Kukuričný ostrov

Když jsem se na KVIFF bavil s klukama z 3Kino o filmech, jedním z filmů, který nebetyčně chválili byl i Kukuřičný ostrov a nutno říct, že se opět ukázala podobná filmová vlna, protože tohle obrazové mistrovství Georgije Ovašviliho mě naprosto rozsekalo. Schopnost vyprávět příběh obrazem a dokonce mu dát závěrečnou i emotivní katarzi bez jediný věty, to je absolutní majstrštyk. Člověk se sice skoro nic nedoví o postavách, které sleduje, v duchu otázek proč a jak, ale podstatu filmu jsem vnímal v absolutním sblížení s přírodou a kusem půdy na které žiji a to jak v dobrém, tak v krutém. (04.07.2017)

50% Děd a jeho afektovaná hipster vnučka /krkolomná Mariam Buturishvili/ v roztříštěném snímku, který si neumí vybrat, jestli chce být němou lyrickou oslavou farmářství v těžkých časech anebo introvertním psychologickým dramatem a nakonec není ničím. Příběhové linky /sexualita hlavní představitelky, pasáž se zraněným vojákem/ nejsou vůbec dotažené, když už ten minimalismus rozčísne nějaký rozhovor, jedná se spíše o banalní dialog, kdy se děd zeptá vnučky, jestli ještě stále studuje, ačkoliv je jejím jediným opatrovníkem a měl by to nejspíš vědět. Lyrickou linku pak zase narušuje poněkud dramatická hudba, která nevhodně dokresluje momenty, kdy se nic neděje. Chemie mezi dědem a vnučkou nulová. Těžko věřit tomu, že se na psaní CORN ISLAND podíleli rovnou tři lidi! Kdyby dědek nekoukal půlku filmu na píšťalku, co vyhrabal v zemi a sklidil kukuřici o den dřív, zdaleka by ho to tolik nezaplavilo. Pokud chcete vidět film, který podobným způsobem znázorňuje farmářskou řeholi, je minimalistcký, lyrický a němý, protože realita života postav jim snad ani nenabízí možnosti dialogu, podívejte se na HADAKA NO SHIMA z roku 1960. (20.01.2015)

Starec a rieka a ostrov. Plus jeho vnučka, stratený vojak, tí ostatní vojaci a vojnový konflikt. Hľadanie neutrálnej oázy kľudu uprostred vriaceho sveta. Kukuričný ostrov pripomenie mnohé filmy. Od tých meditatívnych o prírode a údele človeka v nej, až po tie vojnové, ťažiace z konfrontácie odlišných strán. Alebo aj Turínskeho koňa. Všetko má svoj začiatok a koniec, čo sa k tomuto filmu hodí viac, ako k Matrixu. Pomalé plynutie deja, dlhšie zábery, koncentrácia na prírodu, avšak stále je scenár dostatočne dejotvorný, a to k tomu nepotrebuje takmer žiadne dialógy. Ja to tým ľuďom schvaľujem, väčšinou som totiž z ľudských kecov okolo seba iba otrávený. Všetkých známych tým pozdravujem. (09.11.2014)

Nádherný film - hlavně ve své minimalističnosti výrazových prostředků. Autor jde občas sice až na snesitelnou mez (ne)přirozenosti, ale nikdy za ni, i proto film nepůsobí nijak kašírovaně, je uvěřitelný a silný. Zase jeden z filmů z poselstvím, že je lepší si zpolu zazpívat a zatančit, dobře se spolu najíst a napít, nežli spolu válčit a zabíjet se. (18.11.2014)

Nedokážu intelektuálně prožít film o tom, jak si stařík postaví kůlnu a vypěstuje kukuřici uprostřed řeky. Skoro němý film, vcelku chápu, že ten dramatický boj o přežití některé povahy naměkne, ale já mám prostě pocit, že to natočili evropskému publiku, aby padla nějaká ta zvláštní cena poroty. Pro mne nic moc. 55% (18.10.2015)