Hrabě Monte Christo

Nesmrtelná pohádka pro romantické duše každého věku o tom, že spravedlnosti je možné dosáhnout už zde na zemi, že pomsta je možná a sladká, zvláště má-li mstitel k dispozici neomezené prostředky, takže je něco jako sám Pán Bůh... Krásné a věrné zpracování Dumasova románu, některé detaily jsem však ve filmu postrádala. (To je ta nevýhoda všeobecně známé a oblíbené předlohy, že divák se pak chová jako tříleté dítě, které se dožaduje, aby pohádka byla i po padesáté vypravována stejně jako poprvé!) (18.02.2017)

Nevím, co napsat do komentáře. Tenhle Monte Christo mi přišel úplně bez života, bez šťávy. Líbilo se mi, že podrobně vysvětluje, kdo je kdo, kdo je s kým spřízněn, kdo koho zrazuje a proč atd. Ale jinak jsem na Jeana Maraise koukala jako puk. Bez vášně, bez lásky, bez nenávisti, studený jako cela, ve které pobýval. Jeho protivníci a zrádci byli zase příliš afektovaní. Osobně dávám přednost verzi s Chamberlainem. Není sice dokonalá, ale je aspoň romantická. (08.09.2011)

Nejlepší zpracování Dumasova románu, na kterém už čas zanechal stopy, ale pořád svěží dílko, Vynikající Jean Marais v titulní roli, ani zde se však tvůrci nevyvarovali chyb, když opomenuli postavu Danglarse, kterou spojili s postavou Vilforda, též Caderus je nejprve námořníkem na Faraonovi a až poté si koupí hospodu. (15.04.2014)

Ačkoliv mám velmi rád hlavního představitele, tak musím hodnotit pouze třemi bodíky. Ne však kvůli Jeanu Marais, ale kvůli velmi povrchně zpracovanému námětu, neboť vzhledem k poměrně dlouhé délce byla spousta důležitých pasáží ošizena na úkor někdy přespříliš dlouhých dialogů, které místy až nudily. Očekával jsem dle zdejšího vysokého hodnocení mnohem více, avšak jak vězeňský pobyt, tak dostání se z vaku ven apod. bylo velmi nedodělané a napůl. A takových pasáží, které zasloužily větší rozpracování, je zde hned několik. Jako jeden příklad za všechny uvedu, že Marais jako Dantes i jako Monte Cristo vypadal úplně stejně a přesto ho nikdo nepoznal - úsměvné, že. Shrnuto, verze s Chamberlainem z roku 1975 je mnohem propracovanější, akčnější a věrohodnější. (04.02.2011)

Já mám sice největší slabost pro verzi s Gérardem (Depardieu), ale tahle verze, kterou jsem ke své hanbě viděl až teď, jí velmi úspěšně šlape na paty. Nejen že má mnohem charismatičtějšího Jeana Maraise (který za 18 let v pevnosti If nejen, že nezestárnul, ale ani nijak neochabnul na těle) a úžasnou atmosféru. Kulisy a vedlejší herci sice můžou občas působit směšně, ale výprava je skvělá a díky rozdělení do dvou částí to působí nenásilně a i přes docela dlouhý úvod ty tři hodiny utečou jako nic. Drží se to předlohy, tahle verze je rozhodně nejklasičtější a já jsem rád, že se na takové filmy alespoň na ČT nezapomíná, neboť je to nadčasové, nádherné, má to Fandora a prostě je to klasika všech klasik, takové příběhy a obzvlášť takhle nádherně a fakt nesmírně kvalitně natočené, tu budou věčně. A je to jen a jen dobře. Klenot francouzské kinematografie a jeden z největších pokladů, který tam natočili. 100%. (04.06.2016)