Vesecký

Film mě nijak zvlášť neoslovil, i když musím konstatovat, že je mnohem zdařilejší než projekt podle brněnského muzikálu s mladým Donutilem "Balada pro banditu". Nikola Šuhaj patří k plejádě skutečných zbojníků, kteří v myslích lidu bojovali svérázným způsobem za jejich lepší život, proti těm, kteří je vykořisťovali, zde v dobách na konci světové války, kdy všude panoval hlad a bohatí pro sebe schovávali zásoby jídla. Odpor lidu je v tomto filmu vyjádřen ještě v době před Únorem,přesto z něj už cítíme naděje na lepší budoucnost lidstva. V protikladu k této naději však film ukazuje, jak marná to bude naděje, když mezi "zbojníky", chcete-li revolucionáři, nebude panovat jednota,když mnozí z nich dají přednost svému vlastnímu sobeckému a individualistickému pohodlí před prospěchem všech. Šuhaj byl zrazen a nakonec zavražděn svým bývalým soudruhem. - Jednu z mála záporných rolí sehrál ve filmu Saša Rašilov, Jiřího Plachého jsem v roli žida poznat neuměl, zajímavá role připadla Františku Kováříkovi. Směsice starých oblíbených herců s nastupující generací trochu ukázala, že nové hvězdy českého filmu se teprve zrodí, tyhle byly nevýrazné a řada včetně Lídy Vostrčilové brzy zhasla.

Dlouho jsem přemýšlel, co mi má ten film říci. Ale když jsem to pochopil, věděl jsem, že je to absolutní špička filmového umění. Zprvu se zdá, že to bude o revoltě studentů v L.A., která je utápěna spoustou řečí a zbytečných demonstrací. Jenže pak dojde ke střetu s hordou brutálních policistů, při němž je zcela nesmyslně zastřelen jeden student a odpovědí je následná střela na policistu. Mark není skutečným vrahem a proti kolektivní revoltě volí revoltu osobní. Ukradne přepychové malé letadlo a míří s ním nad poušť, kde se setkává s dívkou, která v autě jede na služební cestu. A rázem se dostáváme do konfrontace, v níž se Antonioni rozhodl pro dvě antagonistické surrealistické scény, jimiž film vrcholí. Tou první je představa všeobjímající lásky uprostřed panenské přírody, zobrazená hromadným sexem, spíše jeho náznaky. A ta druhá, ve chvíli, kdy se Daria dozvídá o zbytečné smrti Markově a přijíždí za svým zaměstnavatelem - do luxusního hotelu, který zohyzďuje okolní krajinu. Slyší, že skupina bankéřů a makléřů chce pohltit další kus panenské přírody pro svůj odporný byznys a utíká pryč s představou, jak vše špatné, tímto hnusným hotelem včetně jeho hostí vyletí do vzduchu. Ten dlouhý záběr věcí ve vzduchu je skvostný a mému srdci a touhám se stává okamžitě vlastním. Antonioni odkryl krutý a nelidský svět americké společnosti uměleckými prostředky první třídy.

Pár amerických hvězd si užilo kdesi v Řecku a přitom natočili na námět "slavného" muzikálu s laskavým dovolením členů bývalé skupiny ABBA sladkobolný příběh, který nepostrádal jasných kontur banálního hollywoodského stylu, tak lahodícímu oku amerického a dnes již mnohdy i zkaženého evropského publika. Povinný gay, který se vyklubal z jednoho z tatínků, nechyběl a urazil mi jednu hvězdičku. Přitom musím pochválit režii, ta nepostrádala dobrých chvil, zvláště tam, kde si paní režisérka vzpomněla na slavnou éru Pomády a spol. Scénář byl slaboučký, přesto jistě mnohé dojalo k slzám, když si Meryl vzala nakonec božského Brosnana... Slepenec, který z nádherné hudby ABBA vznikl, se však podobal spíš našim Kameňákům. Americkému humoru nerozumím, snad není povinné dělat haha, hehe, hihi, hoho, huhu každé pitomině, jak pravil klasik. A ovšem pak ten největší klad filmu - výborná hudba a zpěv, pokud zpívala slkutečně Meryl či Pierce, pak klobouk dolů.

Praděpodobně první český zvukový horor měl docela zajímavou zápletku, která diváka i po tolika letech do děje vtáhne a nechává ho přemýšlet, co se vlastně v modrém pokoji dělo a děje. Zcela se ale vytratila záhada toho, co se v tomto pokoji stalo před dvěma desetiletími. Film však nebyl zvládnut ani režijně ani herecky. Sice se na něj nutno dívat z pohledu začínajícího zvukového filmu, přesto se v té době natáčely film zvládnuté velmi profesionálně, ale toto ne. Možná za to může zase onen nešťastný Miroslav Svoboda,který však v jiných filmech hraje ještě hůř. Šejbalová byla nevýrazná (jako ostatně ve většině mladistvých rolích), Smolík byl jen stínem, a tak bych mohl pokračovat. Vzhledem k zápletce však dvě hvězdičky dávám.

Drastický film, který rozhodně není pro každého. Ale rozhodně dovede diváka k obrazovce připoutat, přestože se místy může zdát trochu rozvláčný, možná je těch vzájemných pří a hádek trochu víc a opakují se, ale to patří k životu. Neseděly mě ovšem ty dvě genderovské maminky toho jednoho dítěte v inkubátoru, ale to byla maličkost. Druhou trapnou scénou byl ten kostel... Není rozhodující, že zde je hrdinkou populární kabaretní komička, to jen zpestřuje příběh, který by rozhodně byl trochu méně poutavý, kdyby šlo o bezejmennou ženu z lidu. Je těžké připustit, že náš potomek bude mongoloid. Ale je to ještě snesitelné. Ale když zjistíme, že trpí v podstatě neléčitelnou srdeční vadou, kterou sice lze operovat, ovšem s vážnými riziky, ale dítě bude přesto celý život závislé na trvalé celodenní péči, jaký to bude život i pro něho? Astrid se rozhodla určitě správně... Jak bychom se zachovali každý z nás - protože to skutečně může potkat každého, v roli rodiče či prarodiče, na tom nezáleží...

Tohle dílo patří zajisté ke klasikám světové kinematografie a k jeho klenotům. Jenže je v něm skryto cosi povrchním divákem nepozorovatelného a neuchopitelného. A já se po dlouhém čase už podruhé nechal nachytat na to, abych sledoval čistý děj a ty souvislosti mi nějak unikly. Film skvěle zachycuje atmosféru britského velkoměsta v 60. letech 20. století, éru ovlivněnou hippies, big-beatem i drogami, typické je oblečení i účesy modelek. Představuje se nám široká škála umění - od avantgardní bytové architektury po pantomimu, vše skvěle zachycené i neobvyklými detaily i celkem filmové kamery. - A jak jsem si teď uvařil polévku do hrníčku, něco mi přece došlo. Základní děj lze vyjádřit tak, že se mladý fotograf nachomýtl k vraždě, kterou zinscenovala žena, když svého obstarožního chlapa vylákala do liduprázdného parku, kde za plotem čekal jí nastrčený vrah. Neměl tedy zabít onu ženu, jak se domníval fotograf, ale jejího partnera. A tak náš umělec nezachránil ženu, která za ním přiběhla, aby mu zabránila ve fotografování, ale naopak umožnil, aby vrah zabil svoji oběť mnohem snáz. Aspoň tak to vidím já.

Vždycky se snažím ohodnotit film dřív, než znám hodnocení druhých. Zde jsem se výrazně nestrefil. Ano, ten film výrazněji graduje ve druhé polovině, kdy už i práce scénáristická je lepší, ale v souhrnu scénář - výkony herců - námět mi to stále vychází na jednu hvězdičku. Velice slabou postavou je harmonikář Zedníček (Václav Trégl), také Františku Kreuzmannovi role nesedí a Štěpničková nemá co hrát. Samozřejmě je to adaptace románu, Toman už nebyl klasický realista jako autoři 19. století, mnohé tu je jen naznačeno. Skutečně nevíme, jak se dívka dostala na samotu ani proč ji všichni chtějí a ona se sama v sobě nevyzná. Některé scény jsou dost vypočitatelné, jiné zase postrádají logiku, např. příjezd četníků do starého mlýna, když nemohli tušit, že tam najdou vrahy. Miroslav Svoboda hrál vždycky stejně, ať to byl film Před maturitou, Studentská máma, tak i tady hrál šíleně šíleně... Co mě zaujalo, to bylo, jak Jiřina Štěpničková zvládala sedlácké práce, zvláště stavění panáků či klepání kosy. Zdalipak by to dnešní "umělci" tak přirozeně svedli? My jsme takovouto epochu ještě zažili.

Až do posledního záběru filmu jsem byl přesvědčen, že mu dám pět hvězdiček. Drama s otevřeným koncem být může, ale musí to být funkční. Tady, zdá se, vůbec nejde o to, zda rozmazlené dětičky nakonec ujdou či neujdou spravedlivému trestu. Tady jde skutečně o pohled na charaktery rodičů, oč šlo autorům, jenže já jako divák se v tomto případě cítím silně ošizen... Dva týnejdři se vracejí notně podnapilí z oslavy, přitom napadnou bezbrannou ženu, snad opravdu bezdomovkyni, se smíchem a radostí ji zmlátí a nechají ležet na protějším chodníku. Vše zachytí bezpečnostní kamera a tak je to také odvysíláno v televizi. A pak už jde skutečně jen o rodiče. Jde vlastně o dva bratry - lékaře a advokáta. Ta lékařova je matkou Michela, kdežto nevlastní matka dívky je ženou advokáta... Bratranec se sestřenicí si vůbec nejsou vědomi tíhy svého zločinu, vše spočívá na bedrech rodičů. Mají své děti udat? To raději advokát skočí pod auto, protože se mu hnusí, že by měl krýt zločin... a šlus. Jinak to byl výborný film.

Kdybych si ho nerozdělil na dva večery, tak bych asi po půlce usnul. A hodnotil bych ho nejvýš (!) dvěma hvězdičkami. Dvě třetiny filmu jsou totiž dějově nudné a nepochopitelné, oživené stejně nepochopitelnou vraždou v hotelové garáži, i když už od nákupu české pušky něco tušíme. Ale poslední hodinu se děj skutečně neskutečně rozvine a je skutečným mistrovstvím povědět divákovi pravdu až v posledních minutách, kdy se Viorel přijde na policii udat. To je jedna hvězdička navíc, tu druhou je skutečně neobvykle vedená režie s minimem slov, přičemž se nechává na divákovi, aby hádal, co si ten Viorel v tu kterou chvíli myslím, nad čím dlouhé minuty uvažuje, proč dělá to či ono, kam klopýtá přes ty neupravené exteriéry. A tak jsem taky skončil u čtyř hvězdiček...

Průměrná česká kriminálka sedmdesátých let, na níž si nejvíc můžeme cenit výkony starých dobrých herců, jací dnes už nehrají. Vinklář, Mrkvička, Jelínek, Hálek, .... Ajen opakování mého životního moudra, že peníze jsou svinstvo a kazí charaktery. A že také ženské jsou pěkné potvory - míněno ovšem ironicky, protože se Ivanka Devátá i Regina Rázlová zachovaly správně. Děj trochu předznamenává praxi loupežníků z 90. a pozdějších let, kteří se nechali zastupovat recidivisty, ovšem tgenkrát to byly známé firmy, takže pan inspektor Švorc (mimochodem jeho herectví silně připomíná i herectví jeho sestry) nemá zas tak velkou práci identifikovat pachatele...