Snorlax

Čím více nápisů CocaCola, tím více USA. Ale výpravu bych této inscenaci i odpustila. Horší je, že naprosto nejlepším hercem byl Kanyza, který běžně patří spíše k průměru.

Správná směs romantiky, dobrodružství, drsných chlapů a krásných žen se dočkala převodu do HD kvality, který se úplně nepovedl. Při některých delších záběrech kamera švenkuje do oblouku a filmu to dodává pocit papundeklových kulis. Ale na příběhu samotném ani tato piha na kráse nic nemění. Stále je to překrásná pohádka, v níž dobro na celé čáře zvítězí nad zlem. A pohled na mladého svěžího Georga je velice sympatickým bonusem.

Bývaly doby, kdy ve slovenských inscenacích hrála herecká elita a pak přišla osmdesátá léta a vznikaly i takovéto ryze průměrné věci.

Byla by to výborná parodie na samurajské filmy, kdyby to nebylo míněno vážně. Všichni zranění mají tlak několik desítek MPa, proto z nich krev stříká s neuvěřitelnou intenzitou. Jinak se jedná o neskonale užvaněný akční snímek, buď se v něm mluví, nebo stříká krev. A já jen nevím, která z těchto dvou vychytávek je horší. Jako celek je to umělecká tragédie.

A opět jsou to Francouzi, kteří si vzpomenuli na Chaplina. Což je velice dobře, protože jejich dokumenty patří k těm nejlepším. Hoover z filmu vychází jako ultimátní svině svinutá a Chaplinovo vítězství nad ním jako to nejlepší, co se v dějinách FBI mohlo stát. Takže je vše v nejlepším pořádku.

Roztříštěné, nesourodé a neuchopitelné audiovizuální dílo, které bych filmem asi raději nenazývala. Takhle vypadá ztráta času.

Obrovský kus úspěchu tohoto filmu dělá hudba, je podobná Puškinovým básním, na povrchu jednoduchá a něžná, uvnitř sálající spalujícím žárem emocí. Skvěle napsáno, zahráno i zrežírováno. A ten dlouhý záběr z okna rekonstruovaného bytu hned tak nevytěsním, filmařské blaho. Snímku se podařilo zkombinovat ruské a francouzské pojetí naprosto úžasným způsobem, klenutá ruská stavba příběhu spolu s vypravěčským umem francouzských filmařů, dokonalý vizuál a sonda do současné ruské společnosti, to vše tvoří kompaktní celek, který je možno pouze obdivovat.

Scénář je minimálně o třídu lepší, než režie, film místy ztrácí na dynamičnosti, ale snaží se to kompenzovat chytrým budováním vztahů čtveřice pod vedením Iva. Bohužel mi vadila i značná strnulost obrazu, exteriéry jen zřídka ozvláštní pár záběrů na mandarinkovníky, ale jinak se koukáme na fádní krajinu i interiér.

Dokument zpočátku místy připomíná stylizované domácí video. Jakmile ukolíbe diváka první čtvrthodinou a ukáže mu takové celkem obyčejné problémy obyčejných životů, začne peklo. Dokument se vyhýbá hodnocení důvodů vzájemné nevraživosti dvou sousedních národů, jen pohlíží na důsledky válečné agrese. A v tomhle je zatraceně dobrý.

Hynku, Viléme, Jarmilo, tedy pardon, Angelo, tohle prý mělo být napínavé. O dekádu starší look, extrémně protivná hudba a hlavně naprosto předvídatelný děj dělají z tohoto filmu zbytečnou záležitost.