Carnage

Výborná konverzačka a herecký koncert všech zúčastněných. Skvěle napsané dialogy zde jsou odříkávany s rychlostí blesku, postavy jsou výborně napsané a výborně se vztahy mezi nimi mění a konflikt čím dál víc narůstá. Roman Polanski to celé zrežíroval s naprostou grácií a je vidět, že si to on i herci celé výborně užili. Je sice fakt, že konec mohl být trochu ostřejší a celé se to hodí spíše do televize nebo na divadlo, ale i tak jsem se celou dobu výborně bavil a nevidím důvod, proč si tuhle vtipnou konverzačku někdy znovu nepustit. (09.01.2012)

Parádní. Bavila jsem se od začátku do konce. Roman Polanski natočil opravdu vtipnou a chytrou konverzačku, stačili mu k tomu čtyři herci a jeden byt. Film uteče strašně rychle především díky kvalitním dialogům, které neztrácí tempo. Nudit se při sledování tohoto filmu snad ani nejde. Samostatnou kapitolu tvoří herci, všichni čtyři podávají výkony, jaké od nich asi očekáváte, nejvíce mě asi zaujal Christoph Waltz, právě on mě dokázal nejčastěji rozesmát díky jeho úšklebkům a gestům a to jeho "Excuse me" bylo excelentní. Carnage je film, který potěší a když se divák podívá více pod povrch, tak objeví i něco hlubšího. (27.12.2011)

Několikrát si oblékli kabát a okolo krku omotali šálu, vždycky ale skončili zpět v obývacím pokoji na první pohled milého manželského páru. Kbelík na zvracení, žluté tulipány, z bytu vyhozený křeček, kvalitní whisky, stále zvonící mobil, hruškovo-jablečný koláč, čtyři výteční herci a pojďme zatápět pod kotlem. Roman Polanski je pokaždé trochu jiný, mění žánry, témata, nemá snadno identifikovatelný rukopis. A šokuje, že téhle legendě už bylo osmdesát let. Prolog a epilog se odehrají v parku, kde jeden kluk uhodí druhého. Klackem. Trochu víc než by se rodičům líbilo. Pozvou proto rodiče útočníka, aby se přesvědčili, že mají na epizodu stejný názor. Mají? Z počátku zdvořilostní návštěva získává první trhliny. A s časoprostorovou pastí dokáže Polanski pracovat náramně. Právník Waltz, obchodník s domácími potřebami Reilly, investiční makléřka Winslet, intelektuálka Foster. Všichni jsou výteční, všichni jsou jízliví, takže stačí zmínka o nebohém křečkovi nebo kauze se zdravotně ne úplně košér medikamentem, a divák se tetelí blahem. Samozřejmě se mohlo ještě přidat a přiostřit a někdo labilnější mohl použít třeba pěsti, ale to by zase někteří zřejmě neskousli. Přitom musíme uznat, že pohyb na šachovnici je velmi jednoduchý – tvoří se nečekané pakty, očekávaná nedorozumění, jeden nadhodí téma, druhý od něho odvede pozornost, aby se k němu zase vrátil. Na divadle bych si to dal rád. (15.11.2014)

Jestli toto je komedie, tak jsem se celý svůj dosavadní život smál věcem, kterým jsem se smát neměl a možná to bylo i někdy neslušné vůči ostatním. Divadlo mám rád, divadelní hry v televizi mi nevadí, ale toto byla strašně nudná záležitost. Neživotná. Jako chápu, že autorka chtěla nastavit zrcadlo dnešní povrchní společnosti, kterou zajímá jen vlastní prospěch a pro zachování vlastního pozlátka udělá cokoliv. Jenže otázkou je, jestli povrchnost není od přírody přirozená a potřebná. Vždyť která gorila nebo pavoučí či papouščí samička si vybírá otce svých potomků podle inteligence, vnitřní harmonie, nebo slušného chování vůči bližnímu? V přírodě jde čistě o sílu, vzhled a schopnost zajistit potravu. V některých případech ani o to ne, kdy lvice pro jistotu podrží každému lvovi ve smečce, aby si myslel, že mláďata jsou jeho a nechtěl je zabít. Je zvláštní, že lidská společnost se tak odděluje od přírody, že si ve své namyšlenosti myslí, že my jsme něco lepšího. A ještě si pár namistrovaných jedinců myslí, že zbytek společnosti může beztrestně kritizovat a urážet v jakési své mravní a morální nadřazenosti. Já osobně mám jednu teorii, proč je dnešní svět tak špatný. Kdysi dávno, když počet lidstva na světě byl roven 10-15 tisícům jedinců, tak přežili jen dva druhy osobností. Ti nejlepší, nejsilnější, nejodvážnější a nejschopnější, kteří se svým umem dokázali uživit a dokázali se postarat i o své potomstvo. Pak ti nejzbabělejší, nejvychytralejší, bezskrupulózní zmetci neštítící se ničeho. Problém je, že těch pozitivních bylo určitě méně, vzhledem k tomu, že odvážný umírá dřív,než zbabělec. A my jsme bohužel jejich potomci. (25.02.2021)

Zaujaly mě dva zdejší názory. První říká, že nebýt skvělé režie a ještě lepších hereckých výkonů, dopadlo by to děsně. Takže co jako? Budeme teď českému nároďáku vyčítat, že měl v Naganu Haška, a proto jsme vyhráli olympiádu? A druhý názor říká něco o tom, že ´divadelní předlohu jsem sice neviděl, ale přišlo mi, že se jí film moc nedrží.´ I malému dítěti dojde nepatrný rozkol v autorově myšlence. Víte, já všechny zdejší výtky přetavím do pozitivních barev, podívejte; pod vedením nápadité režie a za asistence skvělých herců vzniklo dílo sympatické svou akorátní metráží, které přiblížilo divadelní tvorbu i ryze filmovým divákům. (31.01.2012)