Božie deti

Stereotyp. Ali pospíchá ze školy domů půjčit Zahře tenisky. Zahra pospíchá ze školy domů půjčit Alimu tenisky. Ali pospíchá ze školy... A tak se to opakuje stále dokola. A aby to nebylo úplně jednotvárné, máme tu navíc nemocnou maminku, chudého otce a 'teniskovou motivaci'. Ne, nechytlo mě to za srdce. A scéna, ve které si Ali doslova vykňourá účast na závodech, byla vyloženě na facku. *Plesk* (16.12.2007)

Díky, díky, díky za tak nádherný, dojemný a neotřelý film. Naprosto mě uchvátily herecké výkony dvou malých představitelů, Aliho a jeho malé sestřičky. Ty jejich nádherné oči, někdy i plné slz nemohou nikoho ponechat bez emocí. Tento íránský film hlavně o sourozenecké lásce, ale i o čisté dětské dušičce a obětování se pro druhé bude patřit mezi ty, na které hned tak nezapomenu. Prostě Božské děti. (27.06.2012)

Emóciami nabitý snímok plný reálií zo života moslimskej komunity. Kontrast medzi bohatými a chudobnými trochu inak, prirodzene a bez pátosu. Obe deti zahrali geniálne, hlavne chlapec bol famózny, ten jeho pohľad by pohol aj tým najväčším tvrďákom. Prostredníctvom tohto nádherného snímku máme možnosť nazrieť do detského sveta, kde je všetko krehké a čisté, súrodeneckú lásku nevynímajúc. Jeden z filmov, ktorý pohladí po duši a ešte dlho teší vnútro diváka, aj napriek možným slzám. (15.07.2015)

Tak jo, dostali jste mě, parchanti. Vůči využívání malých dětí v kinematografii a citovému vydírání diváků bývám většinou imunní a tenhle masově zneužívaný trend je mi protivný, ale když to vezmu kolem a kolem, nemůžu Majidiho snímku nic podstatného vytknout. Je to poctivě natočené sociální drama s velmi dobrým výkonem dětských představitelů, žádné šumy ve scénáři jsem nezaznamenal, nemůžu vyloučit, že i proto, že neznám společenskou realitu íránského městského prostředí tak, abych odhalil přibarvování skutečnosti. Režisérovi a scénáristovi v jedné osobě se jednoduše daří do svého snímku dostat ty emoce, o které usiluje. V Evropě přinejmenším od poloviny 50. let už tenhle žánr nefunguje, protože sociální stát se postaral o smazání těch nejkřiklavějších obrázků chudoby a sociálního strádání. Celkový dojem: 90 %. Mých pět hvězdiček možná souvisí i s tím, že nemám v íránské kinematografii tolik nakoukáno. Pokud dobře počítám, je to teprve pátý celovečerák, který jsem zhlédl. Íránští tvůrci z důvodů cenzury a spousty společenských tabu nadužívají dětských motivů, takže třetí a další snímek na tohle téma už by mě možná tolik nezaujal... (22.12.2018)

Hodně silný film o tom, jak jeden malý chlapec ztratil boty. Skoro by se chtělo říct, co je to za téma, ale když vezmete správné postavy, správné prostředí a správnou společenskou vrstvu, silný film se z toho udělat dá. Íránská kinematografie opět dokazuje, že z arabských zemí patří k dlouhodobě nejlepším. (06.07.2016)