Morien

(1001) Gangsterky jsou filmy, které nevyhledávám a které mě zpravidla nebaví, bez ohledu na to, jestli je natočili před sto lety nebo včera. Tahle má oproti těm ostatním tu výhodu, že má přidanou hodnotu. Není to soutěž v tom, který z prominentních herců vypadá jako věrohodnější italský přistěhovalec, ani maraton pro kostyméry a vižásty, na jehož konci je zlatá soška pro toho, kdo to vymyslí víc retro. Tohle je historický exkurz. A tak to pro mě i zůstalo. Podivila jsem se, že femme fatale bylo pouhých dvacet let, a můžu jít dál.

Tak jo, je to věc, která přepisovala dějiny. Při sledování jsem pořád musela myslet na Amerického vlkodlaka v Londýně, akorát že u toho jsem se asi tou zvrácenou podívanou bavila víc. Písnička samotná nic moc, od Majkla preferuju jinčí.

(1001) Tak trochu jsem doufala, že z toho vlaku po celou dobu nevylezou. No, nemůže mít člověk všechno. Hodně věcí mi připadalo zdlouhavých, například ten tenisový zápas, a taky hudba mi přišla dost nevhodně zvolená. Jásavé trylky ve chvílích napětí nebo klasické koulení, když se někdo políbí, to se mi tedy vůbec nelíbilo.

Docela zajímavé, že když takhle slyším hodně jeho písniček pohromadě, tak dospívám k zjištění, že jenom opravdu málo se mi jich (podle mých měřítek) zdá opravdu dobrých. A taky děkuju za příležitost prohlédnout si Lennona juniora.

Ne tak vtipné, jak jsem čekala. Lehce absurdní, asociativní humor filmů Les Charlots zbožňuju, ale za jeho manifest stále považuju Velký bazar. Teprve tam (a zatím si myslím, že jedině tam) je vše dovedeno k absolutní dokonalosti.

Jestliže depresivní vesmírný opus, potom tohle. ♥ Vesmírnou odyseu jsem nepochopila a Solaris nedocenila, ale tohle prostě můžu. Geniální předtitulkový začátek, poctivě udělaný, mrazivý zbytek. Jediné, co mi snad přijde trochu naivní nebo přežité, jsou elektronické zvuky. Radovana Lukavského mám ráda čím dál víc. František Smolík ve mně vzbuzoval jakési vyšší myšlenky, Lackovič zase ty nejnižší (nebo se má říkat nejzákladnější?). Lodní počítač má zdaleka nejlepší repliky ze všech lodních počítačů, jaké jsem kdy zatím ve filmu slyšela. Neodpovídající člověk... Když lodí bloudil opuštěný robot a volal Anthonyho, trnulo mi u srdce. Je nemožné nést odpovědnost za ty, co k sobě připoutáme. Co máme od takového světa čekat? Štěstí? Jen muška... Sebranka, která za sebou nechala Osvětim. Země není. Země nikdy nebyla.

(1001) -"Man, I don't know any Rwandans." -"You don't know the guy in the trunk, either." Bez chuti. Bez zápachu. O čem to bylo? Pamatuji si kamennou tvář Toma Cruise. Pamatuji si také, že ji mívá i ve filmech, kde nehraje kamenné lidi. Proti své vůli vzdělán. Kdo - divák, drožkař. Noční město? Noční můra.

Bacha, budou spoilery. A budu taky sprostá, mám teď takovou náladu. Vysoce depresivní film, po kterém jsem vymyslela definici génia. Génius je ten, co se oběsí ve 23 letech a zůstane po něm něco dalšího kromě nedokouřené cigarety. Hudba, se kterou film velice zručně pracuje, je hutná jako vzduch a stejně zkurvená. Bolí to, když nedýcháme, a když dýcháme, tak to bolí a bolí tím víc a dýl. Poetická mluva rozeřvaný duše vábí jednu sortu lidí a tu druhou odpuzuje. Zelená a červená mají stejnou barvu, takže jak se kruci pozná, který srdce krvácí.

Tento komentář je nepřehledný, místy možná tvoří nějakou pointu, ale koho to zajímá, když je tak nesnesitelné hledat ji pod nánosy. A také se vyjadřuje k věcem, u kterých si to předem nevytyčil. Tedy komentář je přesně takový, jak na mě působí Hyde park. ---------------- Tak z té interakce je mi místy poněkud mdlo. Někteří redaktoři hovoří tak rychle, že sotva rozumím, co vůbec říkají, a místy mám dojem, že ani oni sami to neví. Velmi absurdní je taková podívaná, kdy ve studiu sedí zajímavý host, jehož povídání by mohlo být hodně přínosné, ale rychle metoucí redaktor/ka na něj střílí jednu otázku za druhou - fejsbuk, chat, skype, fejsbuk, fejsbuk, chat, telefon - a odpovědi potom sestávají z několika slov nebo vět, dokud nedojde k dalšímu přerušení. Myslím si, že vzhledem k časovému presu nemají ve studiu tolik času protřídit přicházející dotazy od diváků, a proto občas ty položené jdou dost mimo mísu a neměly se tam vůbec dostat. Reformulace otázek redaktory, postřehy a doplňující otázky jsou více méně přesné a nosné. --------------------- Když budu reagovat na sledování pořadu na programu ČT 24 - ve studiu sedí proti sobě dva lidé, jeden se ptá, druhý odpovídá. Dotazy vznášejí diváci pomocí zmíněných a dalších způsobů, takže se často mění téma hovoru vcelku hodně a hlavně rychle, protože diváci nejsou publicisté a původního tématu se často drží jen vágně, není problém skákat od vozu ke koze. Ve spodní části obrazovky potom běží v liště zprávy, které se diskuzního tématu vůbec netýkají. V horní části potom probíhají psané reakce čtenářů na probírané téma. Do toho se na levé straně ještě objevuje napsaný dotaz, který redaktor, často jinými slovy, nahlas čte. Pro mě je takovýto formát kvůli přehlcenosti informacemi dlouhodobě nesledovatelný. (A to mi bude teprve dvacet.) -------------- Navíc mi celkově honba za nejrychlejšími a nejexkluzivnějšími informacemi, velmi dobře reprezentovaná neustálými živými vstupy do zpravodajských bloků, přijde dost směšná. Dělali si z toho srandu už Monty Pythoni v roce 69 a bohužel je to jenom horší. Ve studiu sedí obličej a řekne: "Dnes se někde něco stalo. Někde už čeká Vanesa Dočkalová, aby nám řekla víc. Vaneso, máš slovo." Na obrazovku skočí obrázek Vanesy jak stojí před setmělou křižovatkou a za ní se do kamery usmívá hlouček pubescentů. Vanesa řekne: "Ano, skutečně jsem někde, kde se něco stalo, a se štábem to celý den sledujeme a postupně vám toho řekneme víc." Kamera skáče do studia, kde hlasatel řekne: "Tak to byla Vanesa z velké dnešní události, Postupně vás budeme informovat o vývoji." A přejde k podobné další zprávě.--------------- Uf, to se mi ulevilo. Už to muselo ven.

Hm, hm, hm, Asia se o něco snaží. Chvílemi to vychází, chvílemi ne. Snahy o umění, jakous nadstavbu nebo snad přesah se střídají s ... no s tím zbytkem. K čemu jsou snové vize a útěk do fantazie, když vyplynou tak naprázdno? K čemu je Winona, Ben Foster, Marilyn Manson, Michael Pitt, když tam každý stráví asi tak jenom pět minut, někdy i míň? Asia si pro sebe krade zbytečně moc prostoru, navíc nedokázala své postavě vtisknout důvod, proč se pro svého syna pořád vrací. Jinak mě teda dostalo, že staršího Jeremiáše hráli dva bratři-dvojčata, nějak jsem ty změny mezi nimi vůbec nepostřehla.