ostravak30

Upřímně řečeno si moc nejsem jistý, co z Peep Show udělalo 85 %. V první řadě se jedná o seriál natočený opravdu originální formou. Tedy přímým pohledem herce do kamery a to i v případě milostných scén. Pak tu máme dva hlavní hrdiny. Jeden se tváří jako sociálně a mentálně vyspělý na řešení života a jeho strastí, ale jak se časem dozvídáme, jde o silně nevyspělého jedince, který mnohdy postrádá emoční a sociální inteligenci. Druhý muž na prahu čtyřicítky nemá práci, peníze a ani zájem si ji najít a vydělat je. Že nájem neplatí slyšíme mnohokrát. Přitom ale žije vcelku aktivním životem a je tedy otázkou z čeho ten život financuje, což seriál docela pomíjí. Životní peripetie obou mužů se točí kolem dalších zvláštních nebo něčím podivných postav. A nejčastěji všichni řeší sex, lásku a drogy. Kromě vulgarit, oplzlostí, někdy až za daleko za hranicí běžného, se seriál upíná směrem nastolených vztahových otázek či otázek mezi mužem a ženou apod. Vtipné jsou hlavně myšlenky, úvahy a postoje postav, které vychází z jednoho myšlenkového bodu, ale výsledné uvažování protivníka nebo protivnice je vlastně jiné. Vše bylo ještě okořeněné českými ekvivalenty v překladu v titulcích, takže jsme mnohokrát mohli číst známá jména českého showbyznysu či značky nějakých produktů či služeb. Jenže pak unikal kontext vyřčeného s britskými ekvivalenty, který by ale unikl i tak, kdybychom ten či onen anglický název neznali. A teď si vyberte. Pravdou ale je, že znovu bych si už Peep Show fakt nedal.

Osobně si pamatuji, jak jsem sledoval alespoň cyklistické  výsledky v době, kdy Lance Armstrong závodil a celá rodina jsme mu fandili. Možnostem dopingu jsme nevěřili a zarputile odmítali a jeho přiznání byl pro nás velký šok a zklamání. Pád legendy je film, který se ani moc nesnaží vtáhnout diváka do děje nebo nechat ho pohltit dějem samotným. Většina obrazů se totiž rychle mění a působí spíše informativním dojmem, takže na mě snímek působil spíše jako hraný dokument. Děj jde totiž opravdu rychle kupředu, asi jako Armstrong na dopingu v kopci, a svižně se blíží k jasnému konci. Tím pádem si mě ani film moc nezískal. On totiž neměl moc čím. Jako rekapitulace a zpřehlednění toho, jak to celé bylo film byl dobrý. I herecké výkony docela ušly. Ale jako opravdový film s dějem a chybějícími emočními a celkově silnějšími scénami, s důkladnějším ponořením do děje i do hloubky postav, ale selhává.

Asi každý má nějakého nezapomenutelného učitele, nenáviděného učitele, milovaného učitele atd., na které nemůžeme zapomenout. Mě jen překvapuje, že si na to za deset let ještě vzpomněli a probírali událost na srazu. Z úcty k panu Peškovi dám dvě hvězdy, ale jinak si myslím, že to zrovna není povídka hodná zapamatování, spíše taková normální příhoda, kterých máme jistě každý plno. A to nemluvím o tom, že obě studentům bylo dávno přes třicet respektive čtyřicet let.

Já bych si dovolil nesouhlasit se zdejším komentářem uživatele jménem Kass. Moje dcera seriál miluje, ale film se jí nelíbil, což dokumentováno jest tím, že chtěla po půlhodině odejít. Důvod je prostý. Vzhledem k mému malému bydlení jsem se nevyhnul sledování tohoto seriálu kdykoli ho sledovala ona. Filmaři se pokusili o něco, co jim nevyšlo. Chtěli totiž povýšit film nad úroveň seriálu a přiblížit Tlapkovou patrolu i starším dětem. Zařadit se někde na mezi úroveň původního seriálu a novodobých animovaných amerických filmů typu Doba Ledová, Příšerky s.r.o. a desítky dalších, které přicházejí jako houby po dešti. A tady nastal kámen úrazu. Moje dcera, stejně jako další děti, které chtěli odejít dřív, rozhodně nebyla sama, moc nechápe pojem Influencer, který zmiňuje starosta Humdinger. Stejně tak jí zcela nemůže ve čtyřech letech dojít podtext toho, že Chase má špatné vzpomínky na Adventure City a proto se nyní v akci bojí. A ani fakt, proč tlapky nyní mění své původní město, auta a nakonec se přidává nová zcela neznámá fena. K tomu autoři prakticky úplně pominuli staré postavy známé ze seriálu, které se objevili jen v epizodních rolích. Seriál je postavený na zcela jednoduchých záchranných pracích, které mají vždy lehký morální podtext. Morální podtext filmu je ten, že starosta je zloun a že nějaký přístroj mění požírá mraky a tím škodí - opět něco nepochopitelného pro čtyřleté dítě. A krom toho najdeme ve filmu plno spíše dospělých vtipů tvořených nejspíš s vědomím, aby se rodiče při filmu totálně neuzívali. A to nemluvím o absolutně nelogické stopáži. Když je dítě zvyklé na dvacetiminutový díl a najednou se mu dostanou více než čtyři díly dohromady najednou... Mimochodem, pokud se pamatuji, tak Humdinger byl starostou ve Foggy Bottom. Kde se najednou vzal v Adventure City? A co je to vůbec za město, když patrola normálně působila v Adventure Bay, což je mimochodem další změna oproti seriálu, kterou děti musí zkousnout. Tvůrci zkrátka přepálili své ambice.

Před mnoha lety jsem po shlédnutí tohoto filmu nechápal skoro nic a udělil dvě hvězdy. Teď hvězdu přidávám za to, že jsem již řadu věcí, které chtěl Havel vyjádřit pochopil. Neumím to napsat tak květnatě a odborně jako recenzenti, jejich externí recenze jsem pročítal. Za mě platí totéž, co skoro se všemi Havlovými hrami - rozumím obsahu - většinou, ale nelíbí se mi forma, jakou on volí. To je však můj problém, ale z tohoto subjektivního pohledu i mé hodnocení vychází. Osobně beru výkony většiny herců, kteří se na filmu podíleli, přestože snaha vecpat do filmu svou rodinu a kamarády je zjevná - D. Havlová, Ivan M. Havel, Pavel Landovský apod. Havel kritizoval celou řadu věcí. Například novináře tvářící se jako seriózní ve skutečnosti však bulvární, to je mimochodem velký a aktuální problém dnes dřív než v době vytvoření hry. Dále pak novou politickou sílu, která se chce hlásit k jeho odkazu, protože je to líbivé, ale chování mají jiné. S nadhledem reflektoval však také sebe a svá rozhodnutí. Je otázkou, zda se mu to podařilo zcela upřímně a objektivně. Moralizovat totiž může například Dalajláma nebo Matka Tereza, ale těžko někdo, kdo se otevřeně přiznává k nevěře a navíc ji nepovažuje ani za nic špatného, ale spíše jako za ventil při tlaku, který je na něj vyvíjen. Stejné je to s celou řadou jeho rozhodnutí - prodej Lucerny bývalému estébákovi, respektive "jeho" firmě Chemapol, nevyslovení nesouhlasu s bombardováním tehdejší Jugoslávie. Samotný tento film má na sobě velkou skvrnu. Havel si jej nechal zafinancovat coby koproducentem Zdeňkem Bakalou. A tím se najednou dostává Havlova morálka do úplně jiného světla a tedy i celý tento film.

Pravdou je, že od mého prvního shlédnutí Havlova filmu Odcházení uplynuly léta. V té době jsem se na tento film díval jinak a proto si myslím, že i můj postoj k této hře bude zcela jiný, než by byl před léty. Osobně nyní chápu, co chtěl V. Havel vyjádřit. Tlak, který na něj byl vyvíjen ze všech stran, byl jistě velký a tíživý. Jedni chtěli, aby něco udělal, leč sami nebyli schopni pojmenovat co. Druzí ho za to něco, co ještě ani nebylo vykonáno, chtěli zavřít. Osobně tlak s manželkou a milenkou považuji za bezpředmětný, protože to byl Havel, kdo manželku soustavně podváděl, takže za toto si může sám, ovšem je otázka, nakolik autobiografické je toto dílo. Pravdou však je, že tak geniální tato hra není. Je veskrze postavena na hodně jednoduchých kulisách, ale především na opakováním vyřčeného. Navíc hodně prvků V. H. používal opakovaně. Normálně bych na to nejspíš nepřišel, ale ihned po této hře byl zařazen právě film Odcházení, kde jsem celou řadu již jednou použitých nápadů zahlédl.

Vcelku zajímavý film, který mě osvětlil další věc, o které jsem vůbec neměl zdání. Že prostitutky byly převychovávány v táborech je nová informace pro mě a z tohoto pohledu mi tento film přišel zajímavý. Hned v úvodu říkám, že absolutně nesouhlasím s tím, jak se režim choval k některým skupinkám obyvatel, že používal násilí, nátlakové metody apod. Na druhé straně taktéž nesouhlasím s první větou v úvodním textu, že prostituci můžeme ospravedlňovat jen proto, že byl komunismus. Není to nevinné povolání a vážou se na to další trestné činy. Je s podivem, že české zákony staví prostituci mimo zákon, přesto je u nás v podstatě legální, protože se jí nikdo nezabývá. Takže nevím, zda je správné, že dívky takto převychovávaly, ale potírání prostituci za komunismu tleskám. Je ovšem otázkou, nakolik se tento film přibližuje realitě, když jsou ženy vedeny v táboře v přátelském duchu a i velitel tábora leccos dovolí. Jediná svině je v tomto případě poručík ztvárněný Jozefem Vajdou. Když pominu klasickou devadesát kovou nahotu a děj nikam nesměřující, pak film obsahuje celkem slušné herecké výkony.

Hned v úvodu záměrně podotknu, že nejsem příznivec Václava Havla. Viděl jsem hned několik dokumentů o něm a pravdu má úvodní text v tom, že snad jen toto dílo bere Havlův život tzv. od podlahy, tedy od narození do natáčení filmu Odcházení, což je prakticky do smrti. Jenže dokument se neubrání ikonickému zobrazování bývalého prezidenta, takže se, pravděpodobně úmyslně, vyhýbá kontroverzním tématům a kritice, která se na něj občas snášela. Ano, slyšíme o prodeji Lucerny, za který byl dramatik kritizován, ale opět dojde k vysvětlení pouze od V. H. Stejný přístup je pak i k celé řadě dalších událostí. Chybí pohled jiných osobností na různé situace, a nemusí být zrovínka odlišný nebo kritický, ale prostě jiný. Dokument působí, i přes nesporný počet zajímavých archivních materiálů, zkrátka jen jako učebnicová rekapitulace Havlova života pomocí dobře známých faktů. Závěrem dodám, že se mi těžko akceptují morální poučky od člověka, který opakovaně býval své ženě nevěrný a to mnoho let a též od toho, který například podpořil útok na Jugoslávii a nevystoupil proti němu.

Vrátit se do pubertálních let, zažívat dobrodružství a postavit si vlastní dům? Možná by měl v dnešní době každý mladý člověk zažít něco podobného. Možná by dospěli. Možná bych pochopili, jak důležité je spolehnout se především sám na sebe a pokusili se nebýt závislí na druhých. Samá možná. Joe to každopádně udělá a nejenže dospěje, ale on pozná i sílu přátelství a také dá pocítit opravdový strach otci, který ho konečně začne brát jinak a rozhodně to jejich vztahu pomůže. Druhá věc je, že si kluci vyzkouší, jak nelehké je žít sám na sebe. Zpočátku je totiž snadné štípnout rodičům všechno od nářadí po peníze a jídlo si kupovat. Jenže postupně peníze dojdou a je třeba začít lovit a skutečně se o sebe postarat. Svoboda totiž není jen zábava. Je to každodenní boj o přežití v té nejlepší nebo nejhorší podobě, to záleží... Film je okořeněn ironickým humorem a opravdu kvalitními hereckými výkony.

Filmy Quentina Tarantina poznáte většinou nejpozději do pár minut. Bezbřehá vulgarita, neskonalé násilí, potoky krve, ale též humor černější než tma, kultovní hlášky a scény. A též obrovsky těžce stravitelná stopáž. U tohoto filmu je navíc zajímavé, že se poprvé slavný režisér pustil do westernu, Osm hrozných jsem neviděl, ale ten přišel později. Q. Tarantino se navíc pohybuje v širokém rozpětí historie. Hanebný pancharti se odehrávají za druhé světové, Tenkrát v Hollywoodu v posledním roce šedesátých let a nyní se nacházíme před Občanskou válkou, konkrétně dva roky, tudíž úvodní text je zavádějící. Pravdou je, že mě osobně se líbil jen Kill Bill a teď až Nespoutaný Django, neviděl jsem však všechno. U tohoto filmu osobně tleskám tomu, jak Quentin T. ztvárnil americký přístup k rasismu. Jedna z nejhorších věcí, která přerostla do současnosti, má původ právě v divoké americké historii. A nejen v ní, černí otroci se nacházeli prakticky na celém světě.  Právě minulost v nás ale přetrvává a některých věcí jsme se nedokázali zbavit. Pravdou ale je, že rasismus je též slovo, které se zneužívá kdykoli se to černochům líbí. S oblibou jej používají prakticky kdykoli se jim to zrovna hodí a i to se režisérovi povedlo do snímku vpravit. I v tomto filmu nechybí litry krve, rozstřikující se části těla a nekonečné násilí. Nechybí ani vulgarity v každé větě. A černý humor je zastoupen mnoha scénami, za všechny jedna, která mě pobavila nejvíc. Je to ta, kdy se předchůdci Ku-klux-klanu s maskami na tváři hádají, zda jet s ní nebo bez ní, protože v ní ho.no vidí. Chtělo by se mi říct, že Tarantino je ten typ režiséra, kterého můžete milovat či nenávidět, ale nejspíš vás nenechá chladným. Jenže já nepatřím ani do jedné kategorie, ovšem hlavním fanouškem jeho filmů nikdy nebudu. Tento má ale tu výhodu, že přináší sociální a morální přesah na rasovou otázku, která je teď opět v kurzu. Závěrem se trochu podivím nad tím, jak tzv. negři mají perfektní a bílé zuba, i otrokář na začátku a boháč, kterého ztvárňuje Leonardo DiCaprio je má totálně zkažené.