Snorlax

Nemám ráda kostýmní dramata, pokud už to musí být, tak snad jedině z francouzských nebo českých dějin. Jenže Kubrick se vytasil s takovou režií, že jeho práce prostě nemůže nechat žádného filmového fanouška chladným, i kdyby ho tisíckrát britská historie nezajímala. Tak precizně promyšlený každý záběr se hned tak nevidí. Přesto, že s příběhem nejsem příliš kompatibilní, vlastně vypočítavému Barrymu přeju jeho konec. Technicky je film naprosto mimořádný. A mimochodem, kdo mi vysvětlí, jak Kubrick udělal v době bez počítačových triků tu amputovanou nohu, když se její majitel posunuje na posteli a při odchodu ke kočáru je snímán ze všech stran?

Má to několik vtipných momentů, střet v kutilské prodejně zřejmě patří k vrcholům filmu. Režijními nápady film celkem hýří, se scénářem je to již mnohem slabší. Nikdy mě příliš nebavily automobilové honičky, v tomto filmu je ukrutánsky dlouhá. Počet zdemolovaných aut se pravděpodobně blíží počtu minut tohoto snímku. Speciálními efekty také film nešetří, ale dlužno dodat, že oba hlavní hrdinové jsou značně snesitelní, nemají nadpřirozené schopnosti, ale pravidelně trousí obstojné hlášky.

Ve své podstatě je to instruktážní video, kterak zacházet se všemi alternativními matkami. Tedy především samotný závěr. Chladný vizuál dokresluje depresivnost snímku. K tomu zní v opozici romantizující hudba. A tím vším proplouvá Mina, která bohužel nedostala včas pořádnou ránu mezi oči, aby se vzpamatovala.

Skvěle natočené mystery s výborně gradovanou atmosférou je smutně utnuto takovým nanicovatým koncem, že člověka to zamrzí a říká si, proč si nedal scénárista větší práci s pointou. Leč režijně naprosto vymazlené.

Která dívka by se po tomto zromantizovaném pohledu na nejstarší řemeslo nechtěla státi konkubínou? Příjemný kostýmní spektákl je zakončen až nepříjemným happyendem.

Přes osmdesátkový look a fádní hudbu překvapivě funkční oddechová kriminálka s nádherně chladným Woodsem a Dennehym v roli drsňáka s něžným srdcem. A jelikož to bylo mé první setkání s Brianem, musím z nostalgie a lásky k Brianovi nadhodnotit, zkrátka nelze jinak.

Chladný vizuál, chladnější snad než smrt sama, doprovází celé rozsáhlé filozofické pojednání na téma života, smrti a kontrastu mezi dobrem a zlem. Lichvář je svůdce, našeptávač, je slizký, zlý a ohavný. Sokurov opět skloubil mimořádnou vizuální stránku s tou zvukovou. Faust se stává jen průvodcem, ďábel je hlavní postavou, vždyť ano, zlo může existovat i bez dobra. A já budu dlouho muset přemýšlet nad závěrečnou nevyřčenou otázkou, zda lze považovat za vraždu zabití ďábla v sobě. Neskutečně silný zážitek, Sokurov povýšil Fausta na čisté filozofické dílo.

Satoranského životní výkon v divadelně pojaté inscenaci nezmizí z obrazovky. A to je velmi dobře,neboť je výtečný. Je chlap, je něžný, je básník i křehká duše. Satoranský dokázal být naprosto kompletní Cyrano. Preissová bohužel hraje jako vždy svoji jedinou polohu poněkud retardované puťky, což se k Roxaně naprosto nehodí. Je to obrovská škoda, neboť v té době nabízela tehdy aktivní generace československých hereček mnoho skvělých a krásných dam, ale roli bohužel získala Preissová. I přesto dokázal Satoranský nemožné, skryl svým umem její nanicovatost.

Když se řekne Jiří Černý, tak se odpovídá obratem ano na otázku "Už jsi čet Mladý svět?"

Jejich setkání je setkáním dvou odlišných světů, světů, které jsou vzdáleny snad nejvíce, jak jen mohou být. A přitom oba hledají vlastně to stejné, jen kousek úcty a pochopení. Scola využívá nesmírně rafinovaně dynamickou kameru a dodává tím příběhu na dramatičnosti, zádumčivosti i noblese.