Vesecký

Tohle byl úžasný film. Začíná v Somálsku útěkem malé Waris k babičce do Mogadiša a po vyřízení formalit exil v Londýně, kde si její nevšední krásy všimnou fotografové a dívka prožívá těžký přerod snědé chudé analfabetky v mladou ženu, kterou obdivují módní časopisy i mola celého světa. Trošku jako pohádka, možná spíš film pro ženy, ale skutečně mi přirostl k srdci, především jeho sociální a politický apel k boji proti bezpráví v bývalém třetím světě... Rád bych si jednou tuhle biografii přečetl.

Tenhle film mám ohromně rád. Vyznívá skoro jako etnografický dokument (až teď jsem si všiml, že jsem nezávisle na "obsahu" dosáhl stejné myšlenky), ale především je oslavou himálajské přírody a nezlomné vůle člověka k překonání ohromných překážek, které tamní prostředí před domorodce klade, je i dokladem nádherné soudržnosti vesnické občiny nepálských horalů. Hltal jsem ten film od začátku od konce a obdivoval i místní herce a neherce. Opravdu skvělé drama.

Velice dojemný příběh mexického chlapce, vychovávané babičkou, když její matka je ilegálně za prací ve Státech. Volejí si každou neděli v deset dopoledne, hoch stále na matce žádá, aby popsala místo, odkud volá, maminka mu stále slibuje, že si pro něho přijede nebo někoho pošle. A když babička umírá, malý chlapec se odebírá maminku hledat. Z filmu se stává roztomilé road-movie, kdy děcko musí překonat množství překážek, než se ilegálně dostane do USA a ve velkoměstě se mu pak v neděli v deset podaří najít křižovatku, která odpovídá matčině popisu. Slzel jsem, když se vrhli do náručí.

Vlasta Burian v poněkud komorněji vystřiženém filmu, který se vlastně celý odehrává na jedné železniční stanici, kde se pan Ťopka ukrývá coby černý pasažér a jak je u Buriana obvyklé, nedá mu to, aby ho uniforma nepřilákala a neoblékl si ji. Vlastně tu pak následují komické situace, jaké známe z jiných Burianových filmů počínaje C. a K. polním maršálkem. Opět mistrovské a nehynoucí dílko.

Neskutečně výborný film, který nutí k zamyšlení nad tím, jak se má člověk zachovat v mezní situaci. Arthur Kirkland je donucen k obhajobě vlivného soudce Johna Forsythe, o němž existují nepochybné důkazy o znásilnění nezletilé dívky. Al Pacina moc neznám, protože se moc na hollywoodskou produkci nezaměřuji, ale tady mě mile překvapil. Mýlí se ti, kteří hovoří jen o kritice amerického soudního systému, myšlenky ve filmu jsou obecné a dnes více než jindy se týkají i našeho soudnictví. Vzpomeňme na některé naše právníky, úspěšně obhajující osoby, o nichž by se dalo s úspěchem předpokládat, že velké finanční trestné činy spáchaly...

Můj milovaný Spencer Tracy jako obhájce učitele, který v zapadlém hnízdě vyučoval protizákonnou Darwinovu teorii a ctihodní občané městečka si vynutili jeho zatčení a obvinění... Proti němu stojí jako žalobce jeho starý přítel a konkurent, který je zárukou spravedlnosti ve výkladu dějin a přírodovědy ve jménu Bible. Skutečně nádherný film s vynikajícími hereckými výkony, propracovaný do nejjemnějšího detailu, takže ani dlouhé líčení soudního přelíčení nenechává diváka opadnout jeho pozornost. Kde seje vítr, sklízí bouři - tak to vždycky bylo a doufejme, že to i tak bude. Nejenom v soudních přích.

Tohle je skvělé svědectví o hrdinství mladých ragbistů v chilských Andách. Ovšemže to není žádné umělecké veledílo, ale vyprávění diváka strhne a pokud film vidí poprvé, nemůže se od děje odtrhnout a přestože z dokumentárních pramenů ví, že se část výpravy skutečně zachrání, prožívá po celý průběh neuvěřitelné napětí. Čtyři hvězdičky jsou, myslím, akorát.

Jedna z nejlepších Burianových komedií, kterou miluji od mala. Vlasta Burian jako skvělý imitátor a vyprávěč o svých nimrodských kouscích, Čeněk Šlégl - hrabě Kocharowski (taky možná nejlepší jeho role), naivní, ale hlavně krásná a mladinká Zorka Janů a její manžel - v osobě Oldřicha Nového, který zde má poněkud civilizovanější projev než ve vychvalovaném Kristiánovi; neodbytná tetička Anna Steimarová, Bendovi rodiče Marvan a Nollová, ovšem také Meda Valentová - všichni v krásně profesionálně zvládnutých rolích. Milá zápletka s řadou nedorozumění nechává smích na ústech ještě dlouho po skončení filmu.

Svatba na opuštěném ostrůvku, s malým dřevěným kostelem na jeho vrcholku. Spojení se světem - pouze přívozem. Mám-li smutek na duši a jestli si chci při filmu pomeditovat, pak je tohle dobrá volba. Jen už se mi trochu děj vykouřil z hlavy. Severské filmy mě vždy lákaly a islandská kinematografie vystupuje poslední dobou do popředí. Tenhle to jen dokazuje.

Nic rozporuplného jsem v tomto filmu nenašel. Hoch, s nímž má zvláště prchlivý otec výchovné potíže a staví ho do protikladu k jeho staršímu bratrovi, si přenáší vlivy této necitlivé výchovy i do školy, a tak je vlečen z ústavu do ústavu. V tom, o němž je řeč, poznává velice osobitou pedagožku, která vyžaduje naprostou kázeň a ač se jí děti v polepšovně bojí, po straně z ní mají pro její dosti potrhlé chování dokonce legraci. Rogerovy problémy se přes veškerou jeho snahu vyhrocují a končí jeho útěkem; když se pak navrací, zjišťuje, že právě učitelka Mumu má pro chlapce největší pochopení. Vzpomínám si na spojitost s Tréglovou rolí potrhlého matematika v komedii Škola, základ života. Mumu jsem viděl dvakrát a moc se mi líbil.