Radek99

Kameňák 13

Zajímavá indiánská romance na pozadí legendární bitvy u Little Big Hornu. Nebe nelze koupit a zemi nelze prodat.

Konvenční a pietní dokument o nekonvenčním člověku. Bohužel projekt Václava Kučery připomíná spíše nějaký politicky korektní televizní vzpomínkový cyklus veřejnoprávní televize - všechny kontroverzní věci jsou zasunuty do pozadí, Filipův vztah k alkoholu shovívavě bagatelizován, dokonce ani sebedestruktivní pojetí rockové hudby v tomto konceptu není příliš akcentované, všimnout si ho lze pouze z několika ukázek archivních koncertních záznamů, a to ještě spíše dokáže jen poučený divák, krev z rukou tu moc nestříká...tvůrci tak nepochopitelně přešli nejcennější devizu Filipovy tvorby - totiž naprostou opravdovost a autenticitu rockové skupiny, která nedělala umělecké ani morální kompromisy a celá její tvorba byla absolutní, ,,na vážno"...umělecká tvorba, v níž chyběl prvek ,,hravosti" a která byla naprosto autentickou sebereflexí citlivého člověka s nejistotami, pochybnostmi a běsy uvnitř hlavy...existenciálně chápaná tvorba skutečně výjimečného umělce...hudba, která bolí... Suma sumárum - pro fanoušky Psích vojáků nádherná posmutnělá nostalgie, z archivních nahrávek koncertů dýchne TEN neopakovatelný pocit, výjimečná hudba ve výjimečném čase dějinných přelomů, frenetického konce 80. a začátku 90. let...hudba se vznáší, hudba létá...stále funguje, neztratila nic...plus je dobré konečně vidět, kdo byla ona legendární Dívka odjezdu... Filip Topol byl jen jeden, jsem neskonale šťasten, že jsem mohl být při tom...

Vy-ni-ka-jí-cí nezávislý filmový crossover mezi teenagerskou komedií ze střední, subžánrem romantické komedie/dramatu s nevyléčitelně nemocným a kreativní výtvarně invenční art crazy komedií, jaké točí třeba Michel Gondry, jehož Prosíme přetočte se snímek motivem ,,švédování" filmů podobá nepominutelně. Dva amatérští filmaři, tentokráte v pubertálním věku, se značnou slabostí pro artové klasiky světové kinematografie, a jejich spolužačka s leukémií, tenhle rámec tu byl již nespočetněkrát, ovšem Alfonso Gomez-Rejon k němu přistoupil překvapivě originálně - nesentimentálně, nepodbízivě, bez citového vydírání diváka. Zajímavá je formální složka, kupříkladu zakomponování pásma animace do struktury filmového vyprávění, připomínající třeba nedoceněný Jenningsův snímek Malý Rambo, postmoderní narace a struktura díla, členění na kapitoly, výborná minimalistická hudba Briana Ena... Esence amerického nezávislého filmu...

Na tenhle ,,český" horor jsem si díval na Prima Cool a jediné, co mě na něm vyděsilo, byl moment, kdy se na obrazovce objevil zelený ufon z Alzy.cz, a to ani nenabízel sto tabletů týdně, pouze dopravu zdarma. Pak ale komerční pauza skončila a Andrej Romanovič Čikatilo začal zase strašit...a já se celou dobu zase těšil na Alzu...

Zajímavý koncept postavit proti sobě dva názorové extrémy, tedy náboženského fanatika a partu lehkovážných geeků s nízkým morálním ukotvením...vede k uvažování, kdo tedy má vlastně pravdu, když obě strany konají zlo? Cenzura proti absolutní svobodě slova. A k tomu absurdní nastavení západního světa - řeší se jedna neškodná erotická scéna zpracovaná digitálně, nikomu ale příliš nevadí explicitní násilí. Těžko říci, jaké má vlastně násilí v počítačových hrách (a filmu) vliv na skutečné kriminální sklony (mladistvého) člověka, točit o tom takovéhle filmy je ale rozhodně cesta dobrým směrem...(v pustém světě virtuální reality)...

Historie je iluze, film coby médium je iluze...dokonce i život sám je iluze. Petr Zelenka je naprostý originál a tak dál umanutě rozvíjí svou ryze postmoderní řadu mystifikačních snímků, tentokráte nejoriginálnějším filmem o filmu, který jsem kdy viděl. Příběh zprvu vypadající jako průměrná crazy komedie, která se posléze změní v historizující polemiku na základě knihy Jana Tesaře Mnichovský komplex (mimochodem to je snad jediná proprieta, která v tomhle filmu je skutečná a není mystifikací), aby nám Zelenka posléze demonstroval iluzivnost klamu filmového média a přeneseně mediálního světa, z čehož se nakonec povedenými analogiemi umné konstrukce scénáře a historických událostí vyloupne cosi zásadního o české národní povaze a možnost hlubší sebereflexe. Jedno je ale jasné - cesta do Evropy vede skrze autorské filmy.

Zajímavé variování sherlockovského světa. Pokus o to udělat ze Sherlocka Holmese obyčejného člověka z masa a kostí (jaká slast sledovat tento staromilský film v té záplavě guyritchieovských postmoderních slátanin). Výjimečný intelekt najednou není dar, ale prokletí, Sherlock je díky němu ,,bílá vrána", bez sociálních vazeb, osamělý... Pěkný poetický příběh. Snímek, z něhož čiší starý dobrý BBC standart...

Po prvním dílu ambiciozní krimi série Jana Hřebejka v produkci ČT je evidentních hned několik věcí - 1) Jan Hřebejk už není etalonem kvality, ale pouhopouhým rutinérem 2) Češi kriminálky neumějí točit 3) Martin Bezouška je naprosto zoufalý scénárista 4) První díl byl asi i můj poslední... 2. díl: Porušil jsem čtvrtý bod předešlého výčtu, tedy - 2. díl byl výrazně lepší než bezkrevný a planý pilot, vypadá to na dramaturgický lapsus - proč byl jako pilotní díl, který má nalákat diváky, zvolen právě ten nejslabší? A pak ještě smutné konstatování - po x letech čeští tvůrci naskakují na vlnu scandi noir detektivky...a svět už mezitím surfuje někde úplně jinde... 3. díl: Objevování Skandinávie pokračuje...scenáristicky to vypadá na naprostou analogii s předešlým dílem, naštěstí na konci přijde zvrat...jenom mi začíná připadat tendenční, že všechny případy se týkají horních deseti tisíc...v jiných vrstvách společnosti se v Plzni nevraždí? Škoda, že kvalita seriálu nedosahuje kvalit úvodní a závěrečné znělky...Mišík s Gellnerem jsou úžasní...

Studujeme za školou je jeden z filmů z dlouhé řady tak oblíbeného prvorepublikového žánru studentské komedie, který lze dnes sledovat spíše se shovívavým úsměvem, přesto je překvapivě nadčasový v tom, jaké sociologické poznatky si lze při jeho sledování uvědomit - posledních 20 let tak kritizované bolavé místo českého školství, totiž odtaženost od praxe a zbytečný důraz na memorování a fixování v praxi většinou naprosto nepoužitelných vědomostí, není žádná horká novinka a zjevně je bolavým místem zdejšího školství již dlouhou dobu, minimálně od dob první republiky, úplně stejně jako nesnáze zbavit školské škamny učitelů, kteří nedovedou žáky zaujmout. Film končí shodně s dobovým územ idealisticky (dokonce nepokrytě agitačně), na rozdíl od reality českého školského systému...tady se doposud vůbec nic nezměnilo...