Radek99

Jestliže má úspěšná česká lokalizace zavedeného televizního zábavného nedramatického formátu v Česku svůj vzor v mutaci late night show Jana Krause Uvolněte se, prosím..., pak téměř její antitezí a noční můrou české televizní zábavy je Mr. GS. Co Jan Kraus zvládá s nadhledem a elegancí, tam jsou pánové GS ušmudlaně přízemní... Jako obvykle, když dva (až tři) dělají totéž, není to vždy totéž...

Divadlo Sklep je svého druhu rarita a rozhodně skutečná legenda v pravém smyslu toho slova. Kdo nezažil autenticky naživo, nepochopí... Velmi povrchní představu si může dnešní divák - nepamětník udělat při sledování těch několika málo audiovizuálních záznamů, které se mohly krátce po revoluci pořídit (před rokem 1989 bylo toto volné divadelní sdružení v nemilosti tehdejšího komunistického režimu, pročež se také jmenovalo Sklep, neboť si dovolovalo dělat humor a zábavu po svém a vyžívalo se v parodování a ironizování tehdejšího kulturního klimatu). Možná to nejlepší z jejich vcelku plodné tvůrčí anabáze lze spatřit právě v pásmu Hřmění, které už je ale paradoxně nezachycuje ve vrcholné formě. Dadaistické výstupy, písně nepísně, pantomima, recitativy... a geniální scénky... Pamětníci vědí, že ČT2 kdysi uváděla pravidelný kritický pořad s poloironickým názvem Katovna, kde se pod dohledem dua prominentních kritiků Jana Rejžka & Vladimíra Justa scházelo stále stejné torzo dobové kritické obce a tahle soldateska spíše myla hlavy, než že by je stínala. Tomáš Hanák, David Vávra, Jiří Macháček a Jiří Fero Burda usedli proto na kritické židle a vyvolali ducha televizní Katovny. ,,Kritický" rozbor Písma svatého komparatisticky poměřovaného s Ferdou Mravencem Ondřeje Sekory je skutečně geniální a nadčasový. Výstižná je především unifikace kritického pohledu, kdy se přes médium Katovny vyvolává duch totalitou degenerovaného sjednoceného myšlení, v němž se nesměl žádný názor lišit od toho oficiálně proklamovaného... V Katovně divadla Sklep je to ovšem k popukání směšné... ,,Hospodin, ten se vyskytuje, musím říct teda, častěji...a přitom Hospodyně tam není ani jedna..." :-)

Největším překvapením Soukromých neřestí je fakt, že je nerežíroval Miloš Forman... Podobné filmy: Muž na Měsíci, Lid versus Larry Flynt

Marcel Pagnol ve svém románu inicioval hodně silný archetypální příběh a režisér Claude Berri (specializující se na adaptace velkých francouzských románů - mimo Živé vody adaptoval i Zolův Germinal) ho vhodně rezonoval a rozvrstvil - motiv člověka bojujícího proti intrikám svých bližních (zde nepřejících sousedů), v archetypu hada zahřívaného vlastní hrudí, i transgenerační pomsty patří k těm základním prvkům lidské empirické výbavy. Nezměrným přínosem je navíc zřejmě nejlepší role Gérarda Depardieu... Ve své jednoduchosti převelice silný příběh a stejně silný film, jehož vázaným pokračováním je druhý, neméně dobrý, díl nesoucí poetický název Manon od pramene...

Podle reklamního textu otištěného na přebalu DVD jde o ,,Nejlepšího Sherlocka Holmese (zdroj: imdb.com)". Věru nevím, ale určitě bude patřit k těm velmi zdařilým. Má totiž několik očividných pozitiv. Za prvé - jde o komorní, převážně konverzační, pomalu plynoucí seriál postavený hlavně na atmosféře, evokaci ducha ,,staré" Anglie, zřícího se v jemné síti narážek a odkazů. Za druhé - skutečně dokonalá mizanscéna, neboť sovětská (televizní!) produkce si mohla dovolit natáčet v takových interiérech, o kterých se jiným produkcím mohlo jen zdát... Za třetí - značná uvolněnost v adaptování literární předlohy A. C. Doylea, čímž se výsledný artefakt dosti liší od jiných známých filmových i seriálových adaptací... s tím souvisí i faktum, že v podstatě nejde o detektivku, ale stejně jako v mnoha povídkách slavného spisovatele spíše než o kriminální zápletku běží o prezentaci oslnivých deduktivních a analytických schopností velkého (byť imaginárního) detektiva - a těch tu Sherlock (navíc dokonce spolu se svým starším bratrem) předvádí skutečně dost...

Francouzský krimi film, který se chce tvářit hodně syrově a expresivně, ovšem je tak na úrovni československé detektivní filmové tvorby 80. let... ani (k charakteru role silně přestárlý) akční Alain Delon to nezachrání... (a tenhle snímek má nadto asi ten nejstrašnější hudební doprovod, co se dnes dá ve filmu slyšet...proklatě novovlné syntezátory coby esence pokleslých 80')

Snímky pro mladé jdou všechny stejnou cestou. Tahle teenagerská komedie se sice vydává po objížďce, ale stejně v ní zůstavá většina výmolů a nerovností, které drncají i na tahu hlavním. Interstate 60 se vyvarovala sice nejběžnějšího rigolu, naštěstí je totiž docela chytrá, ale dál už to s ní jede z kopce - podobenství o současné Americe plné klišé (červené BMW, město právníků, stopařka nymfomanka, droga Euphorie...), scénář průhledný a očekávaný, hlavní hrdinové a hrdinky jakoby vypadli z nějakého módního časopisu, romantická zápletka na úrovni teenage-pohádky... Jediným skutečným kladem téhle až příliš primitivně alegorické road-movie zůstává tak Gary Oldman a místy docela humorná složka. Interstate 60 je až příliš determinována svým cílovým divákem, širší cílový záběr by jí hodně pomohl, každému však, co jeho jest... (Kdybych měl ale osobně volit zdařilou teenagerskou komediální romanci, sáhl bych raději po 50x a stále poprvé...)

Televizní seriál osobou režiséra a jasnou aluzí v názvu odkazující k legendárnímu českému detektivnímu seriálovému králi, přesunutí lokace z předválečné Prahy do předválečného Brna bylo ovšem katastrofou...(Brno za to ale nemůže...) Pan rada Vacátko zemřel a jeho mordparta se proměnila v prach...a žádná reinkarnace se nekoná...jen televizní lacinost, tvůrčí a umělecké trápení... Jiří Sequens jakoby spíše dostal za úkol natočit pokračování Četnických humoresek než svého seriálového opusu. Strašlivý pohled na pokračování legendy... Podobné seriály: Hříšní lidé města pražského, Panoptikum města pražského, Četnické humoresky

Geniální a naprosto svérázná parodie na romány červené knihovny i na svět latinskoamerických telenovel, na krásnou literaturu s romantickým nádechem a vševědoucím ,,Vančurovským" vypravěčem, který pronáší úžasné věty typu: ,,Byl stálým členem rodiny, přes prázdniny, ráno před školou a přes většinu poobědí." Wes Anderson si modelový příběh o partnerovi, který je ,,téměř" před smrtí a vrací se po letech smířit se svou rodinou, propojil se silně synkretickými inspiračními zdroji a svým nezaměnitelným tvůrčím způsobem a ryzí osobitou poetikou staví před diváka doslova vizuální hody - všimněte si konceptů jednotlivých záběrů, té promyšlené kompozice vycentrované obvykle na střed záběru či na zlatý řez, vertikálních pohledů shora či monotónních krátkých jízd, spíše však statického obrazu, kde dynamika tvoří pozvolný střih několika stejně velkých polocelků (často se shodnou kompozicí) přímo za sebou či vsunování obrazového předělu - refrénu v podobě obálek knih (ve významové rovině symbolizující inflaci psaného slova ve světě zahlceném informacemi, kde všichni píší...). Typické je nadsazení, hyperbolizování většiny faktů i situací ( ,,Byla jsem bez muže 18 let..." ), což ale stojí v kontrastu s tím, že Wes záměrně utlumil herecký projev a hereckou akci téměř u všech zúčastněných, takže převládá výsledný dojem úsporně minimalistického a melancholického hereckého projevu (tomu se vymyká jen Gene Hackman) ... výsledkem je velmi osobitě působící statická mizanscéna. Příznačné jsou samozřejmě také bizarní postavy a zde též jistá aristokratičnost hlavního hrdiny (vyjádřená nomen omen Royal Tenenbaum, což je navíc úžasné praštěné jméno...). Samostatnou kapitolou je i excelentní hudební stránka, která je nosná i sémanticky a v druhém plánu v textech ukrývá spoustu relevantních informací... Wes Anderson je skutečný filmový génius a tenhle film je zřejmě jeho umělecký vrchol... Podobné filmy: Život pod vodou, Darjeeling s ručením omezeným, Jak jsem balil učitelku, Prosíme přetočte

Ich bin heute aber wirklich sehr sentimental... und Kurt fühlt sich so experimental... Also Mühll...