Radek99

Velmi zdařilá televizní adaptace románu Rudolfa Těsnohlídka Kolonia Kutejsík. Tragická historie rozpadu jednoho středostavovského manželství, v němž na moravském maloměstě lze zaslechnout ozvěny Flaubertovy Paní Bovaryové. Je zajímavé, jak Těsnohlídek (ten samý rastr použil i režisér Svoboda) přistupuje k smutnému příběhu nenaplněné lásky Luisičky, jejího submisivního manžela i světáckého pana doktora s laskavým (byť hořkým) humorem, který se režiséru Svobodovi podařilo zdařile přenést do filmu (Těsnohlídek tím ale maskoval tragickou podstatu, za šest let po napsání tohoto románu spáchal sebevraždu zapříčiněnou nešťastnou životní láskou). Televizní inscenace Paradajs si v sobě nese všechny přednosti umělecky plodné doby konce 60. let - černobílý snímek má v sobě cosi z filmů Herzových i umělecky vysoce zdařilých soudobých inscenací. Velmi povedené je také zachování moravského nářečí, brněnské maloměsto tu skutečně ožívá v žánrovém obrazu, i když je situováno v podstatě jen do jednoho místa - vily pokřtěné na Paradajs, i když ta ve skutečnosti byla spíše očistcem...

Je mi to nesmírně líto dávat filmu s takovým námětem tak nízké hodnocení, ale nelze jinak. Pásmo romantiky a ta patetická prvoplánovost snad jakoby byly z jiného snímku. Je to škoda. Těch klišé bylo ale tolik, že vystříhat je, zbyl by sotva krátkometrážní film... Za závažnost, významovou hloubku, skutečně naturalistické a mnohdy až otřesné záběry a Angelinu Jolie, která v podstatě hrála ve filmu samu sebe, dávám však *****. Jen více takovýhle filmů, které nám budou otevírat oči... Podobné filmy: Po svatbě, Spy Game

Je to s podivem, ale v případě Helboye je druhý díl lepší prvního, což je jinak ve filmovém průmyslu proti empirickým pravidlům. Hellboy 2 je skutečně výtečným filmovým komiksem a kvůli tomu gejzíru až surrealistické obrazotvorné invence a kvůli zobrazení trollího trhu jsem koketoval s myšlenkou, že dám tomuto komiksu absolutní hodnocení... Hellboy ale nemá jen pozitiva - jeho dějová linie je schématická a průhledná, ten dějový vzorec je skutečně už tak obehraný, že místy to zavánělo přítomností žánrových klišé, ani armáda zlatých robotů nepůsobila ve finále tak velkolepě, jak to bylo původně asi zamýšleno, to ale ani vlastně není podstatné, když film vymýšlí a svou imaginací zaplňuje Guillermo del Toro - jeho eruptivní fantazie je tak úchvatná a strhující, že sama vizuální složka je schopna utáhnout celý film. Del Toro je navíc schopný a zručný režisér, má cit pro načasování akčních scén a hlavně je schopen dělat trikové efekty na takové úrovni, že jsou jeho filmy nezaměnitelně originální a osobité - del Torův rukopis je tak výrazný, že už se nedá k ničemu přirovnávat, del Toro už dávno není ničí epigon, on je sám stylotvorný... Velká škoda, že režisér tentokráte nevytvořil nějakou hlouběji propracovanou mytologii, jako třeba v případě úchvatného Faunova labyrintu, ale že v Hellboyovi požívá mytologické jen jako (hodně ploché) synkretické pozadí. Přesto i zde se dají nalézt silné momenty - ekologický podtext při rozhodování zničit x nezničit Strážce lesů (navíc poslední bytost svého druhu na Zemi), setkání se Smrtí atd. Jindy a jinde bych to nenapsal, ale už se těším na díl třetí... Podobné filmy: Hellboy, Faunův Labyrint, Hulk, trilogie Pána Prstenů

Takhle si představuji klasický Hollywood! Americký sen ještě fungoval bez sebemenšího zaskřípění (modelový příběh mladého úspěšného muže zaměstnaného v reklamním průmyslu, který si doslova hravě pomůže k domu - jak příznačně - hypotékou...), válka znamenala za oceánem ekonomický boom, takže se může vesele stavět - to přináší i některá nadčasová témata, především prvky sociální satiry ve vztahu k práci řemeslníků...(ta je asi všude a v každé době stejná...) Cary Grant coby skutečná hollywoodská star. Oproti třeba Leopardí ženě mne ale jeho role oslovila podstatně více - jsem rád, že se během války z mainstreamového filmu vytratily prvky crazy komedie (odkazující ještě k éře němé grotesky) a obsahově je tu cítit příklon k většímu sepětí s realitou, navíc herci se mohou spolehnout na dobrý a kvalitní scénář (byť příběh samotný je docela prostoduchý). To všechno přináší tahle hodně povedená černobílá komedie, které by asi nejlépe slušel přídomek rodinná...

Nudná, mainstreamově primitivní a hollywoodsky prvoplánová adaptace komiksu pro náctileté publikum, které schází téměř všechno, co dělá dobrý filmový komiks filmovým komiksem - atmosféra, moment překvapení, napětí, vizuálno, vydařené triky... Povrchnost je cítit doslova ze všeho - tendenční pop-rockové hudby, krásných tvářiček, primitivní zápletky, pásma vypravěče či ovonění módními scénami bojových umění (neuvěřitelně prvoplánová scéna rande na dětském hřišti a houpačkách)... Nejneuvěřitelnější je ale právě romantická rovina filmu - přeslazené patetické ,,dívání se" v dešti bylo spíše směšné než dojímavé...a hlavně vypadlo z úplně jiného filmu. Tenhle ,,drsný" komiks byl drsný asi stejně jako pop-rockové pecky, které ho podmalovávaly...

Slabší Martyho film, ale i on měl jistě právo na oddech... Scorsese svůj snímek (jde o volné pokračování o 25 let staršího filmu Hazardní hráč, kde se můžeme setkat s mladým Eddiem Felsenem, tehdy ještě dravým žralokem kulečníkových heren...) zasazuje do prostředí kulečníkových heren a pool je to ústřední, oč tu běží, ale občas také o peníze, čest, hrdost, sebeutvrzení a sebeuspokojení... Marty si sice vyhrál s kamerou a střihem, herní kulečníkové pasáže jsou nápadité a někdy i vizuálně úchvatné, zajímavý je prvek střídání generací, vše je ale tak načichlé 80. léty, že to filmu ubližuje...účesy a oblečení, stejně jako orámování snímku tou podivnou hudbou (souhlasím s Francisem), to už dnes působí jak smutné retro. Přesto je postava stárnoucího hráče, který by rád předal něco ze svých zkušeností, ale zároveň by ještě rád ukázal, že nepatří do starého železa, dobře prokreslená a zahraná. Horší už je to s jeho mladým partnerem - okázalým a sebestředným floutkem. Zajímavé, že Scorsese vsadil právě na Cruiseho. Asi kvůli tomu účesu... :-)

Česká mutace v anglosaském zahraničí zavedeného a oblíbeného televizního formátu, která se ale v ,,nováckém" tvůrčím prostředí brzy vyčerpala a neměla co říci. Spoléhat pouze na směšnost gumových imitací politiků samu o sobě bohužel do nekonečna nejde... (Ukázka nekomického komična např. zde http://www.ceskavidea.cz/video/gumaci-vaclav-klaus/ )

,,Kain povstal proti svému bratru Ábelovi a zabil jej. Poté odešel a usadil se v zemi Nód, na východ od ráje..." Se slavnou filmovou adaptací části stejnojmenného románu Johna Steinbecka z roku 1952 přichází jeden z velikánů světové režie Elia Kazan, sám významný autor a spisovatel (jeho nejslavnější knihou je patrně legendární Tichá dohoda demaskující podstatu amerického snu...). Na základě aluze k biblickému mýtu o Kainovi a Ábelovi je vystaveno velké klasické drama tázající se po podstatě dobra a zla, variací jednoho z nejstarších archetypů - duality dvou černobílých bratrů (oba bratři mají velmi návodová jména - Cal (Kain) a Aron (Ábel)), dochází tvůrci k zajímavé reflexi původního významu - pakliže v Bibli zabije Kain Ábela kvůli žárlivosti, neboť Bůh si vybere pouze Ábelovu oběť a Kainovu ignoruje, smyslem je ale ukázat, že Hospodin to udělal záměrně, neboť dobře věděl o vnitřních dispozicích budoucího vraha (každý si může zvolit NEZABIJEŠ, tím se lišíme od zvířat), nyní se Cal, doberoucí se otcovy lásky a zájmu až v samém finále snímku, dá vnímat jako oběť podivně pokřivených poměrů v rodině, kde se etické (biblické) axiomy nadřazují projevům citu a empatie. Tedy spíše než velké a symbolické biblické podobenství je Kazanův snímek strhující filmovou metaforou nedostatku lásky, pochopení, prostého zájmu...tedy dysfunkční rodiny. Elia Kazan natočil snímek skutečně silný, působivý, s neotřelými formálními postupy (většinu filmu statická kamera se náhle ,,nakloní" a ,,rozhoupe", čímž odráží úzkost a nejistotu hlavního hrdiny - vynikající scéna na houpačce v závěru filmu) a s Jamesem Deanem (kterého tak Kazan objevil pro film) v hlavní roli, jenž byl za svůj výkon dokonce nominován na Oskara a vznikla tak jeho legenda, legenda mladého muže, který si nese stigma svých filmových rolí - rebelů bez příčiny... Podobné filmy: O myších a lidech, Hrozny hněvu, Rebel bez příčiny, Obr / Gigant

Velmi unikátní dobový černobílý dokument o situaci ve Střední Evropě a Československu v roce 1938 (podtitul slibující film o nacismu není úplně přesný). Jeho unikátnost spočívá v tom, že ho natočili Američané a jde tak o pohled zvenčí, tedy v mnoha ohledech objektivnější a méně zkreslený, než kdyby byl původu tuzemského či centrálně evropského (byť ho jeho tvůrci natáčeli coby očití svědkové událostí u nás). Spojené státy americké a meziválečnou Benešovu republiku navíc spojovala i postava dokumentaristy českého původu Alexandera Hackenschmieda i další nezanedbatelný fakt - a to okolnost, že Československo té doby bylo jediným skutečně demokratickým státem Střední Evropy! Američtí dokumentaristé mapují příčiny vedoucí k mnichovské konferenci uvnitř naší republiky - nezanedbatelný fakt, totiž počet sudetských Němců na našem území (3 a půl milionu, z toho okolo milionu antifašistů), jako temné a tíživé dědictví vzniku samostatného Československa, kdy naše delegace na mírové konferenci v Paříži v roce 1919 v čele s Benešem záměrně snižovala počet Němců na našem území žijících (navíc dále manipulovala se smyšlenkou, že zde žije jeden národ - československý) a o pár měsíců později už v samostatné republice sudetské snahy o odtržení násilně potlačila vláda československou armádou vyslanou do pohraničí (analogicky postupovala i v případě maďarské menšiny na Slovensku). Jak vyznívá Československo vnímané očima očitého amerického pozorovatele? Je to Československo hrdé a silné, Československo jako bašta demokracie, spoléhající na svou armádu i bilaterární smlouvy s Francií a Ruskem (geniální metafory Osvobozeného divadla; Voskovec s Werichem měli vůbec podle dokumentu v Československu výsadní postavení...), Československo jako jeden z ekonomicky nejvyspělejších států tehdejšího světa, Československo jako jediná středoevropská země bez cenzury, přijímající ve velkém uprchlíky před nacistickou zvůlí, Československo jako logická oběť německého imperialismu (zjevného již od dob Bismarckových), v závěru Československo smutné a zlomené... Už jenom pro tu historickou sebereflexi je dobré (a příjemné) to vidět...

Asi nejvěrněji (mnohdy téměř doslovně) natočená filmová adaptace světoznámého románu francouzského klasika Alexandra Dumase staršího. Hrabě Monte Christo je vystavěný na idejích romantismu a toho se drží i filmoví tvůrci. Tragická a nenaplněná láska, výjimečný osud dlouhodobě žalářovaného, vzpoura proti onomu nepřátelskému osudu, vnitřní rozervanost... K tomu režisér Robert Vernay přidává postavu a vzezření ženského idolu Jeana Maraiseho, taktéž s romantickými prvky ve stylu oblékání... Dumas však tvořil především pro široké masy (byl nejčtenějším - a také velmi bohatým - autorem své doby) a tak sepsal osudy Edmonta Dantése alias hraběte Monte Christa především jako dobrodružný román, sice na základě historických faktů a se spektrálním pozadím doby (známá je jeho tvůrčí spolupráce s historiky), ale pořád s rastrem čtivosti a prožitku čtenáře... (tomu odpovídají i romanticky ozvláštněné výjimečné dějové peripetie...) A duch Dumasova Monte Christa se dá nalézt i v této nadmíru povedené adaptaci... Tohle je zlatý fond francouzské kinematografie...