Kukuričný ostrov

Když jsem se na KVIFF bavil s klukama z 3Kino o filmech, jedním z filmů, který nebetyčně chválili byl i Kukuřičný ostrov a nutno říct, že se opět ukázala podobná filmová vlna, protože tohle obrazové mistrovství Georgije Ovašviliho mě naprosto rozsekalo. Schopnost vyprávět příběh obrazem a dokonce mu dát závěrečnou i emotivní katarzi bez jediný věty, to je absolutní majstrštyk. Člověk se sice skoro nic nedoví o postavách, které sleduje, v duchu otázek proč a jak, ale podstatu filmu jsem vnímal v absolutním sblížení s přírodou a kusem půdy na které žiji a to jak v dobrém, tak v krutém. (04.07.2017)

Ovashvili s naprostym minimem prostredku, postav a motivu skvele ukazuje cas prace, cas seti i cas sklizeni. V zemedelskem i v tom prenesenem slova smyslu. Cas dava divakovi (pokud o to stoji) moznost pochopit, proc se hlavni hrdinove tak boji o urodu. To by na velky film vlastne docela dobre stacilo. Jen v prenesenem slova smyslu roste nejen obili, ale i vnucka. A tato linka je intimni, dojemna i napinava a obejde se bez vsech tradicnich klise. Pro me rozhodne jeden z nejlepsich filmu, ktere se ve Varske soutezi vyskytly za par let. (11.07.2014)

Totální masakr. V celém kousku jen pár vět ale kdyby jich bylo nedejbože víc bylo by to na škodu. Tohle bylo pohlazení na duši. Stařík se svojí vnučkou si na ostrově uprostřed řeky vybudují boudu a pěstují kukuřici pro svoji obživu. Tohle byla romantika pro chlapy. Uplně jsem se zasnil, opustil každodenní život ve městě a převtělil jsem se do staříka na ostrově. Achjoo to by byl klid a pohoda :-)) (13.12.2018)

[IFF 2014] Prchavý lyricizmus, ktorého kúzlo sa s príchodom slov vytráca a zostáva len pocit síce dobrého, ale už videného. Viac viz. festivalový denník. UPDATE: Pôvodne som už nemal v pláne, vzhľadom na zhrnutie vo festivalovom denníku, hodnotenie meniť, ale nebudem sa držať späť. Ovašviliho podobenstvo zo mňa vyprchalo takmer okamžite po projekcii a spätne sa domnievam, že bolo len zbytočne naťahovanou a rozvláčnou stratou času. Neprináša totiž nič iné a vlastne ani zaujímavé, len povrchnú prvoplánovú symboliku a pekné, no bezcenné obrazy. 45% (10.11.2014)

Rochnění se v poezii prostého života. Je to pěkné, je to fotogenické, svým způsobem opojné. Do značné míry strašně nevěrohodné. Jeden těžko nepodléhá tváří v tvář adoraci čistoty života v přírodě hnidopišství: proč dědek drží pádlo jako poprvé v životě? Proč není ve výbavě JEDINÝ předmět, vyhlížející jako produkt 21. století? Muka mi navozovalo zejména dědovo počínání při stavbě chatrče - a to prosím nejsem žádný kutil. Ještě nepatřičněji působilo mlčení, k němuž prostě nebyl jiný důvod než tušené přesvědčení tvůrců, že pěstitelé kukuřice, nemajíc přístup k drbům na internetu, trpí deficitem konverzačních témat. Křečovité lpění na prostotě, doprovázené skoro hipsterskou posedlostí vintage-lookem, rušilo natolik, že jsem se na prvobytně pospolnou autenticitu napojoval jen se značnými obtížemi. Byla by z toho ale hezká reklama na oudoorový hadry. (11.04.2015)