hammerhead

Napsat pár slov o Nostalgii se tak trochu ostýchám, neboť se domnívám, že vcítit se do prožívání hlavní postavy, která reflektuje pocity Andreje Tarkovského z těžkého období odloučení od syna, domova, do kterého se již nikdy (ani po své smrti) nevrátil, není snadné. Také díky fantastické edici, díky které si můžeme již tento film shlédnout ve velmi dobré kvalitě, jsem měl možnost seznámit se s filozofií autora, která byla významnou součástí Tarkovského děl a která se ve filmu promítá v několika rovinách, např. také v postavě tlumočnice. "Chcete být štastná, jsou i důležitější věci" sděluje kostelník... Obrazy filmu jsou fascinující. Je však zřejmé, že koho irituje tempo Tarkovského poetiky, ten film zřejmě naprosto mine. Pro mne bude záležitostí na pokračování.

Musím přiznat, že jsem vzhledem k těm šetřením hvězdičkou takto parádní a skvěle natočený příběh ani nečekal. Herecké výkony ("šachový" souboj Al Pacina a Robina Williamse), dechberoucí lokace a mimořádně zajímavý psychologický profil protagonistů, nemohu jinak, než si tento film zařadit mezi takové kousky jako je Fargo.

Touha člověka vracet svůj příběh doprostřed a změnit jeho směr... Silný to motiv a zajímavá možnost, jak se vypořádat s osudem, alespoň v představách. Nebo se jedná o skutečnost? Magický realismus je záležitost působivá, zde navíc umocněna dávkou skutečně velmi vzrušující jižanské erotiky a temperamentu. Velmi uhrančivý film a napodruhé tedy pět hvězdiček.

I když jsem nejprve hodnotil čtyřmi hvězdičkami nakonec mě tento chytrý film hodně zaujal a ve svých úvahách se k němu vracím. Dostalo mě ono umění náznaku blízkosti v šíleném a cizím světě protagonistů, koncert Billa Murraye, jehož role mi dala vzpomenout na Zlomené květiny, decentní krása Scarlett Johansson, a ve finále dojem, že vše je jak má být a každé navíc by odeslalo příběh někam úplně jinam. Ztratilo se něco v překladu?

Neuvěřitelný epický snímek, který mě nadchl a který po opakovaném zhlédnutí považuji za jeden z nejlepších filmů, které jsem viděl. Zejména část filmu, která sleduje vývoj gangu je dechberoucí, včetně hereckých výkonů. Způsob, jakým jsou líčeny jednotlivé postavy snad překonává i filmy Martina Scorseseho. Výtečný filmový zážitek zakončující dílo i život znamenitého režiséra.

Díky studiu Ghibli jsem měl možnost poznat, že síla animovaného filmu si nikterak nezadá s filmy hranými, ba naopak, některé vyjadřovací schopnosti filmu ještě rozšiřuje. Jako přikovaný jsem seděl u Hrobu světlušek, Miyazakiho větroplánů... Valčík s Bašírem je chytrý, atmosféricky laděný příběh dokumentárního charakteru, který je bravurní také z hlediska technického zpracování animací i zvuků (těch především). Dojemný a silný příběh, který pracuje s myšlenkou dissociace traumatických zážitků a daří se mu to nadmíru zdařile.

Mistrně zpracovaný příběh, který strhujícím způsobem zachází do psychodynamiky života jednotlivých, výborně zahraných, postav. Interpetace příběhu a individuálních motivů je bohatá a inspirující. Silný a působivý snímek.

Ocenil bych surovou realističnost, výborné herecké výkony, Vláčilův rukopis. Uvěřitelné postavy, dialogy, příběh. A teď si jdu vzít antidepresiva...

Správně bych neměl hodnotit, protože jsem se až do konce dívat nevydržel. Nakonec jsem si říkal, že přece jen ocením neuvěřitelné a hloupé dialogy, které chvíli připomínaly styl povídkek z Bakalářů. Ale protože jsem ojediněle zůstával zasněn pohledy na vodní ptactvo, snad jsem se nemýlil, když si vybavuji hasiče, kterak skáče do vody za nebohou obětí povodní se slovy: "Tu holku si nemůžu vzít na svědomí" anebo halucinaci, která říká: "To jsem já, tvoje matka" . Pardon. Z úcty k autorovi Údolí včel.

Poslední díl jsem si schovával na dobu, kdy trilogii opožděně dočtu (nebo mi to radili naopak?) a také, až jí budu mít na čem zhlédnout. Musím říci, že převládá dojem z bravurně odvedené režisérské práce, nelehký převod vypravěčského umění Tolkiena (např. historie Entů zejména bere u srdce) do filmové podoby (i bez historie) dopadl skvěle. Poslední díl je výtečná podívaná, vše, co se točí kolem Minas Tirith je zpracováno tak, že to až vyráží dech. Má mírná nelibost se týká sentimentálních scén přímo zacílených na srdce popcornového diváka, bez kterého by však film nevznikl. (Tím nechci nikým pohrdat, jen jsem se už nechal vychovat, nejen audiovizuální, genialitou takových režisérů, jako je např. Tarkovskij). Takže se občas přihodí, že když už se po sté dívám do uplakané hobití tváře, zalituji, že zápas s Odulou nedopadl dle toho, jak jsem si původně vsadil. Také poměrně nelibě nesu ty spousty rozšířených a zkrácených verzí, vidět Sarumanův konec jsem si za pár stovek zasloužil. "Co to je proboha za film, ze kterého vyjmu desítky minut", šilhal jsem znovu po knize. Ale konec hnidopišství. Návrat krále je nejlépe zpracovaný díl skvěle zvládnuté trilogie.