Radek99

Přenesení klasického námětu do období druhé světové války se ukázalo jako šťastný tah, snímek Nicolase Vaniera je tak zdaleka nejlepší filmovou adaptací známé dětské knihy Cécile Aubryové. Navíc specialista na hrané filmy z divoké přírody Nicolas Vanier je opravdu dobrý režisér, v kombinaci s překrásnou kamerou je opravdu radost se na novodobou Bellu a Sebastiána dívat...a to jak dětskýma očima, tak očima dospělého diváka...nádherný film skutečně pro CELOU rodinu...

To, co tak pracně budoval ve svých filmech o Temném rytíři geniální Christopher Nolan, to dovede kýčař Zack Snyder zamést vniveč jedním jediným filmem.

Na tomhle příběhu je nejúžasnější to, že je inspirován skutečnými událostmi a byť je tenhle snímek ryzí filmová limonáda, v 80. letech jsem ho už jednou viděl v televizi. :-)

Fakticky skvělá animovaná multi-kulti detektivka...pomineme-li tedy to, jak v Zootropolis asi vypadá potravní řetězec a že proklamované soužití predátorů a býložravců je propagandistický nesmysl, pánové od Walta Disneyho odvedli jinak překvapivě dokonalou práci...takhle povedených dětských detektivek není moc...

Nezávislá nostalgická pocta pozitivně laděným sci-fi filmům 70. a 80. let, Půlnoční dítě je napůl Carpenterovým Starmanem a napůl Spielbergovými Blízkými setkáními třetího druhu, ovšem osobitý Jeff Nichols k tomu přidává vážně naturalistický styl a svůj tradiční motiv předzvěsti blížící se katastrofy, který tak mistrně rozpracoval ve svém Take Shelter. Umně budovaná atmosféra (Nichols je opravdu vynikající filmař) umocňující přicházející katastrofu jde ale tak trochu proti samotnému finále a pozitivnímu ladění pointy příběhu, katastrofa tady také neznamená kolaps (=transformaci) systému, Nichols se coby scénárista drží výhradně žánrových mantinelů. PS: Samozřejmostí jsou dobré herecké výkony a Nicholsův dvorní herec Michael Shannon...

Mimo (klasicky) strašlivě přemrštěné stopáže nemám co vytknout...western jako víno! Tarantino to prostě umí (vymyslet, napsat i zrežírovat) ... Jeho tvůrčí trojjedinost není sice žádnou raritou, i dnes vzniká relativně hodně čistě autorských filmů, ale Tarantino je originální v žánrové čistotě i v tom, jak žánr variuje - kupříkladu prvek vševědoucího vypravěče či nelineárnost vyprávění se v klasickém žánru neobjevuje často... A mimochodem je osvěžující v dnešní době přehnané politické korektnosti vidět film, jako je tenhle...

Velký příběh Studené války na 64 polích...je překvapivě tuctový film.

Skvělý existenciálně laděný snímek, který v sobě kloubí fenomén krize středního věku a pokus o pojmenování tak prchavého okamžiku, jako je zrod a skon nejintenzivnějšího citového vzplanutí, lásky... ,,Your voice is like magic" Baru

Z Borata se stal král buranské komedie.

Syrových amerických detektivek bez balastu patosu a sentimentálních scén je jako šafránu, jelikož Američané to obecně mají rádi s pompou a vůbec nejlépe s vlajícími americkými vlajkami v každém druhém záběru, kdy se srdce diváka dme pýchou nad heroismem strážců zákona, jenže realita je jiná...špinavá...a tak vznikají právě kriminálky jako je Triple 9. Schopný a žánrově přesný režisér John Hillcoat už definitivně přesídlil z Austrálie do Hollywoodu, ale australský smysl pro syrové zobrazení reality si zachoval a tak vznikl skvěle obsazený film o špinavém světě ulice a jeho provázaností se světem policie. Hodně konverzační, zalidněný množstvím postav, napínavý a sugestivně nakombinovaný (v závěru možná až moc). Dvorního Hillcoatova scenáristu Nicka Cavea tentokrát nahradil debutující Matt Cook a výsledek je překvapivě životaschopný. Syrové podání americké reality v podstatě bez příkras, byť v rámci žánrových pravidel s jemnou uměleckou licencí (možná jen ten motiv ruské mafie byl až přespříliš klišovitý). S napětím a nedočkavostí vyhlížím další Hillcoatův ,,americký" film...