nash.

Tolik akce, tolik Lary a přesto tolik nudy. Stejně jako první film je příkladem naprostého promrhání potenciálu, který předloha měla.

Hvězdně obsazená (Priyanka Chopra, John Abraham, Salman Khan) bollywodská variace Lásky nebeské, která je přes řadu povedenýh momentů téměř smrtící svou neúnosnou délkou a v některých příbězích těžce kulhá na logiku, například v linii herečky Khamini a jejího plánu jak získat vysněnou filmovou roli. Kdyby se některé linie zkrátily a některé zcela vyhodily, mohl by to být, i přes místy nesnesitelnou afektovanost v hereckém projevu i režii, v mezích bollywoodských tanečně cingrlátkových romancí podařený film. Osobně bych se klidně obešel bez již zmínenéného příběhu herečky Khamini, zcela zbytná je i rádoby groteska o sikhských novomanželích, jejichž snaha po souloži se mění v sérii katastrof, a nic zajímavého nepřináší ani nudný příběh reportérky Tehzib trpící po něhodě ztrátou paměti. A tak vlastně jedinou opravdu zajímavou rovinou je příběh ženatého Vinaje, který se zamiluje do mladé tanečnice a jedinou svým způsobem zábavnou rovinou je příběh taxikáře Radža. Všemu tomu nechybí obvyklá dávka tanečků a písniček, které až na výjimky (Babuji od Nihiry) nepřináší nic nového v melodiích ani choreografii, nechybí sem tam i nějaký ten opravdu vtipný moment ("Zastavte tu svatbu!") a stejně tak je tu někoik emotivně silných scén (většina ve Vinajově příběhu), ale to vše je bohužel do značné míry utopeno v nesnesitelné stopáži. Ovšem, pokud máte slabost pro Indii a zadnici řádně vyztuženou, směle do toho.

Svižná akční blbinka pro děti školou povinné. Scénář poskládal nějaký levný soft z obvyklých prefabrikátů akčního filmu, doplněných základní výbavou filmových odkazů a standardních hlášek. Jedinou novotou je tak obsazení hlavních rolí, kdy Bruce Willise či Stallona nahradila Rychlá Rota. Bruckheimer dodal typickou mosntrakci, nějaké ty roboty a exploze. Zběhlejší divák tu nic nového ani zajímavého nenajde, děti se však budou dozajista bavit. Jen doufám, že pak nepustí do vycviku svých morčat.

Strhující a dokononale vystavěné drama, které bere dech. Na skvělém výsledku se přitom podílí nejen příběh vycházející ze skutečných událostí, ale také mistrovská režie, herecké výkony a hudba Giorgia Morodera. Líbil se mi ještě víc, než když jsem ho před více než dvaceti lety viděl poprvé. Možná je to i tím, že takové filmy dnes vznikají už jen výjimečně.

Dobré filmy nestárnou. A Příběh hraček je toho dúkazem. Jistě, triková stránka dnes už nikdo neoslní, příběh je však stále stejně svižný, zábavný, plný sympatickch figurek a vtípků a jeho vypiplanost v každém detailu je stále jasně patrná.

Pilotní film má stejně hloupý scénář jako těch několik epizod, které si pamatuju, navíc ke mě seriál nedorazil ve správném věku, takže se nenaboural do srdce ani paměti příliš hluboko. Spíš způsobil jen takové lehké povrchové škrábnutí v mé filmové paměti. Mluvící auto je sice srandovní, ale když už bych měl volit, vybral bych si raději Ferat.

Typicky osmdesátková, ale docela svižná a zábavná podívaná, s vraždícími mixéry, robůtky stavěnými ze stavebnice Merkur, řízenými ministřelami a Kissákem Gene Simmonsem, který je dokonalý padouch, ale ani jednou nevyplázne jazyk. Spousta vymakaných detailů, uvěřitelných vychytávek, občas vtípek, jen je zapotřebí sfouknout nános času, aby to začalo fungovat.

Naprosto zbytná komorní sci-fi, které bohužel nepomůže pointa ani nostalgické "véháeskové" vzpomínky.

Komorní thriller kolísající mezi uvěřitelným a neuvěřitelným, logickým a nelogickým, napětím a nudou. Nepřináší nic nového, jen další variaci na kočkování ujetého psychopata a prsaté blondýny, které bohužel zůstalo krotce korektní, v rovině psychického teroru je spíš nejisté a ani toho adrenalinu moc nenabídne.

Zatímco jsem se nořil do filmové minulosti, do doby kdy vznikala levná béčka s typickým osmdesátkovým vzhledem, z ještě vzdálenější minulosti se do této doby vynořil středověký samuraj. Navzdory všem oprávněným výtkám k filmařině a slabinám obsahu hraničících často s nesmyslností, to bylo nečekaně zajímavé střetnutí. Nabídlo totiž to, co málokteré dnešní béčko. Pod vrstvou laciné akce ukrytý příběh, poskytující mnohem víc než jen chvilkovou bezduchou zábavu. Věřím, že kdyby po tématu silném osudovou tragikou Jošimitsova příběhu o neslučitelnosti myšlení středověkého bojovníka s mentalitou současnosti, sáhli schopnější tvůrci s potřebnými možnostmi, mohl by vzniknout výborný film.