Božské děti
Bacheha-Ye aseman
Children of Heaven
Obsahy(1)
Príbeh o láske a priateľstve súrodencov, ktorí spoločne čelia ťažkej sociálnej situácii.
Rodina malej Zahry a Aliho je taká chudobná, že každé dieťa má len jeden pár topánok. Keď Ali ide sestrine topánky vyzdvihnúť z opravy, nešťastnou náhodou ich stratí. Rodičia peniaze na nové topánky nemajú a tak sa deti rozhodnú, že sa budú deliť o Aliho topánky. To je však iba dočasné riešenie...
(STV)
Recenzie (246)
Bacheha-Ye aseman je první íránský film, se kterým jsem se dostal do kontaktu. Film představuje sondu do íránského národa. Ukazuje nám, jak tamější lidé dovedou trávit den, když po sobě zrovna nestřílejí, nebo se veřejně ve jménu Boha neodpalují. Jeden by čekal, že se několikrát denně modlí, ale ve filmu to zapomněli zachytit. Totálně mi uniklo, kde měla být ta komedie. Já viděl film nasáklý dramatičností, kdy byly děti a lidé dohnání k naprosté soudržnosti a když se všechno sralo, tak stačilo nahodit smutná očička a hned byla na blízku pomoc. Vzhledem k tomu, že film pochází z exotické krajiny, tak se stal zajímavým a netradičním. Nevidím ho však na více než na 2*. ()
Keď cítime určitý nedostatok, niekedy sa okolo toho začne točiť celý náš svet. Nech je to hoci aj pár obyčajných tenisiek. Zlodeji bicyklov, Nikdo mě nemá rád, Forrest Gump, našlo sa tu z každého trochu, no napriek tomu dosť jedinečnosti. Film, pred vstupom do ktorého by som sa nabudúce bez váhania vyzul. ()
Veľmi pekný príbeh s nenáročnou zápletkou, ktorá však so sebou prináša mnoho pekných posolstiev. Materiálna chudoba v ľuďoch prebúdza cnosti, o ktorých sa bohatým ani len nesníva. Ten vzťah medzi súrodencami Alim a Zahrou bol nádherne dojemný a empatický, ale v podstate aj medziľudské vzťahy medzi ostatnými postavami. Bohvie ako by dopadla táto zápletka v súčasnom materializmom prehnitom svete, kde sa ľudské cnosti a čestnosť stávajú čoraz vzácnejšie. Preto aj tento film pôsobí príjemne krásnym, úprimným a prirodzeným dojmom. Svojim charakterom mi to pripomenulo omnoho novší saudskoarabský film Wadjda, avšak tam bol dej o niečo viac rozvetvený aj do inších sfér. ()
Názorný příklad toho, že na dobrý film není potřeba dech beroucí námět nebo senzační příběh napěchovaný dramatickými zvraty a nečekanými odhaleními. Vyzdvihnout je v tomto případě potřeba perfektní výkony dětských herců. Obyčejný, ale přitom okouzlující film o obětavosti, skromnosti, vynalézavosti a porozumění. ()
Tyhle íránské filmy pro děti a mládež mě snad neomrzí. Božské děti jsou naplněné emocemi a silnou empatií dvou sourozenců. Přestože Majidi několikrát zaměří detail záběru na plačící dítě, až tím jemně balancuje na hraně citového vydírání, naštěstí tu hranu nikdy nepřekročí a s realismem této tvorbě vlastním se pokaždé citlivě vrátí do atmosféry každodenního chodu malého íránského městečka. V protikladu ke spřízněným filmům od Abbase Kiarostamiho (Kde je dům mého přítele?) mě tu zaujalo právě i nahlédnutí do odlišných reálií a oproti vesnici zde do městského prostředí, v němž lze i mezi dvěma od pohledu téměř zaměnitelnými žačkami vnímat výrazné sociálné rozdíly. Nesmírně zajímavé jsou vedlejší postavy dospělých, ať už tatínek-zahradník, obuvník nebo učitel se školníkem... každá z nich je tu totiž součástí alespoň jedné dobře vymyšlené příhody s pointou. A přestože jsem chvílemi vnímal Božské děti sice jako skvělý, ale současně možná lehce zaměnitelný dětský film z Íránu, od rozjezdu běžeckého závodu a následného vyvrcholení s výsledkem dvojího protichodného významu jsem o výjimečnosti právě viděného v žádném případě nepochyboval. Jo, takhle vypadají a fungují silné filmové zážitky. [90%] ()
Reklama