hammerhead

V příšerně rozvláčném ději film postupně vyjevoval téměř vše, co se mi nelíbí na typicky americké produkci, od které, jakoby se koprodukční film ne a ne odprostit. Opěvovaný dialog skrze falešné zrcadlo už byl poslední kapkou, toto snad není možné myslet, vzhledem ke kontextu, vážně. Přiznám se, že mě tu a tam cynicky napadlo, že kdyby Harry Dean Stanton nakonec nepromluvil jako v Straight Story, možná by bylo lépe, jeho bizarně působící roli jsem prostě neuvěřil. Z postupně vytrácející se pozornosti a vigility mě občas vytrhly jen úvahy výborně hrajícího protagonisty dětské role o vesmíru.

Další skvělý Lynchův kousek, ovšem pravděpodobně obtížně srozumitelný a stravitelný bez jisté obeznámenosti s psychodynamikou (i když připouštím, že se pravděpodobně nejedná o vyčerpávající interpretaci, což je jen dobře). Fragmentace vnitřního světa s regresí, externalizovaný štěpený démon, odipovské téma, psychotická projekce, opravdu hodně zajímavé a vůbec ne hloupě vymyšlené. Nenápadné střípky mozaiky (Pete reaguje na svou jazzovou hudbu v rádiu s odporem... ) - už jen kvůli tomu mám Lynchovy filmy hodně v oblibě. Když opomenu nezpochybnitelný výtvarný exkurz, skvělého D. Bowie, nevíte, zda si Lynch občas nebrával krásné ženy na (psychoanalytickou) pohovku? P.S. D. Lynch v knize Velká ryba naznačuje, že inspirace intrapsychickými fenomény není palbou mimo.

Kroutíc hlavou nad nářky recenzentů týkající se nedotaženosti příběhu mohu říci, že na mě tento film hodně zapůsobil. A myslím, že to bylo m.j. i kvůli nevyslovenému či nezobrazenému. Tajuplná postava Hanny dle mého soudu nepotřebuje zobrazit "od pasu dolů" a trochu se divím, proč je právě ponechaný prostor pro jistou subjektivní intepretaci (pro nečtenáře) tak iritující. Film je výborně, a vzhledem k tématu i citlivě a neokázale natočený, a herecké výkony vč. mého oblíbeného Ralpha Fiennese znamenité.

Hvězdičku přidávám za skutečně pěknou atmosféru slavnostního uvedení tohoto díla na festivalu ve Varech.

O mnoho jiný šálek kávy, nežli profláklejší Rocky. Postava La Motty je skutečná lahůdka a její pád jsem empaticky protrpěl. Snad jen škoda toho, trochu nereálného boxování (zase názorově proti proudu), takových těch zázračných obratů, kdy hrdina dostává celou dobu po papuli a nakonec vše obrátí se v reálném profi ringu až zas tolik asi nevidí (zde mě podoba s Rockym prostě štvala). Ale jinak hodně parádně natočené, inu Marthy...

Prapodivně se chovající hlavní hrdiny zacyklené v paradoxu časové smyčky už jsme tu měli s menším či větším úspěchem. Ale v tomto filmu se skutečně hrdinka vyhýbá jakékoliv snaze děj změnit a vyplňuje svou předtuchu či paralelní vesmír do naprosté důslednosti. I když - jedna periferní scéna se zde konečně opravdu změní, ale upřímně - holky si na pohřbu napodruhé asi neplácnou a nikoho už to ani nezajímá. K úvahám nad hloupým počínáním hlavní hrdinky tedy nabízím ještě tu svou: Nejednalo se tu o nevědomé přání nudného manžela vskutku dostat na onen svět? :DDD

Citlivě a zdařile natočený film se zajímavým profilem postav hlavních i vedlejších rolí. Pátou hvězdičku si vysloužil černobílý němý film o lásce až za hrob :)

Sympatické, civilní, skromné. Tři a půl za dobře zvládnutou výtvarnou stránku filmu probouzející nostalgické pocity. Pořád lepší než soudobá nedělní produkce, která se tváří, že se pokouší o bůhvíco...

Na českých řekách jsem sjezdil kde co, ale tento mizerný seriál mě opravdu nechytl. Tedy přesněji, shlédl jsem poslední díl a odešel v momentě, kdy parta "pateticky" reaguje na úmrtí ostříleného borce, který si z lásky způsobil v peřejích letální subdurál. Brr.

Tímto hyperkýčem se mě pokoušel znásilnit řidič autobusu na cestě do Pasova. Neuvěřitelně hloupá záležitost, sytící snad jen věčnou poptávku po bezduché a laciné zábavě, při které se snad kdosi zalyká smíchem a jiný si zase pozpěvuje ABBU. Strašné.