Krize

V létě roku 1938 přijel do Československa americký producent a režisér Herbert Kline, aby prostřednictvím dokumentárního filmu vydal svědectví o tehdejší krizové situaci v Evropě. Bylo to v době, kdy vrcholilo henleinovské násilí a kdy anglický vyjednávač lord Runciman měl přinést objektivní zprávu mezi Čechy a Němci, obývajícími historické území našeho státu. Výsledek oficiální mise byl pochybný. Jak později napsal prezident Beneš, česká strana poznala, "že na misi lorda Runcimana působí - přesto, že mohla již znáti i Berlín i Henleina a jeho pangermánské druhy - více argumenty Berlína, Sudetendeutsche Partei a německé propagandy než všechna dobrá vůle československé vlády a prezidenta." Proti zkreslujícím oficiálním argumentům měl právě film vydat pravdivé svědectví o situaci. Že tak mohl činit pouze příslušník jiného národa než onoho ohroženého, je pochopitelné. První svědectví vydala už skupina Američanů z filmového časopisu March of Time, který vznikl při významném koncernu Harryho Luceho, vydávajícího známé týdeníky Time a Life. Reportáž, kterou natočil Louis de Rochemont, šéf zmíněného filmového časopisu, byla uvedena v době vrcholící mnichovské krize a informovala americké návštěvníky kin o skutečných důvodech této krize. Mnohem obsáhlejší a úplnější svědectví poskytoval ovšem dokument Herberta Klina, nazvaný stručně THE CRISIS. Byl rozsáhlejší (jednalo se o celovečerní snímek) a navíc se na jeho výrobě podíleli i čeští filmaři. Herbert Kline se tehdy spojil se skupinou pracovníků z filmové sekce Baťových závodů ve Zlíně a získal také vynikajícího spolupracovníka v kameramanovi Alexandru Hackenschmiedovi. Štáb vedený Klinem cestoval v oněch krizových dnech několik měsíců po Československu a sbíral průkazný dokumentární materiál. Podařilo se mu zachytit situaci v pohraničí a zveřejnit protistátní akce henleinovců, jasně směřující k jedinému cíli, jímž byl rozvrat republiky. Navíc pak začlenil Kline do svého svědectví různé archivní šoty z tehdejších filmových týdeníků, přesvědčivě dokumentující marnou snahu o vyrovnání s Němci, kteří o jakékoli vyrovnání tehdy už nestáli, protože jednali pod přímými rozkazy Adolfa Hitlera. Působivé byly i jevištní výstupy z Osvobozeného divadla ze hry Těžká Barbora, zejména pak zaktualizovaná píseň dvojice V a W David a Goliáš a optimistické poselství písně Proti větru. Všechen cenný materiál se podařilo zachránit před nacisty a odvézt do zahraničí, kde potom kameraman Hackenschmied z něho sestříhal definitivní verzi snímku The Crisis, který přinášel západnímu světu výmluvnou, tehdy ovšem už marnou varovnou výpověď o skutečné podobě mnichovské krize. (02.11.2008)

Cenné dobové záběry natočené Američany. Doprovodná pochodová hudba je tedy šílená. Překvapilo mě, kolik je ve srovnání s dneškem na Karlově mostě málo lidí. Půl miliónu sudetských Němců během války padlo na ruské frontě. V dokumentu zazní, že bylo 922 německých propagandistických útoku v rádiu za měsíc na ČSR na příkaz Goebbelse. Jen mě napadlo, kdyby jsme po válce 2,5 miliónu Němců nevyhnaly, jaké by teď s nimi byly problémy v souvislosti s vyhrožováním německé kancléřky naší zemi vysokou pokutou za odmítnutí povinných kvót pro nastěhování nového afrického nebo muslimského arabského obyvatelstva. Na Benešovi , generálu Syrovým a dalším je vidět při mobilizaci odhodlání. Píseň v závěru Voskovce a Wericha na shromáždění s českými dětmi má svou sílu. Ty obličeje dětí se mi zdají milejší, než dnešní generace sociálních sítí. (23.12.2019)

Unikátní americký a především dost nevšední dokument o vpádu nacistických vojsk do ČSR a především všechno to, co vlastnímu vpádu předcházelo. Dokument vypovídá o hrdosti Českého národa, ochotu bojovat s fašistickým režimem a o obrovském zlomení národa po Mnichovské dohodě. Své pochopitelně sehrála také morální zrada Francie a Anglie, která Československu v nejtěžší chvíli podrazila nohy (myslím, že nešlo o kanóny, ale o obecnou morální oporu proti nacismu, nikoli konkrétně ČSR). Z každé minuty v dokumentu bylo cítit odhodlání Čechů bránit se a nenechat se zlomit a podvolit se. Přestože měl Hitler zásadní materiálovou i početní převahu, vpádu se obával, neboť věděl, že za hranicemi nečekají vojáčci na koních se šavlemi jako v Polsku, ale plně vybavená a velmi dobře vyzbrojená armáda. Je navíc dost pravděpodobné, že pokud by Hitler narazil, nedošlo by k oné bleskové válce (blitzkrieg), ale k poziční (takový sitzkrieg), což by mělo na Němce a jejich nohsledy neblahý morální vliv. Rovněž je dost pravděpodobné, že by spojenci skutečně pomohli. Hitler hrál vabank a bohužel mu to vyšlo. Porobení národa však mělo zcela devastující vliv na morální profil Čechů v další budoucnosti. Znechucení lidí ze zrady a tehdejší vlády využil další, podobně odporný režim, komunistická strana, která se tvářila jako že lidem něco dává a přitom lid zašlapal ještě hlouběji do země. Kdyby dokument pokračoval nezávislým pohledem dnes, jmenoval by se "Od špičky mezi evropskými státy ke směšnému outsiderovi". (07.10.2008)

Krize z roku 1939 je mimořádným dokumentárním počinem, který výstižně charakterizuje dobovou atmosféru a události související se zánikem První republiky. Jedná se o jednoznačný apel proti pasivitě při rozpínavosti Třetí říše a konstatování principielního pochybení při uzavření Mnichovské dohody. Dokument se zaměřuje primárně na Československo-Německou politiku v kontextu mezinárodního významu. Krize byla ale ještě o dost vážnější. Na Československo byl vyvíjen tlak i z Polska, které si nárokovalo Těšínsko, z Horthyho Maďarska, které si nárokovalo jižní Slovensko a Podkarpatskou Rus. Dále tu byly separatistické tlaky fašistické Hlinkovi slovenské ľudové strany, které následně vedly k odtržení Slovenska. Ve filmu chybí i taškařice, která byla s Československem sehrána prostřednictvím lorda Runcimana. Chápu, že dokument se nemohl zabývat všemi těmito aspekty. Hlavní pozitivum dokumentu je zaměření na obyčejné lidi, čímž je dobová atmosféra velmi věrná. Politická satira Voskovce a Wericha dokáže dojmout a pobavit i dnes. Zrada západních spojenců na Československu je neodpustitelná. Nejde jen o zradu státu, ale i o zradu snů a ideálů lidí, kteří tu 20 let něco budovali. Masaryk pravil. „Československo potřebuje 50 let klidného vývoje.“ Dostalo se mu jen 20. Kontinuita vývoje byla přerušena a již nikdy nebyla obnovena. Sen o čechoslovakismu Masaryka, Štefánika, Beneše a celé První republiky odešel náhle jako dětství našich babiček a dědečků. Obsah tohoto dokumentu by měl každý z nás znát. Bohužel to nebývá pravidlem. Mladá generace v poslední době vnímá češství často jen při vítězství na MS v ledním hokeji. Možná by se mělo na školách trochu ubrat pazourků a přidat věcí spojených s historií české státnosti. (22.11.2010)

I když historie byla přeci jen o něco složitější a pro Československo zdaleka ne tak romantizující, nabízí tento americký dobový dokument jedinečný pohled na předválečnou republiku. Zdaleka nejcennější části jsou podle mě ty, vypovídající o staletém soužití Čechů a Němců a rozpolcení německého obyvatelstva v samotných Sudetech. Tyto kapitoly byly po dlouhá desetiletí tabu a pro mnohé dodnes spíš trpěnou součástí našich dějin. (23.02.2011)