-bad-mad-wolf-

Nebýt příjemného obsazení, byla by tahle ubulená limoška na pomezí snesitelnosti. Takhle to (docela) jde. 5/10

IMAX 7. 6. 2012 Hype stranou. Afekt odezněl, zážitek se uležel. Prometheus sice stále působí jako nákladné sci-fi béčko, nicméně je v něm několik ambiciózních motivů (nebo přinejmenším jejich nástřelů). Tím nejčastěji diskutovaným je linie s androidem Davidem a je fakt, že studovat zvráceně chladnou logiku jeho uvažování je při opakovaném vidění přinejmenším zajímavé. Podtext jeho strojového chování a dialogů je při vědomí souvislostí mrazivý o to více, že není zcela jisté, zda se opravdu snaží pomoci svému pomyslnému otci Weylandovi, či má vlastní motivaci, k níž se dokopal dlouhým pozorováním lidských jedinců a jejich slabostí. Výborně napsaná postava. Pozoruhodná je rovněž reflexe zmíněné lidské slabosti i síly. Věda versus víra, rozum versus emoce. Prometheus letí vstříc neznámému světu, kde chce najít své tvůrce, ačkoliv jediným "důkazem" o přítomnosti něčeho podobného je víceméně pouze strach starého muže ze smrti. Weyland byl jako vlastník obří společnosti nepochybně převelice zámožný muž a mohl si dovolit financovat něco tak nákladného, jako je let ke vzdálené planetě. A proč ho chtěl podniknout? Lidskou racionalitu nejvíce pokřivují emoce; strach ze smrti a touha po žití se tak stávají ospravedlněním letu do neznáma na základě jeskynních maleb. Co na tom, že malby mohly být varováním, či jiným znamením? Opírala se lidská historie vždy o zdravý rozum a rozvahu? Zanícená víra dvou mladých vědců Weylanda přesvědčila. Spekulace o motivaci celé výpravy mi přijdou liché, jelikož se rády opírají právě o racionalitu - a to je to poslední, co chtěl Prometheus o lidském chování vypovídat. Neinformovanost posádky a nevědecký přístup je poplatný výše zmíněnému. Skutečnosti o "biologické X Files" linii s černou tekutinou a mutanty všech tvarů i velikostí jsou do jisté míry nejasné, ovšem ponechávají tu správnou náladu, plní si své žánrové povinnosti a burcují zvědavost, jakou jsem zažíval u starých sci-fi perel. Celé dohromady to šlape. Samozřejmě, finále linky se starým Weylandem možná působí komicky, debilita Fifelda a Millburna je nedůstojná, osekanost některých prvků a degradování vedlejších postav do rolí statistů je smutné (zejména Janek a Vickers). Celková stavba scénáře však zdaleka není tak hloupá, jak jsem slýchával. Nadstavba v podobě ucházející atmosféry a Gigeroidních dekorací potěší, slušná technická stránka rovněž. Soundtrack obraz vhodně doplňuje a ač z něj klasika nebude, několik zářezů (Going in!) si o místo na slunci říká. Když vezmu v potaz, že při scéně kolize mám stále husinu až na řiti, musím říct, že jsem vlastně velice spokojen. I přesto, že je Prometheus jiný film, než jaký jsem čekal a chtěl. Pocity z něj mám také jiné, než jaké jsem čekal a chtěl. Když se ale člověk oprostí od stínu Vetřelce a "rozhodne se tomu věřit", může dostat skvělý zážitek. Ba dokonce fascinující. Edit 13. 10. 2012 - Vystřižené scény: Pohled na film nijak zásadně nemění, nicméně vynechání některých z nich bylo docela smolným tahem. Scéna s engineery na začátku více podtrhuje rituálnost celé jejich existence. Prodloužená scéna závěrečného souboje by dodala trochu zvolnění i napětí do původně až zbrkle rychlého finále. Scéna s výmluvným názvem "Paradise" byla odstraněna zřejmě kvůli úvahám nad možným pokračováním (ačkoliv ho nijak nevylučuje) a zaujme rovněž agresivnějším vyzněním. Agresivněji působí i nepoužitá scéna rozhovoru Charlieho s Ellie či původní Fifieldův útok na loď. Tvůrci se ale nakonec zřejmě rozhodli, že by pánbíčkáři měli jít příkladem...

Je smutné, že nejživější postavy v českém filmu za poslední dlouhá léta přinesla komedie, která chtěla postavy především karikovat. Miroslav Krobot je bezkonkurenční a člověka nejen kvůli němu skoro zamrzí, že další počin z prostředí Houslic už patrně nepřijde. Sympatický byl nahořklý tón vyprávění, sympatické byly odkazy na seriál, sympatická byla svěžest, toliko už na české filmové scéně potřebná...

Nádherně arogantní jízda pro hororového fajnšmejkra a škodolibý plivanec do ksichtu kdejaké trubky, která přišla na horor. Zesměšňování žánrových schémátek, absurdně banalizované komentáře pozorovatelů a těžce ustřelený závěr. Yep! Whedon s Goddardem zaslouží jako správní pašáci poplácání po zádech. Cabin in the Woods na diváka útočí na několika frontách, ať už ironickým rýpáním do tradiční žánrové tuposti, znehodnocováním motivace záporáků, výsměšným provedením obvyklých zvratů, absurditou finálního rozuzlení či falešným pomrkáváním nad logikou. Poslední vteřiny jsou až morbidní kombinací několika tradičních filmových závěrů. Príma bonbónek.

Nečekaně emotivní video, jemuž zpětný chod přidává na už tak dost silné atmosféře neúprosného konce. Nečekaně hodně mě bavila i hra.

Převelice sympatické a brnkající na správné struny, takže jsem si u té krásné atmosféry sociálního teenage dráma předl blahem, nicméně přímočarosti, doslovnosti, schematičnosti a předvídatelnosti bylo také přespříliš. Čtvrtou hvězdu nedám ani za dekolt Evy Amurri.

Natočené s citem a přehledem, se spoustou skvělých triků a vkusných dialogů, připomínajících TAMTY časy. Když ale tak přemýšlím, co bych tomuhle Supermanovi vytkl, nenapadá mě zároveň nic, co bych na něm významně vyzdvihl...

Lahodný koncentrát cynismu a absurdity, jenž v typicky Coenovském podání (strohost, groteskní postavy a především gigantický bobek na hlavy všemu a všem) graduje skoro až k mezím dokonalosti. Človíčkovství je na houby, stejně z toho života nevyváznem živí. Seriózní muž neparoduje běžné životní situace, paroduje život celý a jeho bezohledný humor utírá s úsměvem čumák každému, kdo si myslí, že už má těch každodenních pitomostí dost. Je to suché, je to praštěné, je to výborné. Závěr parádní. ;)

Megapopularita čtvrtého dílu Rockyho v našich končinách je úsměvná, nicméně pochopitelná, protože RUSKO a AMERIKA a STUDENÁ VÁLKA. Co na tom, že jde s přehledem o nejhorší díl série, který se předhání v předhazování klišé (pomsta za kamaráda, spousta drsných pohledů z očí do očí, konvertování publika při zápase) a upozaďuje Rockyho samotného. Závěrečný povinný proslov otravný. Mimochodem, pohlavek tomu, kdo pustil před kameru toho robota.

Bavilo mě to. Dokud nepřišlo nejubrečenější finále všech dob.