřízého života pořídí dnu, Balduin si pořídil oživlý odraz ze zrcadla. Již samotný námět dává tušit, že před divákem nebude tuctové dílo. Scénář je kvalitně vystavěn, byť je rozdělen do čtyř aktů, ctí nepsané pravidlo tří částí filmu. Herecké výkony jsou slušné, mnohé neokoraly, především představitelka Lidušky Salmonová je velice dobrá. Nejlepší na celém filmu je však režie, která hýří nápady. Ať už je to sofistikované použití barevných filtrů, netradiční rámování (především příchod dvojice na hřbitov je velice zdařilý), nápaditý vizuál (schody s klenbou), nebo největší deviza filmu, tedy triky. Za zmínku určitě stojí nasnímání zrcadla, v němž ona se odráží a on nikoliv.

Velkým mínusem je pro mne totální surreálnost filmu, která se pohybuje již za hranicí srozumitelnosti. Buñel je ve svých filmech vtiipný, Jakubisko se občas zapomene a je srozumitelný, Lynch je hravý, zde je surrealismus povýšen na modlu a jediný vyjadřovací prostředek. Nejlepší slovenský kameraman dělá, co může, aby po celý film udržel nadstandardně kvalitní vizuál, daří se mu to. Ale nebýt jeho, bylo by složité film dokoukat. Mrkvička je zde překvapivě charismatický, možná to dělá ta libozvučná slovenština, ale smysl jeho jména mi poněkud uniká. Těmi nešťastně zamilovanými do Isoldy jménem Anabell je celá spousta, počínaje havranem a konče všemi ostatními místními umělci. A všichni společně po ní soběstředně touží, aniž by řešili její pocity.

Gibson nikdy neměl ambice hrát v umělecky náročných snímcích. Vždy si vystačil s takto prostinkými scénáři, jen věkem zmoudřel a filmy s ním pak byly obohaceny o humor, čímž se staly sledovatelnějšími. Tady máme partu zlých, jednoho hodného a on jim to, ó jaké překvapení, postupně natře. Nudné, i když usnula jsem u toho pouze jednou, naprosto o ničem, se špatně hrajîcím Gibsobem, hudbou předstírající drama a jednou zajímavou scénou, jejímiž ústředními postavami jsou pouta a pilka. A tak nejzajímavější zůstává otázka, proč jsou adorovány honičky na silnicích, které jsou nasnímány naprosto průměrně.

Kdybych byla muž, možná bych dokázala lépe pochopit, v čem tkví půvab Robertsové. Přijde mi tuctová jako žena i jako herečka. Stejně takový je i tento film. Sice mu nelze nic vytknout, ale také nelze vlastně nic pochválit. A tak zůstává oblíbený americký námět, kterým se hollywoodská továrna na sny snaží přesvědčit reálný svět, že velké americké firmy existují jen proto, aby čas od času těm obyčejným pracujícím Američanům po nějakém prohraném soudu daly tučné odškodnění. Glorifikaci amerického soudního systému jsem již viděla mnohokrát, ale většinou to byla mnohem větší zábava. Finney nepředvádí nic světoborného, ale v té šedi mezi ostatními značně vyniká. K tomu hraje k uzoufání nudná Newmanova hudba. Jen by mne zajímalo, zda je reálná Erin také natolik podobná Pretty Woman. Robertsová ji totiž opět zahrála jako ordinérní ženskou.

Volejte třikrát hurá, ne raději přidejte, třikrát je málo, volejte stokrát hurá, český film se probouzí z kómatu. Znovu povstává a s netušenou vervou a neutuchající vášní se jde postavit po bok svých mezinárodních kolegů, aby jim ukázal, že nemá problém je položit na lopatky. Bohdan Karásek válcuje zkušenější kolegy a nastavuje si laťku neskonale vysoko. S příštím filmem bude mít zřejmě trošku problém, neboť očekávání budou obrovská. Ale od nového Menzela, Formana a Chytilové zkrátka kvalitu A ++ požadovat musíte. Karásek předkládá malý nenápadný skvost, který je založen na chytrých dialozích, propracované režii a skvostně civilních hereckých výkonech. Jenovéfa Boková patří k té nepočetné hrstce současných mladých dam, které byly obdařeny talentem, chutí hrát i pohledností. K tomuto nyní nezvyklému přírodnímu úkazu se přidává muž mnoha talentů, Bohdan Karásek, aby dokázal, že Jiří Menzel má následovníka, jenž se neztratí nikde v okolí filmové kamery. Aby toho nebylo málo, naskakuje Karásek i na uvolněné místo po Zdeňku Liškovi. Závist mi tepe ve spáncích a vybubnovává stále hlasitěji otázku, proč je svět tak nespravedlivý a jedněm nadělí talentu pro celý regiment, aby na nás ostatní již nezbylo. Bohdane Karásku, já mít širák, tak ho spolu se Cyranem odhodím v dál, jak jej před Vámi smekám.

Mám ráda filmy, které z banálního tématu vytvoří mimořádný divácký zážitek. Zde se bohužel podařil přesný opak. Rozděluje se Berlín a s ním i rodiny, jenže Schoen extrémně tlačí na pilu a nutí k tomu i herce. A tak se závěr snímku stává spíše karikaturou, než vypjatou gradující scénou. A k tomu zazní hlas vypravěče, který situaci objasní i těm hloupým vzadu.