Božie deti

Tento snímek bych já osobmě navrhnul promítat povinně do škol našim dětem, aby viděly, v jakém blahobytu žijí ostatní děti na světě a jakou může pro někoho taková banální věc, jako je ztráta obnošeného páru bot znamenat skoro osobní tragédii. Velice sympatickej film, kterej je i v dnešní době, bohužel pro spoustu malých dětí na celém světě dost aktuální. (25.01.2015)

První íránský film který jsem viděl a rovnou nádherný lidský příběh, ve kterém hlavní role hrají děti. Vše se pak točí kolem ztracených bot a tvůrci, prosím pěkně, o nich dokáží natočit 89 minut dlouhý film. A co víc. Film je plný dětských emocí, silných scén a nezapomenutelných zážitků, u kterých si opět uvědomuju, jak jednotlivé země odkrývají různé problémy, o kterých se nám v České Republice ani nenechá zdát. A to si prosím pěkně pořád na něco stěžujeme. (24.12.2011)

Tyhle íránské filmy pro děti a mládež mě snad neomrzí. Božské děti jsou naplněné emocemi a silnou empatií dvou sourozenců. Přestože Majidi několikrát zaměří detail záběru na plačící dítě, až tím jemně balancuje na hraně citového vydírání, naštěstí tu hranu nikdy nepřekročí a s realismem této tvorbě vlastním se pokaždé citlivě vrátí do atmosféry každodenního chodu malého íránského městečka. V protikladu ke spřízněným filmům od Abbase Kiarostamiho (Kde je dům mého přítele?) mě tu zaujalo právě i nahlédnutí do odlišných reálií a oproti vesnici zde do městského prostředí, v němž lze i mezi dvěma od pohledu téměř zaměnitelnými žačkami vnímat výrazné sociálné rozdíly. Nesmírně zajímavé jsou vedlejší postavy dospělých, ať už tatínek-zahradník, obuvník nebo učitel se školníkem... každá z nich je tu totiž součástí alespoň jedné dobře vymyšlené příhody s pointou. A přestože jsem chvílemi vnímal Božské děti sice jako skvělý, ale současně možná lehce zaměnitelný dětský film z Íránu, od rozjezdu běžeckého závodu a následného vyvrcholení s výsledkem dvojího protichodného významu jsem o výjimečnosti právě viděného v žádném případě nepochyboval. Jo, takhle vypadají a fungují silné filmové zážitky. [90%] (04.04.2023)

Keď cítime určitý nedostatok, niekedy sa okolo toho začne točiť celý náš svet. Nech je to hoci aj pár obyčajných tenisiek. Zlodeji bicyklov, Nikdo mě nemá rád, Forrest Gump, našlo sa tu z každého trochu, no napriek tomu dosť jedinečnosti. Film, pred vstupom do ktorého by som sa nabudúce bez váhania vyzul. (18.10.2016)

Zkritizovat nedůstojné sociální podmínky prostřednictvím takřka pohádkového, z naivní dětské perspektivy podávaného příběhu byl skvělý nápad. A jakkoli formální zpracování neláme rekordy v umělecké ani emocionální tvorbě a za podobně laděným Milionářem z chatrče zaostává film skoro ve všech ohledech, výsledný dojem zahrnující mimo jiné snad všechno, co jinde tak kritizujeme (od morální vševědoucnosti až po viditelné emocionální vyděračství), mohl být jen těžko lepší a sympatičtější. Majid Majidi se velmi obratně protáhl mezi všemi klišé, nechal promluvit svou lásku k řemeslu a dal svým postavám natolik živou a uvěřitelnou podobu, že bych se i styděl nefandit jim a neprožít s nimi těch 90 minut až do úplného, mimochodem opravdu dojemného konce. Do pekelné země tímto posílám božské 4* :)) 80% (16.02.2014)