ostravak30

Určitě je fajn a rozhodně zajímavé, jak se dá vědecky vysvětlit takový "nesmysl" jakým láska bezpochyby je. A nejen láska jako taková, ale i sexuální přitažlivost a preference. Že si musíme vonět asi už minimálně tušil každý, ale co všechno s námi dělá mozek a obyčejný oční kontakt. Třeba mezi matkou a dítětem. Nicméně je otázkou, zda nám v praktickém využití takové výzkumy opravdu k něčemu jsou, přičemž není pochyb, že to všechno stojí nemalé peníze. A také bych rád vyvrátil závěrečné tvrzení, že život bez sexu a lásky je méně kvalitnější. Obojí (ne)postrádám už několik let a nemyslím, že by můj život byl méně kvalitnější.

Není moc příležitostí vidět Íránský film v českém rybníčku. Proto jsem si tuto příležitost nemohl nechat ujít. To co je běžnému člověku neznámé se zde, v Íránu, dostává na každodenní přetřes. Sehnání peněz, přepočítávání peněz, aby byl vůbec umožněn nákup, běžné věci. To co považujeme za samozřejmé je v Íránu boj o každodenní holé přežití. Dětské výkony ani výkony hlavních představitelů nejsou tak silné jako samotný příběh. Nutno dodat, že tu poslední hvězdu jsem nedal kvůli první půlce, která se hodnou chvíli točí v kruhu a myslím, že jsme se o tradicích v této muslimské zemi mohli dozvědět víc. Druhá polovina pak vše důležité vynahradí. Konec citlivější povahy asi dostane.

Těžko říct, které dílo spisovatele Victora Huga je slavnější. Zda-li Bídníci či Zvoník u Matky Boží. Nemám shlédnuté pro porovnání jiné verze. Pravdou je, že Gina Lollobrigida byla krásná, ale zde se mi až tolik nelíbila. Také kombinace exteriérových záběrů a jasně rozpoznatelného studia mě moc nezaujala. Na druhé straně je příběh tak kvalitně napsán, že jen úplný amatér by jej mohl úplně zkazit. Vzhledem k faktu, že film je více než šedesát let starý se dá říct, že je úspěch, když i dneska stále dokáže zaujmout.

Tak zhruba takhle to dopadne, když se staré evropské legendy, pověsti nebo pohádky ujmou Američané a přetvoří ji ve velkofilm. Všechno ve filmu je velkolepé. Od obrů přes fazolový stonek až po závěrečnou bitvu. Za mě se střídají lepší momenty s horšími. Respektive, abych to uvedl na pravou míru, střídají se chvíle, kdy mi velkolepost a efekty nevadí s chvílemi, kdy naopak právě toto ubíjí příběh samotný nebo rovnou hlavní postavy. A na můj vkus se to druhé stává častěji. Například scéna s obrem v kuchyni, kdy Jack nakonec obrovi sedne na záda, je skvělá. Naopak velkoleposti v síni obrů, kdy mají něco jako výroční zasedání, jsem litoval, že nevyužili tvůrci víc. Na druhé straně má film spád a je plynulý. Mám ze snímku smíšené pocity, asi bych se v tomto případě řídil heslem, že méně je někdy více, ale špatný rozhodně není a některé efekty a scény vypadaly tak skvěle, že bych si to dal znovu.

Přiznám se, že dějově bohatší verze O statečném kováři, na kterou se jistě letos o Vánocích zase budu moc těšit, se mi líbila víc. Zde se zaměřujeme pouze na anabázi v jeskyni a vysvobození princezny. Kulisy jsou navíc docela úsměvné, protože ve chvíli kdy Mikeš bojuje s čarodějem se má měnit prostředí, kde bojují, což je dokladováno přidáním pár papundeklových stromů na pozadí zámku. I samotná postava M. Růžka působila úsměvně, což ale u pohádky není úplně na škodu.

Kdo ví, proč tato hra dosáhla tak velkého úspěchu. Rozhodně mě to překvapilo. Pravdou je, že teta z Liverpoolu, dědictví a zajímavé melodie udělaly své. Mě ale opera zaujala jen tak na půl, abych pravdu přiznal. Děj mi nepřišel příliš zábavný a pouze část melodií a textů se mi líbilo. Tak z dnešního pohledu je třeba říct, že na dílko nahlížíme zcela jinak než oči tehdejších návštěvníků. Každopádně Eva Pilarová se mi nikdy nelíbila, ale zde byla naprosto okouzlující.

Kdyby tisíc klarinetů je z mnoha pohledů zajímavý muzikál. Krom faktu, že se v něm objeví plejáda tehdejších hvězd, mnohé z nich byly neznámé, teprve začínaly, nebo se hvězdami stávali postupně, je zde i příběhová rovina. Vojsko, které přijde o své nástroje. A těch politických narážek zde byla fůra. „Věnujme vzpomínku vynálezci ostnatého drátu. Naštěstí někdo vynalezl i způsob dorozumění přes ostnaté dráty." Máme zde ministerstvo války, které chce zamezit vysílání soukromé stanice, jež chce podle nich zesměšnit armádu. Proběhnou zmínky o Americe a také zazní jméno Mickey Mouse a Kačer Donald. Celá řad písní se později stala obrovskými hity. Na druhé straně se ani nedivím, že film režíroval Ján Roháč, neboť byl velký specialista na estrády. A bohužel to chvílemi estrádu připomíná, tím netvrdím, že byly estrády něco špatného. J. Roháč vytvořil spoustu legendárních pořadů, které jsou dodnes oblíbené a rád se na ně dívám. Jenže toho křepčení na mě místy už bylo trochu moc a při své stopáži tím tuplem.

Jedna z nejznámějších Puškinových pohádek dostala své ztvárnění. Jak Josef Kemr tak Věra Galatíková či Naďa Konvalinková byli výborní. I kulisy se mi moc líbily. Pravdou ale je, že znám tu verzi pohádky trochu jinak a tato upravená mi v půli přišla trochu unavená. Možná se tvůrci měli držet původního příběhu, který právě v těch stupňovaných přáních má své ponaučení a jisté kouzlo.

Belmondo nám překročil čtyřicítku, ale díky jeho nasazení to nebylo znát. Klasický francouzský thriller přesně ve stylu Belmondových thrillerů. Nechybí napětí, akce, skvělá kamera a perfektní hudba. Dnes by bylo potřeba takových lovců, ve Francii tím tuplem, a možná existují. Osobně by mi nevadilo malinké zkrácení, ale jinak perfektní film, který jsem vůbec neznal a nově objevil.

Není to špatná pohádka. Vladimír Brabec v nejlepším věku, Slávka Budínová na prahu padesátky stále svěže vypadající (nebo, že by to dělala ta televize?), mladinká a krásná Marta Vančurová a nezapomenutelný Vladimír Menšík a to i přesto, že se ocitl jen v epizodní roli. Pohádka mi přijde nadčasová a aktuálnější než v době vzniku. Hlavně proto, že mám tak nějak pocit, že dnes mladí se starší generací vedou válku hojně podporovanou médii. Závěrem dodám, že jediná podivná věc na pohádce je to, že se malíř vydal hledat princeznu aniž by znal její podobu. To opravdu neměl její otec ani jedinou její podobiznu? To se už nikdy nedozvíme...