ledzepfan

Platí víceméně to samé co jsem psal u filmu Coffy.... Pokud jde o nahotu Pam Grier (o níž tady pár lidí básní), tak je to tentokrát až překvapivě cudné (jedna nahá sekunda ve stínu a jednou ví vykoukne prso z pod košile (nebo jak se ten cár oděvu dá nazvat)...

Dávám sice tři rudé stárs, ale musím dodat, že to rozhodně není šedej průměr. Ten film překvapivě funguje a přes svou nepopiratelnou brakoidnost (naivitu, zkratkovitost, přímočarost, stylizaci..) je v mnoha ohledech zvládnutej tak, že by nejeden "Áčkař"mohl závidět (hlavně po technické stránce).. Pam Grier není krásná úplně na první dobrou, ale je v ní něco živočišně provokativního a s brokovnicí ji to prostě sekne.... Jinak potěší takové ty xichty jako Sid Haig, A. Arbus, R. DoQui.... Vždycky když na tyhle filmy koukám, tak je mi vlastně líto Tarantina, kterej pořád točí pocty a odkazy, ale v těch jeho rafinovaných onaniích (jakkoliv je to zábavné a kvalitní) se nakonec vždy tak nějak vytratí ta esence řízené blbosti, která z těchhle braků dělá ty magické kultovky..

Z hlediska smysluplnosti jednotlivých scén je to sice ptákovina, ale ten bodysnatcherovský koncept má v sobě něco tak instinktivně nepříjemného, že pokud to netočí úplný diletant, tak se to vždycky aspoň na ty tři rudé vytáhne. Jasně, viděl jsem to v už asi osmi různých variantách, ale pořád mě to baví.. ty náznaky v pozadí, odhalování, paranoia, frustrace, postupná izolace a většinou depkoidní konec.. To se neomrzí.

Animace toporná.. Scénář působí jako by to psal třináctiletý fanda který neumí napsat příběh, ale musí tam narvat všechny batzáporáky aby to bylo asi cool-nebo co.. Hlášky nefungujou.. Chemie mezi postavama nefunguje... Prostě průser..

Hovnajs přehypovaný Černobyl.. Překvapením a seriálovou událostí roku je pro mě Euphoria! Strhující, dechberoucí, srdcervoucí.. Takhle si mě kolem prstu omotali onehdá snad jen The Leftovers... Nevím z které planety Sam Levinson spadnul, ale je to neskutečnej řemeslník a empatik. S naprostou lehkostí a přehledem zvládá technicky složité scény a stejně snadno vykresluje ten křehký spletenec emocí a vztahů dnešních středoškoláků.... Už Assasination Nation napovědělo, že je to v tomhle směru neskutečnej talent.. a Euphoria dokazuje, že to nebyla žádá haluz a štěstí začátečníka..spíš naopak..

Taková poctivá, svižná a dokonce i napínavá buddy-kriminálka. Chemie funguje. Není to překombinované. Není to korejsky hystericky melodramatické... Spokojenost.

Jak se mi Titáni líbili a těším se na pokračování, Doom patrol mě víceméně nadchnul, tak tohle je dost průser.. Ten seriál jakoby nevěděl čím chce být a jak udělat ten svět funkčním.. Pár monotónních lokací, monotóoní až otravná hudba, herecky je to mimoidní (hlavně Abby byla tím svím afektovaným projevem naprosto na zabití).. Příběh se rozvíjí pooomalu a přitom je to ve výsledku naprosto banální a stokrát viděná story...... Tohle prostě ne..

Tohle mi nevím jak docela dlouho unikalo.. A je to paráda.. Bakerovy bílé slaďárny sice nejsou můj šálek jazzové trumpety, ale ten jeho příběh a životem ošlehanej xicht je prostě něco co mě dokáže zaujmout.. Film je neuvěřitelně šťastně namixovanej. Hawke sice mačká písty poněkud mimo a nechápu jak s tím nátiskem co předvádí chce loudit z trubky smysluplný zvuk ( ale toho si všimne jen trumpeťák), ve všech ostatních ohledech však odvádí perfektní výkon a vlastně si asi nevybavím kdy v mých očích zahrál něco lépe. Trumpeta zde není fetišizovaná (což je občas nešvar trumpeťáckých filmů). Příběh je odvyprávěný nápaditě a vcelku vrstevnatě. Je zde hromada vedlejších ale důležitých motivů (Bakerův komplex z Davise. Vztah s otcem...)které z filmu dělají psychologicky uvěřitelný celek. atd atd... Má trumpeťáckofilmová srdcovka je Dingo a Miles Ahead je pro svou uvolněnost a technickou připravenost Cheadleho na druhém místě.. ale jak to tak vidím, tak třetí příčku obsadí Born to be Blue..

Díky těm rozumným cca jen šesti minutám je to poměrně zajímavá, spekulativní hra o možných posledních momentech CH. Bakera.... Pravděpodobně jen pro lidi co tuší kdo Baker byl..

Popravdě vlastně nevím jestli by ten film jakkoliv fungoval bez toho kotěte. Asi to není špatná komedie, ale ten malej Keanu by udělal minimálně trojhvězdičkovej film i z tříhodinového dokumentu o schnutí šutru po dešti (jakože kdyby se tam občas kolem toho šutru prošel).