Radek99

Celkem překvapivý film v kontextu kinematografie Dannyho Boylea, jakoby Danny Boyle naruby, režisér, který vždy kladl důraz na vizuální stránku svého díla a který doposud točil své filmy na fundamentu detailu a postav co nejblíže před kamerou, najednou obrátil formální stránku vzhůru nohama a odzoomoval na level celků, Steve Jobs je rámován nedetailně, z odstupu, což vytváří zajímavé kontexty, paralelně s tím se vlivem scénáře Aarona Sorkina postaveného ortodoxně na dialozích drží nefilmové podstaty, neboť celý film vypadá jako klasická filmová adaptace divadelní hry, žánr hojně rozvíjený (nejen klasickou) hollywoodskou kinematografií, v němž se jakoby rezignuje na princip filmového vyprávění a film slouží pouze coby nápodoba dramatického činoherního kusu (vzpomeňme Kočku na rozpálené plechové střeše či namátkou novodobého Polanského Boha masakru). Členění na tři akty, jednota místa, času a děje, prakticky vše postavené na třech hercích, filmové divadlo 21. století...

Legendy zločinu se určitě nestanou legendami světové kinematografie. Slabší odvar gangsterského filmu, naprosto znehodnocený romantickou dějovou linkou. Tenhle film je dokladem toho, že kvalita se od filmové tvorby přelívá do seriálové tvorby, kdo si chce užít současný vrchol žánru, musí místo do kina usednout k televizi, třeba k famózním gansterským seriálům Peaky Blinders nebo k jejich zaoceánskému dvojčeti Impérium - Mafie v Atlantic City ...

Raskolnikovské variace. Nejlepší Woodyho film od Vicky Christiny Barcelony...

Mistr vypravěč a génius castingu tentokrát po hollywoodsku komprimuje téma Studené války. Neuvěřitelný příběh, úžasný film, ovšem jen průměrný thriller...kde ale chybí napětí, bere dech famózní forma, do posledního detailu zrestaurovaná filmová Potěmkinova vesnice 50. let, jak dobové USA, tak sovětská zóna německého hlavního města...takovou mizanscénu mohou Spielbergovi ostatní tvůrci opravdu jen závidět. Inteligentní a velmi elegantní ukázka populární zábavy ovoněná historickým pozadím... Popdějepis.

Taková pěkně natočená duchařinka...od Guillermo del Tora jsem ale čekal víc...mnohem víc...

Pionýrský Bear Grylls v krajině bez Boha. Je zajímavé sledovat, jak se vyvíjí western coby žánr, v 50. letech byli indiáni ti zlí, s nástupem demýtizačních anti-westernů cca 70. let se optika obrátila a indiáni byli naopak ti dobří...a v postmoderní současnosti není už dobrá ani jedna strana. A tenhle rastr má i svou vnitřní logiku - v zemi, kde právě probíhá střet dvou civilizací a západní civilizace bílého muže pomalu vytlačuje v líté vyhlazovací válce civilizaci původních přírodních kultur, nemá Bůh své místo, je to země, krajina bez boha, bez bohů... Iñárritu prochází zajímavým vývojem a hledáním Boha v krajině připomíná Terrence Malicka (Revenant nejvíc připomíná samozřejmě asi jeho film Nový svět, jen má zcela rozdílné vyznění, když jeho leitmotivem je čistě westernový motiv pomsty), s tím rozdílem, že oproti Malickovi žádného Boha nenalézá, Bůh nietzscheovsky mlčí, nebo prostě už vůbec neexistuje... S tím souvisí zvolený explicitní naturalismus - detailní popisné scény jsou mistrovsky natočené, realita je dovedena téměř k dokonalé autentičnosti (bohužel mi s tím nekoresponduje až příliš hollywoodsky nadsazené řetězení nehod a zranění, hlavní hrdina chvílemi už vypadal, že vládne nějakou superschopností). Co se formální stránky týče, zaujme především Lubetzkého kamera, je dechberoucí sledovat nám nasnímané a komponované scény, tentokráte nepluje v jedné dlouhatánské nepřetržité jízdě jako v Birdmanovi, ale střídá umělecké polohy, hru přírodního světla, panoramatické okouzlení, deformaci detailem rybího oka...vysoké uznání zaslouží též trikové scény, například scéna napadení medvědicí je tak dokonale provedená, že se skoro ani nechce věřit, že jde o počítačovou animaci, absolutně věrná nápodoba skutečného světa... A pak ještě Leonardo DiCaprio, představitel ,,fyzického" herectví, který zřejmě pochopil, že nejlépe svůj herecký talent vydestiluje v rolích, v nichž musí plížením překonávat nějaký fyzický handicap, nezapomenutelná byla scéna ve Vlkovi z Wall Street, nyní se plíží skoro celý film...

Válka zazoomovaná do velkého lidského detailu. Nádherně čistý protiválečný film. Ne tak baladické jako tematicky příbuzný Kukuřičný ostrov, ovšem o to přímočařejší a angažovanější. Skromný malý velký film!

Příběh tak krásně americký, navíc tak symbolicky ukotvený na existenci newyorských Dvojčat, že pro domácí publikum musí nutně splňovat i terapeutickou funkci. Pro nás v Evropě zase zbude to, že Zemeckis jak už tradičně staví svůj příběh jako oslavu velkoleposti humanity, nádhery lidství. Pro Člověka není žádný cíl dost velký, Člověk dokáže cokoliv. A pro nás Čechy je tu Papá Rudy a jeho nečesky znějící čeština... :-) PS: Petit byl šílenec, neuvěřitelný akrobat, hrdina, ale nejkrásnější na tomhle příběhu je stejně ten rozsudek newyorského soudce, který Petita odsoudil k tomu, že musí za trest v Central Parku chodit na laně v rámci dobročinného dětského představení...

Čas vlků. Musím přiznat, že jsem se bál, co s Denisem Villeneuve udělá přestup do Hollywoodu, ten už totiž semlel plno nadějných tvůrců (vzpomeňme třeba José Padilhu a jeho tragikomického Robocopa), jak se ukázalo, o Denise jsem se ale bál naprosto zbytečně. Už jeho předešlý thriller Zmizení byl přímo excelentní, teď se ovšem se Sicariem dostává ještě mnohem dál, totiž na post, který je v americké kinematografii velmi důležitý, post, který před ním sdíleli třeba Miloš Forman nebo Ang Lee, post režiséra-emigranta, přicházejícího z cizí země a tím pádem zprostředkující Američanům reflexi, ke které nemá žádný z nich nejvýstižněji řečeno ,,koule". Ač opakovaně zkoumá svůj stěžejní motiv, totiž násilí a jeho dopad na osobnost jedince, tentokráte jde o level výš a analyzuje jeho dopad na společnost a dochází k výslednici institucionalizovaného násilí. Jestliže totiž platí premisa volně interpretovaná na konci příběhu ,,Zákony mají smysl jenom v komunitě. Na úrovni federálního nebo mezinárodního práva žádný smysl nemají, protože nejsou vymahatelné.", staví příběh svého filmu coby politikum. Je možné zaměstnat coby agenta CIA hitmana a člena drogového kartelu? Proč ne, když je to ve jménu ,,vyšší pravdy". Je možné zapojit se do války drogových kartelů a stát na straně jednoho z nich? Proč ne, když se tak dá, byť nelegálně a protiústavně, regulovat obchod s drogami. Je možné mučit vězně? proč ne, když je to jediná cesta, jak se dozvědět systémově důležité informace. Film plný antihrdinů, do jejichž středu je postavena hrdinka, nováček coby protipól, který je konfrontován s realitou boje proti organizovanému zločinu a obecně s fungováním tajných federálních služeb a armády USA. Je to taková cesta poznání, cesta Platonovou jeskyní, až ven, ke skutečné pravdě, která ovšem oslňuje a pálí. A jelikož organizovaný zločin je stále brutálnější a nemilosrdnější, jsou i represivní složky státu tlačeny k podobně agresivnímu, cynickému, pragmatickému (a morálně problematickému) konání. Obžaloba i obhajoba systému zároveň. Po formální stránce naprosto dechberoucí záležitost, organické propojení hudby (post-rockově koncipované), nádherné kamery a pomalého tempa, skvostná dunivá a hřmící symfonie hudby, detonací a výstřelů... Pro mne osobně ne tak silné jako Denisovy dřívější filmy, hlavně Požáry a předchozí Zmizení, přesto naprostý masterpiece...

Sociální drama tak trochu britského střihu, plné determinismu a smutného faktu, že se svému sociálnímu původu nedá utéct. Po dlouhé době český film, v němž herci hrají tak, že se tomu dá bezezbytku věřit, civilní a především po jazykové stránce projevu autentické drama. Jediné, co mi trochu vadilo a co působilo příliš příznakově, byla hudba, Bratři Orffové jsou spíš jen smutní, než tíživí, Květy sice textem popisují hlavní hrdiny, ale jsou spíš existenciální, než sociálně-kritičtí atd....a tak nejautentičtější byli PSH a další rapové skladby...a karaoke s Knoflíky lásky...škoda, že tvůrci vybírali hudbu podle vkusu cílového diváka, kdyby vybírali podle vkusu filmových hrdinů, bylo by to mnohem autentičtější...