nash.

Po prvních patnácti minutách, které mnoha rodičům připomenou vlastní starosti s dětmi a jejich rivalitou, je potřeba přetočit vnitřní hodiny někam do věku deseti let, protože jedině tak si člověk vychutná vesmírné dobrodružství jak by měl a nedojde mu, že hra není nijak nápaditá, protože jedinou hrozbou jsou stále dokola Zorgoni, že vesmír je jakýsi podivný protože v něm hoří kanape a člověk nepotřebuje skafandr, a že pointa astronautova příběhu je nelogická a nesmyslná. Na jednu stranu je to příjemně hravé, na druhou jen hezká podívaná, která příliš nevtáhne, nicméně děti si to užily, takže hra byla úspěšně dohrána a uložena do krabice, dokud ji za patnáct let zase někdo nenajde.

Ani repríza po letech mi nedokázala změnit názor, že filmový Conan je sice klasika s mnoha přednostmi a úžasným nástupem, který však postupně vyšumí ve zdlouhavou nudu postrádající říz libovolného střípku Howardova díla a nezachrání ho ani Arnold mávající obouručákem jako mažoretka. Vítězně rozkročen tak ve světě filmové fantasy zůstává stát především díky geniální Poledourisově hudbě.

1. řada: ***** Má to říz, specifickou příchuť, pořádnou porci černého humoru a zábavně nekorektní přístup k zažitým pravidlům, ať už jde o lehce přehnanou vulgaritu, sex, náboženství, rodinu nebo morální nejednoznačnost postav. Je to plné výborných, neotřelých a často bizarních nápadů, gradovaných navíc nečekanými zvraty. Kladem je neobvyklý vizuál hojně a nápadně využívající filtrů a efektu tiltových objektivů u kamery (pokud to není doděláno dodatečně v postprocesu), originální postavy, zejména pak nezapomenutelná trojka Simon, Kelly a Nathan, dobře volená hudba (Kraftwerk jako motiv Simona, který oblečením i vizáží sám jako člen kapely vypadá) a samozřejmě přidrzlost s níž je to všechno servírováno.. ... 2. řada: ***** Druhá sezóna sice lehce ztrácí tempo i říz, přestože se tvůrci snaží přišlápnout plynový pedál co to jde, laťka je však tak vysoko, že seriál jako celek i přes několik slabších míst pod pět hvězd nepadne. 3. řada: **** Při prvních epizodách se zdálo, že tvůrcům došel dech a maskují to jen eskalací laciné a samoúčelné vulgarity. Naštěstí pak chyti druhý den, některé epizody a některé nápady jsou téměř geniální. A když ne, tak se alespoň drží vysoko nad průměrem. Trochu mi vadí rozbití původní sestavy v závěru, ale dávám tvůrcům šanci, přesvědčt mě, že to seriálu neuškodí. 4. řada: ** Velké zklamání. Nové postavy jsou až na výjimky nezajímavé, nemají žádnou zajímavou schopnost, a některé jsou otravné až na hranici snesitelnosti. Vytratily se nápady, vytratil se švih, vytratil se vtip. Celá řada působí dojmem, že tvůrcům došly síly, vaří z vody a nedostatek všeho se pokouší nahradit eskalováním dřívě zábavně provokativní vulgarity, která však tentokrát působí nevtipně, násilně a samoúčelně. 5. řada: *** Totéž bohužel platí pro tuto řadu, i když je tu o něco málo víc nápadů a z Abby se vyklubala zajímavá postava. Pokud rozbíjení původního konceptu je záměr, pak se daří, bohužel.

Proč se Lex Luthor stal padouchem? Protože nedostal od Santy Supermanův plášť. To je jeden z mnoha vydařených vtípků vánoční komedie s ukecaným Vaughnem, unaveným Santou a pomstychtivým Spaceym, která přes provařené téma a lehce přestřelenou stopáž překvapivě bavila. Ať už inspekcí, a zrušením Santy pro neefektivitu a zaostávaní za plánem, terapeutickou skupinou méně slavných bratrů nebo scénou Fredovy snahy stihnout nadílku.

Spolehlivá klasika, která si v ničem nezadá s mnohem protěžovanějšími předválečnými „pamětníky“. Svižná, plná skvěle napsaných dialogů a slovních přestřelek, se skvělým a ďábelsky hláškujícím Hugo Haasem coby štvancem vdavekchtivých slepic, dokonale přihrávajícím Václavem Tréglem a šarmantní Růženou Šlemrovou, která s oběma zdatně drží krok. Dojem nekazí dokonce ani Ferbaska, kolísající mezi okouzlující živelnou komikou a úsměvnou ochotnickou prkenností.

Příběh je sice blíž předloze než předchozí díl, bohužel se poněkud utopil ve scénáři, který postrádá patřičnou syrovost a říz. Jako by Conan poněkud vyměkl a ještě se nechal upozadit suitou kašparů, zastupujících ta nejotřepanější klišé všechmožných týmovek. Nicméně, stále je to slušně šlapající "osmdesátková" fantasy s řadou zajímavých momentů i když dnes už možná lehce přibarvených nostalgickými vzpomínkami.

Svižná a krátká jednohubka o pronásledování psychopata za volantem. Nenáročná, přesto nepostrádající atmosféru, zejména v první polovině příjemně temnou, budouvanou nejen pomocí obrazu a hudby, ale také strohých dialogů. Kdyby druhá půlka udržela kvalitu té první, bylo by to možná o hvězdu víc. Možná.

Lehce akční, lehce romantická, lehce špionážní a jen občas komedie o tom jak se hra "na vraha" nečekaně může změnit v nepříjemně nebezpežnou realitu. Ve své době slušná zábava na jeden večer, která se s přimhouřenýma očima dá vidět i dnes.

Další z řady klasických témat přepracovaných pro adolescentní svět. Možná má trošku přetažený rozjezd a čekání na to, co všichni ví, že přijde, ale pak naštěstí naskočí vydařená a napětím vibrující gradace, která diváka dotlačí ke spokojenému pocitu i když podívaná v závěrečné čtvrthodince zase tak trochu ztratí šmrnc, poté co podlehne nutkání a lehce uvízne mezi tradičními žánrovými klišé.

Dětem určený sci-fi příběh o dětech, které mohou prostřednictvím neobvyklého plyšového králíka zachránit budoucnost lidstva, je milý a svým způsobem okouzlující. Možná i díky přiměřené dávce dětské naivity ve scénáři a jeho neagresivnímu ztvárnění, které se navíc zručně vyhýbá nebezpečí infantility. Slušné tempo, napětí, fungující emoce, kvalitní triky podřízené příběhu (a nikoli naopak, jak v posledních letech zvykem), to vše občas lehounce odlehčené humorem. Samozřejmě nic pro cyniky a náročné publikum, jen takový malý milý film určený dětem a těm, kteří se ještě dokáží na film podívat dětskýma očima. Nestydím se, že jsem si ho užil stejně jako mé děti. Už několikrát.