Radek99

Experimentální film? Ne...Kurt Kren je prase... Na tomhle filmu je normální snad jen Subjektivův komentář... :-)

Experimentální film Kurta Krena...trochu do surreálna... V rámci filmografie tohoto umělce jde skutečně o snesitelnější (a vizuálně zajímavější) počin...proto tak vysoké hodnocení... :-)

Wow...porno pro epileptiky...no ale proč ne...vždyť i oni si zaslouží mít možnost dát průchod svým animálním pudům... :-)

Problémem Futuramy se začíná pomalu ale jistě stávat formát celovečerního filmu... Není to vysloveně propadák, ale tenhle původně vynikající seriál na celovečerní formát prostě nemá... Osobně se mi ale zdálo The Beast with a Billion Backs o chloupek lepší než předešlý Bender's Big Score, co to však znamená ve výsledku? Více nezáživných pasáží, než by bylo na animovaný seriál založený na principu situačního humoru zdrávo... Podobné filmy: Futurama: Bender's Big Score, Simpsonovi ve filmu, South Park: Peklo na Zemi, South Park: Imaginationland, Family Guy Presents: Stewie Griffin - The Untold Story

Docela rád bych tu viděl, kdyby někdo vyplnil dotyčný formulář výše a napsal (byť třeba lapidární) obsah tohoto snímku :-) Na tomhle ,,filmu" je zajímavý snad jen rok jeho vzniku a fakt, že Kurt Kren v dynamice střihu a počtu spoře oděných až nahých ženských těl předběhl MTv o několik desítek let...

Naprosto prostoduchá hollywoodská mutace klasické pohádkové fabule o Popelce. Co v něm ale dělala postava Leonarda da Vinci, to mi bylo celý film skutečnou záhadou... Nejde mi o žádnou přehnanou historickou věrnost, ale tohle je jen primitivní vršení těch nejprofláklejších ikon západní kultury... Nejhorší možná Popelka, kterou si umím představit...

Islandský film. To je samo o sobě žánrové zařazení... Film ponurý, depresivní, melancholický, tichý, vylidněný, statický, pomalu plynoucí...tolik determinace prostředím. Zároveň ale film silný vnitřně, svým vnitřním pnutím, hlavní postavou - symbolický albín, který ale není zcela bez pigmentu, někdo, kdo se úplně odlišuje, myslí, jedná a vypadá jinak... Albín je ale od slova albus - bílý, což je barva ústřední a vícevýznamová - barva sněhu, přeneseně smrti, ale i čistoty, klidu... Albín Noi je zřejmě umělecká fikce (podívejte se na DVD na bonusové materiály, původně to měla být komiksová postavička...), symbolická postava, která má ale pro neislandského diváka váhu reality. Takhle vypadá život na Islandu. Co když ale ne? Třeba je to jen podobenství o se systémem nekompatibilním člověku mající univerzální platnost pro jakékoliv lidské společenství... Každopádně je to ale silný a hluboký film...

Geniální umělecká a sémantická parabola - signifikantní motiv hry, kterou musí sehrát rodina i blízké okolí pro svou matku a sousedku, je užasnou analogií k reálně žité hře, kterou hrála většina občanů donucena zvrhlým totalitním režimem...ano, takový byl reálný socialismus... Sám jsem prožíval útlé dětství v 70. letech a také jsem byl obklopen hrdiny dobývání kosmu, učil jsem se povinně rusky a sledoval monotónní televizní zpravodajství plné propagandistických úspěchů budování komunismu...a nerad bych se do této doby někdy vracel jinak, než s podobnými filmy... PS: Vynikající nostalgicky laděná hudební složka Yanna Tiersena (proslavivšího se komponováním k Amélii z Montmartru) dává filmu zvláštní punc...smířlivosti?

Takový nenápadný, přehlížený snímek, který na sebe upozornil jen díky několika nominacím na Českého lva (přičemž jednoho získal). Přitom tu platí ono okřídlené: Za málo peněz hodně muziky. Tenhle psychologicky laděný thriller z prostředí detoxikační terapeutické komunity na sebe váže totiž jen samé superlativy. Překvapivě konzistentní a strhující scénář s nosnou dějovou linkou skýtající hned od začátku několik vrstev - přitom klíčová je ta z minulosti, na níž odkazují efektní, syrové, expresivní černobílé flashbacky. Překvapivě suverénní režie na poli celovečerního hraného filmu debutujícího Roberta Sedláčeka, elitní herecké obsazení, kterému vévodí přesvědčivý Jiří Langmajer ve své ,,typické" roli, mne však nejvíce oslovil Jan Budař a zvláště Jaromír Dulava v pro něj zcela atypické roli recidivisty... Prostředí detoxu je velmi depresivní (zvláště kvůli nucené ahistoricitě jeho členů, jedině díky níž mohou fungovat i do budoucna) a jeho vykreslení byl možná jeden ze záměrů filmu. Celý snímek stojí především na komunikačním schématu uzavřeného kruhu lidí z komunity a na nonverbální komunikaci - hra pohledů, náznaků, mimických svalů, symbolů, vizáží... Nevěřil bych, že tohle v českém filmu někdy uvidím...a budu tomu bez výhrad veřit... Překvapivě silný a strhující (téměřdetektivní) film...

Německá limonáda... Mayovské umělé mýty vykostěné o kouzlo knihy...bohužel... PS: Úžasný mediální dobový kult stáří...:-)