Réžia:
Zdeněk GawlikScenár:
Zdeněk GawlikKamera:
Miroslav HurtHrajú:
Jiří Černý, Lenka Rzepková, Pavel Klusák, Vladimír Merta (a.z.), Jan Rejžek, Karel Kryl (a.z.), Vladimír Mišík, Luboš Dobrovský, Miloš Štědroň, Petr Korál, Vlastimil Třešňák, Jaroslav RiedelObsahy(1)
Hudební kritik s nezaměnitelným hlasem je součástí českého nejen hudebního, ale i společenského života. Hudební legenda v opravdovém slova smyslu. U nás není na hudebním poli většího znalce hudby – od opery, přes pop, folk, rock – jeho znalosti a zkušenosti jsou obrovské. Jeho články v tehdy populárním týdeníku Mladý svět nebo Melodie byly dychtivě očekávány. Jiří Černý jistým způsobem formoval i hudební vkus posluchačů i čtenářů. První československá rozhlasová hitparáda Dvanáct na houpačce byla nesmírně populární. Po ukončení Houpačky z politických důvodů pořádal Jiří Černý v mnoha městech republiky pravidelně své Antidiskotéky, kde pouštěl i zakázané autory žijící v zahraničí. Tento výjimečný člověk nezůstal pouze u hudby. Jako bývalý sportovec rozumí mnoha sportům a dovede o nich zasvěceně vyprávět. A další, velmi výrazná vlastnost Jiřího Černého – značně se angažoval v politice. V listopadu 1989 se účastnil zakládání Občanského fóra a v prosinci 2011 v Lucerně uváděl koncert Pocta Václavu Havlovi... Ve filmu se ohlíží za svým profesním i soukromým životem. Vysvětluje hodnotící kritéria v posuzování hudby. K jeho osobnosti se vyjadřují jeho přátelé i kolegové. Jiří Černý je neodmyslitelnou součástí českého hudebního i společenského života. I po osmdesátce je stále aktivní a originální. (Česká televize)
(viac)Recenzie (15)
Když se řekne Jiří Černý... tak mě jako první napadne jeho charismatický hluboký hlas, jako druhé jeho slušnost a galantnost a jako třetí, a nejhlavnější, jeho rozhled napříč kulturou nejen hudební, ale i literární, filmovou nebo divadelní. Ale samozřejmě je to pro mě hlavně český hudební guru, arbitr vkusu a chodící encyklopedie. Mít aspoň z deseti procent stejný rozhled, jako má pan Černý, a budu spokojený člověk. ()
Slabiny v dokumentu vidím především v dramaturgickém "neuspořádání" jednotlivých pasáží a trochu chaotiku ve vyprávění příběhu - naopak to možná zase udrží diváka ve střehu. Nevím. Kamera je ovšem velice pěkná a hlavní představitel moudrý, zábavný a sympatický. Co jsem v dokumentu ale postrádala byla Čeného rodina, někdo, který by mluvil i o tom, jaký je "doma" - škoda, že rozhovor s manželkou, nebo s dcerou nebyl součástí jinak celkem hezkého zasloužilého dokumentu. Glanc tohoto typu dokumentů ČT sluší a měla by jich dělat více. Někdy jsou až zbytečně odsunuty na art. ()
Portrét významného (ne-li nejvýznamnějšího) českého hudebního kritika a publicisty, jehož jméno je dnes už pojem. O výjimečnosti Jiřího Černého svědčí i jeho pravidelné posluchačské večery, kterým za ta léta vtiskl nezaměnitelnou osobitost a pomáhal tříbit hudební vkus několika generacím. Škoda, že tvůrci televizního dokumentu nechali diváky vlastně jen nahlédnout do života tohoto muže s nezaměnitelným hlasem a bystrým úsudkem. ()
Výborný dokument, který mapuje život Jiřího Černého, možná největšího znalce hudby (všech možných forem a stylů) u nás, skvělého člověka a "neúnavného průvodce hudbou". Jeho pracovní vitalita i v pokročilejším věku je neuvěřitelná a jeho komentáře, glosy a zajímavosti z hudebního světa (ať už v písemné nebo slovní formě) jsou nezapomenutelné a myslím, že existuje velmi málo lidí (nejenom fanoušků hudby), kteří se s nimi nikdy nesetkali. Jeho velice výstižné postřehy podávané s noblesou a humorem spolu s vytříbeným jazykem se ale neomezují zdaleka jen na oblast hudby, ale zahrnují i oblasti další, protože je velice všestranný - prostě Osobnost. Já jsem v mladých letech velice rád četl jeho články v Mladém světě a Melodii a kromě večerního lovení v éteru "laxíku" i jiných hudebních stanic jsem samozřejmě poslouchal i "houpačku" než byla (po uvedení Vomáčkovy písně) zakázána. Teď přemýšlím, že si z nostalgie po letech znovu přečtu tehdejší hudební bestsellery "Zpěváci bez konzervatoře" či "Hvězdy tehdejších hitparád". Jedinou nevýhodou dokumentu je jeho délka, která samozřejmě nemůže ani zdaleka zahrnout všechny aktivity Jiřího Černého. Ke konci dokumentu zazní i informace, že se mu i po letech ozývají lidé s díky, že jim "pomáhal" objevovat hudbu a zazněl i názor, že to je vlastně pro něho ta pocta nejvyšší. A já sám si myslím, že těch "Jiřím Černým zasažených" je za ta léta docela dost včetně mne. ()
Jiří Černý byl evidentně člověkem inteligentním, zvídavým, (tím pádem) se spoustou různorodých zájmů, s obrovským přehledem (nejen v hudbě). Velká renesanční osobnost, u které zřejmě stačilo, aby prostě začala mluvit (či psát) a člověk si mohl být jistý, že to asi bude zážitek, že se dozví něco zajímavého, obohacujícího. Dokument o takové osobnosti, pokud je hodně postaven právě na "výpovědích" dotyčného, snad asi ani nemůže být špatný. Doplněno o výstupy Černého známých či ukázky hudby jsem měla pocit (o Černém jsem toho před zhlédnutím dokumentu až tolik nevěděla, takže se spíše mohu jen domnívat), že se asi docela podařilo podat o skvělém hudebním kritikovi nějaký ucelenější obrázek. Proč čtyři hvězdy a ne pět? Přišlo mi, že spousta věcí byla spíše jen tak naťuknutých, chtělo to za mě udělat film třeba o něco delší a jít více do hloubky (mě osobně by třeba hodně zajímaly názory pana Černého na aktuální populární - tuzemskou i zahraniční - hudbu). 80 %. ()
Reklama